Bronz z mistrovství Evropy do 21 let v Dánsku se neleskne proto, že národní mužstvo zároveň nedosáhlo na účast v olympijském turnaji. V dodatečném utkání poražených semifinalistů padlo s průměrným Běloruskem 0:1.
"Je to medaile bez olympiády. Můžeme si za to sami. Nehráli jsme dobře," řekl Dovalil, když jako poslední ze všech opouštěl stadion v severodánském Aalborgu.
Měl jste pocit, že všichni hráči dali do posledního utkání všechno?
Nechci nic hodnotit v emocích, s horkou hlavou. Taky jsem zklamaný. Ale možná, že někteří tomu mohli dát víc.
Kdo například?
Snad Adam Hloušek, ale dostal kopačkou do hlavy, proto střídal. Víc jsme čekali od Libora Kozáka. Za poločas dostal žlutou kartu, šestkrát byl v ofsajdu. To jsou věci, které by se na takové úrovni stávat neměly.
Čím si vysvětluje, že Kozák, talentovaný střelec z Lazia Řím, nic nepředvedl?
Nevím. Útočníkům se tady nedařilo. O moc líp na tom nebyl ani Tomáš Pekhart. Spíš to vypadá, že by mohl být problém v hlavě, že to tady na nás padlo.
Jak svou roli splnil Kadlec?
To jste viděli sami... Na druhou stranu kvůli předchozímu zranění nastoupil jen v některých pasážích a za deset minut těžko může něco udělat. Ale zdálo se mi, že vůli a chuť moc neměl.
A kapitán Dočkal? V prvním zápase dal dva góly, pak už nebyl vidět.
Neměl formu. Když na mistrovství Evropy v prvním zápase dáte dva góly, tak by vás to mělo nakopnout. Ale on šel bohužel opačným směrem.
Mohl přístup některých narušit atmosféru v mužstvu?
Myslím si, že ne. Nechce se mi věřit tomu, že by pro úspěch mužstva někdo nechtěl udělat všechno.
A naopak. Kdo z hráčů může mít čisté svědomí?
Gólman Vaclík, obránce Čelůstka, stopeři Mazuch, Suchý nebo defenzivní záložník Gecov. To byli hráči, kterým se dařilo. Šlo to i Váchovi, ale ten pak v posledním zápase udělal ten nepochopitelný zkrat. Nechal se vyloučit a my prohráli.
Přišli jste o postup na olympiádu. Berete to jako promarněnou šanci?
Kdyby mi v listopadu 2008, kdy jsem začal jedenadvacítku skládat, někdo tvrdil, že budeme hrát o olympiádu, tak bych si řekl ´kéž by´. Ale po průběhu kvalifikace a baráže jsme zklamaní. Herně nám mistrovství nevyšlo. A když už jsme postoupili ze skupiny, měli jsme na olympiádu dva mečboly, k tomu soupeře jako Švýcarsko a Bělorusko...
Proč se to nepovedlo?
Já pořád tvrdím, že tihle kluci fotbal hrát umějí. Ale na ten vrcholný turnaj se asi nedokázali připravit v hlavě.
Neunesli, že se hraje o olympiádu?
Faktem je, že dopředu jsme hráli špatně. Návyky, které jsme měli zažité, se najednou vytratily. Odehráli jsme zvláštní turnaj.
Myslíte si, že hráče bavil?
Do hlav jim nevidím, ale přijde mi, že se dostali do stavu frustrace. Cítili, že mají navíc. Možná je to tím, že takovou situaci během kvalifikace nezažili, a najednou se nedokázali zvednout.
Co s touto generací hráčů bude? Mají na to, aby se prosadili v reprezentačním áčku?
Kdyby to nebyli dobří fotbalisti, tak by nehráli bundesligu. A pak si myslím, že lepší nemáme. Buď navážou na svoje předchozí výkony a budou se prát o áčko, nebo zůstanou jen ligovými hráči.
A co bude s vámi? Zůstanete u jedenadvacítky i v dalším kvalifikačním cyklu?
Samozřejmě, že teď za třetí místo bez olympiády nesu odpovědnost. Ale pořád je to bronz, i když smutný. Takové momenty sport přináší, musíme přijmout porážku. Nejhorší je, že jsme byli blízko a teď můžeme na olympiádu čekat dlouho. Myslím si totiž, že další ročníky jsou slabší.
Další generace je tedy špatná?
Nechci říct, že je špatná. Je to generace, která se nedostala na žádný juniorský šampionát, kdežto ta současná získávala medaile. Na druhou stranu úspěch jedenadvacítky má dvě roviny. Buď máte medaile, nebo dodáte dva tři hráče do áčka a pak můžete být klidně poslední.
