Zatímco první dva už jsou jen minulostí, ikona tehdejšího mužstva je zpět. Pětatřicetiletý záložník se včera přidal k týmu 1. FC Brno. "Kdybych si nebyl jistý, že na tomám, nikdy bych se do nejvyšší soutěže netlačil," ujišťuje Dostálek. Než v roce 1998 přestoupil do Slavie, nastřílel za Brno v pěti sezonách 30 ligových gólů, z nichž některé jsou pro fanoušky nezapomenutelné.
Napadlo vás vůbec, že byste si ještě mohl zahrát za Brno?
Kdybych řekl, že ne, tak bych lhal. V Brně jsem začal svoji velkou kariéru a bylo mým tajným přáním si tady ještě jednou zahrát.
Ale věřil jste tomu? Trápila vás zranění, a když jste se před rokem vracel domů, tak to bylo do tehdy divizní Líšně. V tu chvíli asi nikoho nenapadlo, že budete kopat za 1. FC.
To máte pravdu, tehdy to na to nevypadalo. Těch věcí, které ovlivňovaly můj návrat do Brna, byla spousta. A hlavně to ovlivňovaly tak, že to na návrat nevypadalo. Ale myslím si, že mi k tomu pomohlo angažmá ve Zlíně.
Jak se váš příchod do Brna seběhl? Kdy jste jím byl poprvé osloven?
Je to tři neděle zpátky, kdy jsme si povídali s panem Beránkem. On naznačil nějakou variantu, že bych mohl být mužstvu ještě nápomocný a užitečný. Tehdy se konaly oslavy líšeňského fotbalu a hrála Líšeň proti Zbrojovce. My jsme spolu mluvili před zápasem a hned druhý den jsem odjížděl na dovolenou. Tak jsme si řekli, že se sejdeme po mém návratu z dovolené. Znovu jsme se potkali, probrali jsme spoustu důležitých věcí, slovo dalo slovo a domluvili jsme se.
Přitom s vámi počítala i Líšeň, že?
To je pravda. Už když jsem odcházel do Zlína, tak jsem v Líšni působil jako vedoucí trenér sportovních tříd a mládeže a tuhle funkci jsem si nechal i během působení ve Zlíně, i když samozřejmě s omezenými pravomocemi. Ale byli jsme domluvení s panem předsedou Hladišem, že až se vrátím ze Zlína, tak v té funkci budu pokračovat dál. Teď už jsme hledali další možnosti a předběžně jsme byli domluvení, že budu dělat hrajícího asistenta trenérovi Kafkovi ve třetí lize. Ale nakonec přišla nabídka od pana Beránka a toto rád odložím.
Počítáte se svým návratem do Líšně?
Jo, zůstáváme pořád v kontaktu. V Líšni bydlím, pořád tam chodím na hřiště, protože mi Líšeň přirostla k srdci a vím, že tam ti lidi dělají fotbal dobře. Doufám, že tam budu mít dveře pořád otevřené, ať už to bude do jakékoliv pozice.
Jaro jste strávil ve Zlíně, kde se vám dařilo. Byl to pro vás impulz a znamení, že pořád máte na ligu?
Samozřejmě, že to byl jeden z důvodů, který mě hnal k tomu, abych si nejvyšší soutěž ještě zahrál. Při svém působení v Líšni jsem absolvoval jednu týdenní stáž v rakouském prvoligovém klubu a už tam jsem si dokázal, že na nejvyšší soutěž pořád mám. Proto jsem v zimě rád využil nabídky od Ladi Mináře a šel jsem do Zlína.
Nebyl jste až překvapený ze svých výkonů? Spousta lidí asi pochybovala o tom, že na ligu ještě máte.
Já jsem ve své kvality vždycky věřil. Věděl jsem, na co mám, a kdybych si tím nebyl jistý, tak bych se do nejvyšší soutěže nikdy netlačil.
Trenér Beránek naznačil, že s příští sezonou počítáte jako se svojí poslední ve velkém fotbale. Je to tak?
Já už jsem v takovém věku, kdy neplánuju nějakou budoucnost. Beru to tak, že jsme domluvení na mém ročním působení v 1. FC Brno. Pokud mi zdravotní stav dovolí absolvovat na sto procent celý rok, tak budu samozřejmě rád. A kdyby se dalo dál pokračovat na jakékoliv úrovni, tak bych tu příležitost přivítal. Ale roky nezastavíte, to já moc dobře vím. Myslím, že jsem soudný člověk a v momentě, kdy si uvědomím, že nemám na nejvyšší soutěž, toho nechám.
Do Brna jdete na přestup nebo na hostování?
