Dobře nakoupit, k tomu je potřeba dokonale si hráče prozkoumat ze všech stran. Nespoléhat se jen na jeho fotbalový kumšt, sestavit celkovou mozaiku. Znát jeho rodinné poměry, přizpůsobivost novému prostředí, jestli nepije, není gambler, zda se jeho dalším prodejem dá vydělat a tak dále. Je to pečlivé a dlouhodobé sbírání kdejakého detailu na všech místech.
Proto se v Česku příliš nedůvěřuje cizincům, jejichž pozadí je často nezjistitelné.
V Teplicích mají zavedenou databanku o všech zajímavých hráčích i trenérech. Informace jsou dokonalé, nechybějí ani výstřižky z novin.
"Trenér je odborník, mám v něho stoprocentní důvěru, když si vybírá hráče, ale žádám po něm i stejnou zodpovědnost," vypráví teplický manažer František Hrdlička. Je v názoru nekompromisní. Dokonce prohlašuje, že by nejraději kupoval hráče z peněz, které by dal dohromady napůl s trenérem. "Když je přece trenér tak přesvědčený o schopnostech hráče, musí pod jeho rukama vyrůst. Koupíme hráče za milion a později ho za pět milionů prodáme.
O peníze se rozdělíme," navrhuje s trochou nadsázky. Dobře ví, že stěží by nějaký trenér šel do tak riskantního podniku. Sehnat dnes peníze je velké umění. Ve fotbale je jich čím dál méně, proto pomalu přichází doba, v níž budou převládat jen hráčské výměny mezi kluby. Ty nestojí nic nebo jen malý doplatek.
Když už se ale fotbalista koupí, musí být přínosem pro mužstvo, a navíc dobrým zbožím na trhu. Někdy se podaří skutečně parádní tahy. Jablonec před lety získal ze Sparty Pavla Horvátha a Vlastimila Svobodu dohromady za 0,3 milionu. Když je prodával, utržil pětatřicet milionů!
Nebo přijdou propadáky. Pětatřicetimilionový Szilárd Németh, nejdražší přestup domácí scény všech dob, se nikdy ve Spartě neprosadil a musel pryč. Také Slavia poznala těžké ztráty, třeba Dragiša Binič, který stál 30 milionů korun, nebo Daniel Šmejkal za poloviční částku, odcházeli téměř zadarmo.
V klubech mívají při přestupu malou dušičku. Ztělesněním nervozity je sparťan Pelta.
Kolegů z branže i novinářů se pokaždé ptá: A co tomu říkáte, koupili jsme dobře? "Čekám, že mi ten přestup schválí, abych měl pocit, že jsem udělal dobrou věc," přiznává.
Když loni v létě šli Doškové do Slavie za 35 milionů, mnozí se ptali, zda to není moc.
"Veřejnost nás tlačila, ať koupíme Malára. Tím bychom lidi uspokojili, ale my chtěli víc," vzpomíná Vladimír Leška, šéf Slavie. "Udělali jsme dobře, teď mají určitě trojnásobnou cenu." Přestup Došků, jak se zdá, může být dalším z povedených. Ovlivnili spoluhráče agresivním stylem hry i svým myšlením. Jsou bezelstní, nepřipouštějí si, že existuje nějaké zákulisí, myslí jen na fotbal. "I v tom je jejich vysoká cena. Není moc hráčů s podobným přístupem k fotbalu," tvrdí slávistický sekretář Zdeněk Kudela.
Občas jednají Doškové, jako by byli z jiného světa. Slavia se vrací z pohárového tažení v Bukurešti, celé letadlo bouřlivě oslavuje, jen Doškové luští křížovku, pijí minerálku a poslouchají walkmana. Koupit podobné hráče je potom trefa do černého.
Proto se v Česku příliš nedůvěřuje cizincům, jejichž pozadí je často nezjistitelné.
V Teplicích mají zavedenou databanku o všech zajímavých hráčích i trenérech. Informace jsou dokonalé, nechybějí ani výstřižky z novin.
"Trenér je odborník, mám v něho stoprocentní důvěru, když si vybírá hráče, ale žádám po něm i stejnou zodpovědnost," vypráví teplický manažer František Hrdlička. Je v názoru nekompromisní. Dokonce prohlašuje, že by nejraději kupoval hráče z peněz, které by dal dohromady napůl s trenérem. "Když je přece trenér tak přesvědčený o schopnostech hráče, musí pod jeho rukama vyrůst. Koupíme hráče za milion a později ho za pět milionů prodáme.
O peníze se rozdělíme," navrhuje s trochou nadsázky. Dobře ví, že stěží by nějaký trenér šel do tak riskantního podniku. Sehnat dnes peníze je velké umění. Ve fotbale je jich čím dál méně, proto pomalu přichází doba, v níž budou převládat jen hráčské výměny mezi kluby. Ty nestojí nic nebo jen malý doplatek.
Když už se ale fotbalista koupí, musí být přínosem pro mužstvo, a navíc dobrým zbožím na trhu. Někdy se podaří skutečně parádní tahy. Jablonec před lety získal ze Sparty Pavla Horvátha a Vlastimila Svobodu dohromady za 0,3 milionu. Když je prodával, utržil pětatřicet milionů!
Nebo přijdou propadáky. Pětatřicetimilionový Szilárd Németh, nejdražší přestup domácí scény všech dob, se nikdy ve Spartě neprosadil a musel pryč. Také Slavia poznala těžké ztráty, třeba Dragiša Binič, který stál 30 milionů korun, nebo Daniel Šmejkal za poloviční částku, odcházeli téměř zadarmo.
V klubech mívají při přestupu malou dušičku. Ztělesněním nervozity je sparťan Pelta.
Kolegů z branže i novinářů se pokaždé ptá: A co tomu říkáte, koupili jsme dobře? "Čekám, že mi ten přestup schválí, abych měl pocit, že jsem udělal dobrou věc," přiznává.
Když loni v létě šli Doškové do Slavie za 35 milionů, mnozí se ptali, zda to není moc.
"Veřejnost nás tlačila, ať koupíme Malára. Tím bychom lidi uspokojili, ale my chtěli víc," vzpomíná Vladimír Leška, šéf Slavie. "Udělali jsme dobře, teď mají určitě trojnásobnou cenu." Přestup Došků, jak se zdá, může být dalším z povedených. Ovlivnili spoluhráče agresivním stylem hry i svým myšlením. Jsou bezelstní, nepřipouštějí si, že existuje nějaké zákulisí, myslí jen na fotbal. "I v tom je jejich vysoká cena. Není moc hráčů s podobným přístupem k fotbalu," tvrdí slávistický sekretář Zdeněk Kudela.
Občas jednají Doškové, jako by byli z jiného světa. Slavia se vrací z pohárového tažení v Bukurešti, celé letadlo bouřlivě oslavuje, jen Doškové luští křížovku, pijí minerálku a poslouchají walkmana. Koupit podobné hráče je potom trefa do černého.
