Když se s přítelkyní Kristýnou prochází po Římě, lidé se otáčejí. Vážně je to on? Asi je. Když si uvědomí, koho právě minuli, honem za ním běží pro podpis.
Grande Libor mu říkají – Velký Libor. Anebo taky Penellone čili dlouhá hubená propiska, podle které ho fanoušci překřtili. Ve fotbalové reprezentaci do 21 let, která dnes odlétá na mistrovství Evropy do Dánska, je přitom útočník Libor Kozák spíš čekatelem na šanci, nikoli zářící hvězdou.
Pochopila už vaše slečna, jaký humbuk se kolem vás děje?
Za těch osm měsíců, co jsme spolu, už snad jo. Ale zprvu vůbec nechápala. Říkala mi: Ty hraješ jen obyčejný fotbal a oni se z toho můžou s prominutím pos...
A co vy na to?
To je prostě Itálie. Italové fotbal zbožňují a z fotbalistů vytvářejí bohy. Když vyhráváš, můžeš mít všechno, na co si pomyslíš. U nás doma, kdybych se prošel po ulici, tak by mě nejspíš nikdo nepoznal. Kozák? Jaký Kozák? Zato v Římě je to blázinec.
Libor Kozák (druhý zleva) se raduje z gólu spolu s Giuseppem Scullim.
Kolikrát jste byl v poslední sezoně za boha? Za Lazio jste během 747 minut vstřelil 6 gólů.
Pár rozhodujících gólů, které přispěly k našemu pátému místu a postupu do Evropské ligy, jsem vstřelil, takže to byly nesmrtelné zážitky. Dva roky jsem v Itálii čekal a ono to přišlo. Zadostiučinění. Už vím, že se ta dřina vyplatila.
Když jste třeba na římském Olympijském stadionu v euforii skákal na plot, na co jste myslel?
Netuším. V hlavě se mi mlelo tolik věcí najednou. Byl jsem jako v jiné dimenzi. Běžel jsem proti kotli našich jásajících fanoušků a úplně jsem zmagořil.
V reprezentačních výběrech prožíváte totéž?
Jakmile rozvlním síť, je to pokaždé úžasný pocit. Gól je úžasná věc. Pro mě to znamená všechno. Pro góly hraju fotbal.
To i váš konkurent Tomáš Pekhart, nejlepší kvalifikační střelec a jednička v národním týmu do 21 let. Jste velcí rivalové?
Na hřišti jo, v civilu vůbec. Jsme kamarádi, kteří se prostě perou o jedno místo na hrotu.
A Pekhart zatím vítězí.
Dal plno gólů v kvalifikaci, byl druhým nejlepším střelcem české ligy, má trenérovu důvěru.
Libor KozákFotbalový útočník Lazia Řím se narodil 30. května 1989 v Opavě. V české lize nehrál ani minutu, do Itálie šel v létě 2008 z druhé ligy. "Byl to risk, který se nemusel vyplatit. Měl jsem kliku," říká dnes, když si úspěšně prošel béčkem Lazia a hostováním v Brescii. Smlouvu má do roku 2015. V poslední sezoně dal 192 centimetrů vysoký hrot 6 gólů, v klubu byli lepší jen Hernanes (11), Zárate (9) a Floccari (8). Novým Kozákovým konkurentem bude slavný Miroslav Klose, který do Lazia míří z Bayernu. Jednou už byl Kozák povolaný do dospělé reprezentace, ale zůstal jen náhradníkem. V týmu do 21 let je útočnou jedničkou Tomáš Pekhart. |
Takže jste pro evropský turnaj smířený s rolí náhradníka?
To zase ne. Nepoletím do Dánska s tím, abych tam tři zápasy střídal. To říkám na rovinu.
Teď jste promluvil jako sebevědomý Ital. Načichnul jste hodně jejich jižanskou mentalitou? Reprezentační spoluhráči vás třeba z legrace imitují, jak neustále gestikulujete rukama.
No jo, dělají si ze mě srandu. Ta gesta jsou hodně návyková a naučí se je každý, kdo hraje italskou ligu. Na tréninku, při zápase, pořád. Člověk používá gesta místo slov.
Co jste ještě v Itálii pochytil? Z Opavy jste přestupoval jako devatenáctiletý v létě 2008 bez jediného startu v české lize.
Pochytil jsem sebevědomí, to rozhodně. Někteří Italové si přitom věří až nezdravě moc. Oni o sobě prostě nepochybují, což jsem do sebe potřeboval dostat. Abych byl klidný, se zakončením si nedělal těžkou hlavu. Nevyšlo to? No a, netrap se, vyjde to příště. Už jsem prostě víc v klidu.
Ale růžové začátky jste neměl, že?
První půlrok byl hrozný. To byla největší krize v mém životě, chtěl jsem to zabalit. V Laziu se mnou nebyli spokojení, mně to nešlo, nehrál jsem ani za béčko, italsky jsem neuměl a přestával jsem doufat.
Kde se to zlomilo?
Ani nevím, jak jsem to zvládl přežít. Asi tím, že jsem neztratil víru.
Jako slavný záložník Pavel Nedvěd, když v létě 1996 přestoupil do Lazia ze Sparty?
Přesně tak. On byl pro mě příkladem. Dřel, dřel a dřel. Jeho příběh mi dodával kuráž.
Vzpomínají v Laziu na Nedvěda často?
Pořád. Od kustodů slýchám snad každý druhý den, jak si neustále po tréninku přidával. Ať řeknu jméno Nedvěd kdekoli v Itálii, tak každý ví. Oni si ho pořád váží. Pro Italy zůstává obrovským fotbalistou a obrovským člověkem. A mně ukázal cestu, jak jít dál. Teď už vím, že když se třeba nedaří a nehraju v základu, tak se to jednou zlomí. Tedy pokud člověk nepřestane dřít.
