Rodák z Třebíče, kterého pro fotbal vychovala Slavia, si po zápase příliš křepčení neužil. Když ostatní odjížděli do jabloneckého hotelu, on už seděl u rodičů v autě.
Od silvestra s nimi nebyl, aspoň jeden večer si je užil. Dnes zase vyráží pryč: letí do německého Gelsenkirchenu, kde hraje za Schalke.
I když... Za první tým nastupuje zřídka, naposledy v lize před půldruhým měsícem - a na minutu. „Biju se o místo,“ říká. Zatím neúspěšně, neboť na jeho pozici levého záložníka hraje německý reprezentant Jörg Böhme. „A to je, panečku, někdo.“
Aspoň že v reprezentaci si pořádně zahrál. Včera byl jedním z nejlepších hráčů utkání. Kromě gólových asistencí měl dvě šance: první mu reflexivně lapil brankář, při druhé hlavičkoval nad. Tak se snažil, až za ostrý skluz u lajny dostal žlutou kartu. „Doufám, že mě trenér Lička pozve i příště.“ Doufat nemusí, má to skoro jisté, trenér ho chválil.
Trojanova rychlost byla vidět na první pohled: kolikrát kolíky od kopaček vytrhl kus drnu, když chtěl nabrat akceleraci. Pokud nepodklouzl, pelášil vpřed. Dvakrát po rohu soupeře utekl s míčem u nohy všem.
Má stříbro z mistrovství Evropy šestnáctek, osmnáctek a teď míří i na šampionát hráčů do 21 let. „A tam bych chtěl taky medaili,“ říká jeden z nejmladších hráčů v Ličkově výběru. Sní o olympiádě.
Není jediným krajánkem: v sestavě včera nastoupili ještě David Kobylík ze Štrasburku, vrchní muž přes standardní situace, pilný a elegantní záložník Jaroslav Plašil z druholigového francouzského Cretéil. Na lavičce byl Martin Kolář z Anderlechtu Brusel.
To jsou jména, která mají mužstvo protlačit k olympiádě. „Možná to slyšíte od každého, ale tady je fakt parta,“ přesvědčuje Trojan, který v týmu hrál zatím jen třikrát. „Říct jediného tahouna? Ne, to nejde, tahouni jsme tady všichni.“