To se pořád ještě řeší. Ale v mém věku je podle mě jedno, jestli někam půjdu na přestup nebo tam budu hostovat. Nejjednodušší varianta by možná bylo hostování z Líšně do 1. FC Brno s tím, že kdybych tam za rok skončil na nejvyšší úrovni, tak ještě můžu hrát v Líšni třetí ligu.
Sdělil vám trenér Beránek, kam s vámi počítá? Novinářům řekl, že byste měl být alternativou za Lukáše Marečka na místě defenzivního záložníka.
Samozřejmě jsme se spolu bavili a těch možností je víc. Ale momentálně z trenérových propočtů vychází, že jsem použitelný ve středu zálohy. Tam jsou teď Lukáš Mareček a Tomáš Polách, kteří budou nastupovat a bude jedině dobře, když budou hrát ve skvělé formě. A já můžu být záskok, když toho jeden z nich bude mít plné zuby, nebo můžu nastoupit za určitých okolností. Tak jsme se domluvili. Trenér se mnou určitě nepočítá na post hrotového útočníka nebo krajního záložníka, ale za jakéhokoliv stavu můžu nastoupit do středu zálohy.
Tam jste hrál i v dresu Boby ve slavných 90. letech. Máte něco, co vám je připomíná?
Samozřejmě. Když jsem se nastěhoval do Líšně, tak jsem si udělal malinkou pracovnu, kde mám vystavené všechny dresy, ve kterých jsem hrál. A ty brněnské samozřejmě visí na tom nejvyšším místě. Brno je pro mě srdeční záležitost, ostatní se snad neurazí, ale tady jsem prožil nejkrásnější roky své kariéry. A na to se nedá zapomenout.
"Když jsem se nastěhoval do Líšně, udělal jsem si pracovnu, kde mám všechny dresy. Ty brněnské visí na nejvyšším místě." |
Máte na tu dobu nějakou konkrétní vzpomínku? Třeba Jan Maroši si vybavil zápas, v němž jste v deseti otočili výsledek se Spartou. Proti ní jste dal některé vítězné góly...
Ano, zrovna v tomhle zápase jsem dával gól levačkou z velké dálky. Také jsem dal gól při výhře 1:0. Ale v Brně je asi nejpamátnější zápas, kdy se po dlouhé době porazila Sparta 3:1, bylo to za umělého osvětlení a Marcel Cupák dával dva góly. Tam se mi povedl výborný výkon, když jsem dvakrát asistoval. Nezapomenutelný byl také zápas, když tady bylo proti Slavii padesát tisíc lidí.
Tam jste dal také gól.
Ano, to jsem dal také gól. Ne, že bych si vzpomínal jen na zápasy, v nichž jsem dal gól, to samozřejmě ne. I když myšlenky na ně vyplavou na povrch rychleji.
Nebude vám teď trochu smutno? Byl jste zvyklý hrát za Lužánkami před desetitisícovými návštěvami, teď na Srbské se může stát, že přijdou jen dva nebo tři tisíce diváků.
Já jsem momentálně přesvědčený, že v Brně lidi začnou znovu chodit na fotbal a nebude to jen o těch dvou třech tisících jako v minulé sezoně. Chtěl bych, aby lidi znovu začali chodit, i když to bude na pro ně neoblíbený stadion na Srbské. Ale kdo bude chtít, ten si cestu na fotbal vždycky najde a my budeme dělat všechno pro to, aby lidí chodilo co nejvíc. Závisí to samozřejmě na výsledcích, ale na Srbské je třeba nádherný trávník. Ochozy jsou sice trochu dál, ale to bylo i za Lužánkami.
Je to jenom o chuti chodit na fotbal.
Byl jste se někdy poslední dobou podívat na stadion za Lužánkami?
Bohužel jsem byl.
Nyní se zotavujete ze zranění žeber, které jste si přivodil kuriózně zrovna v zápase proti Brnu. Jak k tomu došlo?
V prvním poločase jsem nastoupil za Líšeň, ve druhém jsem měl nastoupit za 1. FC, což mělo být zpestření při těch oslavách. Ale za stavu 0:2 jsem šel do centru ze standardní situace a brankář Tomáš Bureš do toho souboje přišel pozdě. Já jsem dal gól hlavou a on mi zlomil dvě žebra. Ale takové situace se stávají, Tomáš mi hned druhý den volal a omlouval se mi.
Kdy se připojíte k brněnskému týmu?
Pro tento týden jsem domluvený na individuálním programu, abych to ještě pošetřil. Od příštího týdne bych se rád zapojil do přípravy s mužstvem. A pak se uvidí, do jaké se dostanu formy a pohody. A hlavně, kdy mi zdravotní stav umožní naskočit do zápasu.