Nedvěd a po něm taky Karel Poborský vzpomínali i na pověstné ramínko hanby, které v kabině Lazia ukazovalo, kdo na trénink dorazil v nevhodném oblečení.
No jo, taky jsem si užil. Dvakrát třikrát mi věci visely pod stropem. Přišel jsem v oblečení, na jaké jsem byl zvyklý z Opavy. Mně připadalo normální, ale klukům se to asi nezdálo. Na módu prostě Italové mají vyhraněný vkus.
Koho ještě trestá módní policie?
Třeba Brazilec Hernanes, který přišel loni v létě, se divil hned po prvním tréninku. Nahoru šly jeho mokasíny, košile i kalhoty. Patnáct dní se o tom v kabině mluvilo.
Takže si na módní novinky pořizujete nové skříně?
Našel jsem si byt s velkým šatníkem, to stačí. Italové ujíždějí taky na hodinkách, které považují za podobně důležitý módní doplněk jako třeba auto, ale mě to nebere. Stačí mi jedny, aby mi seděly.
Libor Kozák střílí svůj první gól - Fiorentině.
Když se pak vymóděný projdete po Opavě, nemyslí si o vás lidé, že jste machýrek?
Možná jo, ale já jsem pořád stejný. Jen jsem prostě načichnul Itálií. Nebudu se přece oblékat podle toho, kde zrovna jsem. Oblékám se podle vlastního pocitu.
Tetovací móda vás míjí? Nejen váš římský útočný parťák Zárate je pověstný svým roztodivným tetováním.
No jo, Zárate, to je expert. Já jsem zatím nenašel nic, co by mě tak oslovilo, abych si to nechal vytetovat na tělo. Třeba časem.
V čem se ještě lišíte od ostatních spoluhráčů v Laziu?
Snad jen barvou pleti. Jsem bílý jako sýr, zatím všichni ostatní opálení. Já na solárko nechodím. Musím je teď na sluníčku dohonit.
Co zájem italských děvčat? Zvládáte ho?
Nestěžuju si. Fotbal v Itálii žerou všichni, kolem fotbalistů se motají modelky a další krásné baby. Ale já mám přítelkyni. Pravda, jednou jsme spolu šli na diskotéku a trochu se to tam zvrtlo.
Jak trochu?
Seběhly se ženské a začaly se lísat, chtěly podpis, společnou fotku. Ty holky se prostě nestydí. Kristýna z toho byla špatná. Pak pochopila, že tenhle blázinec způsobuje fotbal.
Je vidět, že jste si na Lazio hodně zvykl, přitom ještě v lednu jste byl blízko hostování v Boloni. Co když se zase ocitnete mezi nehrajícími náhradníky?
To by bylo těžké rozhodování. Pokud budu v Laziu pravidelně hrát, nikdy neodejdu. Ale jinak? Nevím. Musím zjistit, jaké se mnou má trenér Reja plány. Tuhle sezonu jsem měl pocit, že jsem začal být součásti týmu. Že už nejsem jen záplata. Tahle sezona mi změnila život.
Mimochodem, jak se s vámi spoluhráči loučili, když jste odjížděl na "malé" Euro?
Říkali mi: Neudělej ostudu! V jejich sebevědomé řeči to znamenalo: Přivez medaili!
Takže neuděláte ostudu?
Rád bych neudělal. To přece každý z nás. Medaile by znamenala, že si příští rok zahrajeme na olympiádě v Londýně, což by byl vrchol téhle party, která se rodila už před pěti lety.
Útočníka prodal do Lazia hokejový kouč HadamczikDo Lazia Řím útočníka Libora Kozáka neprodala Opava, za kterou v Česku hrával, ale jistý Alois Hadamczik.Ano, kouč hokejové reprezentace vlastnil na útočníka práva. Pár měsíců před jeho odchodem do Itálie je totiž odkoupil za 15 milionů korun od Opavy. "Už se starám jen o hokej, ale v Opavě je můj synovec manažerem, neměli na platy, tak jsem se na něj šel dvakrát třikrát podívat," popisuje Hadamczik. "Kluk se mi líbil, tak jsem udělal takové kroky, aby Opava dostala 15 milionů, a další už udělal manažer v Itálii." A byl to dobrý obchod. Kozáka koupilo Lazio zhruba za 30 milionů, tedy dvojnásobek původní ceny, a Hadamczik říká: "Každý se mi na začátku smál, že jsem cvok, protože jdu do takové transakce. To se nechtělo ani Peltovi z Jablonce či Karlovi z Liberce. Patnáct milionů by Opavě nikdo nedal, dostala by tak sedm osm. A dneska jsou ve městě lidi, kteří zkoumají, zda za něj klub nemohl dostat víc a že jsem je podvedl. To jsou jen pitomci, co nerozumějí fotbalu a závidí."  Byl to opravdu od Hadamczika risk. Kozák byl už před třemi lety slušný talent, nikdy však neodehrál ani minutu v české lize. A tak se Hadamczik ptá: "Znáte někoho, kdo neodehrál ani minutu v hokejové extralize a někdo za něj dal patnáct milionů? Já tedy ne." V případě Kozákova dalšího přestupu už žádné bonusy nezíská. Na útočníkovi si cení pracovitosti, skromnosti a tipuje, že v budoucnosti bude jedním z nejlepších českých hráčů. "Přijít do kabiny Lazia, kde vás respektují, nechají vás hrát i kopnout penaltu, to je velká věc. Jen škoda, že když ho povolali do nároďáku, nedali mu šanci. Ale to je věc trenérů," říká. (rob) |
