Krátká prodleva mezi faulem na Milana Baroše a žlutou kartou pro Nora Erika Hagena náměstí rozběsnila. „Sorry, sudí,“ omlouval se pak hlouček kluků rozhodčímu na plátně.
Na náměstí se ozývala i angličtina. „Come on, come on!,“ volal na fotbalisty Philip Chamberlain z Londýna. „Jsme tu s manželkou na dovolené, moc se nám líbí atmosféra na náměstí. A samozřejmě fandíme Čechům,“ vysvětlil a dál pokřikoval na fotbalisty.
Jeho žena Susan se tiše usmívala, rozhlížela se po historických budovách a trpělivě čekala na konec. Muže nakonec odvedla hned po vítězném gólu. Když se Tomáš Rosický trefil do branky, křik nebral konce. Otevřelo se i okno bytu v jednom domě na náměstí. Padesátník, který z něj vykoukl, ale fanouškům nehrozil. „Češi, Češi,“ křičel spolu s náměstím.
Po vítězném gólu neudrželi své pocity na uzdě ani policisté, kteří na náměstí hlídkovali. „Ano, ano!,“ poskakoval s rukama nad hlavou strážník, další dva se šťastně poplácávali.
Se zápasem byl spokojený i stánkař Honza Ruský - pochvaloval si i tržbu, pro párky v rohlíku a grilované klobásy si přišlo dost zmrzlých lidí. „Škoda, že můžu prodávat jen nealko. Chtěl jsem nabízet svařák, ale nepovolili mi to, alkohol se tady prodávat nesmí,“ postěžoval si.
Pro pivo do večerky Fanoušci si s nedostatkem alkoholu dokázali poradit. V nonstop prodejně Jantar na Veselé netrpělivě postávala fronta mladíků. Pokladní se nestačil ohánět. „Pusťte nás, spěcháme zpátky na fotbal,“ prosili tři kluci s plným košíkem piv slečnu před sebou.
„Nepustím, já tam jdu taky,“ odsekla a zaplatila svoji láhev rumu. Rádio na pultě s lahůdkami hrálo naplno, fronta hltala slova komentátora. „Proudí sem davy, je to báječný. Kdo by nebyl rád,“ pochvalovala si prodavačka z Jantaru.
Skupinka šesti mladých mužů stála v kruhu kolem hromádky piv a lahví meruňkovice a rumu. „To je náš ohýnek, ten nás hřeje. A dál přikládáme polínka z nonstopu,“ smál se Imrich Šmajda a sáhl po další plechovce.
Po konci zápasu se náměstí bleskurychle vylidnilo. Zima vyhnala nadšené fanoušky do okolních hospod. „Jsme tam!,“ ozývalo se ještě dlouho centrem Brna.
Před radnicí se povalovalo plno lahví, plechovek a střepů. Bloumali mezi nimi dva starší muži, občas zvedli láhev a zkontrolovali, jestli něco nezbylo. Když zbylo, dopili.
„Tu si beru, dá se vrátit,“ strčil si další láhev do igelitky bezdomovec Pepa. Jak se mu líbil zápas, neuměl říct. „Já jsem přišel spíš na to pivo teď,“ odpověděl a zaštěrchal si u ucha nalezenou plechovkou.
Fanoušci slavili vítězství fotbalistů i na jihu Čech
Český fotbalový fanouškovský národ včetně toho z jižních Čech se ve středu večer před státním svátkem stáhl hromadně do hospod, barů a restaurací. Zraky všech sledovaly obrazovky a velkoplošné projekce, kde bojoval český tým proti Norům o postup na světový šampionát, který se bude konat v roce 2006 takřka za rohem - v Německu. Volných míst u stolů nikde moc nebylo.
Všichni věděli, že na účast mezi světovou elitou Češi čekají 16 let. „Důležitost zápasu je dána těmi dlouhými roky, kdy jsme tam nebyli. Jedině v restauraci si takový duel prožiju,“ svěřil se například třicetiletý táborský fanoušek Roman Lhota.
Když po 95 minutách včetně nastavení zápas skončil, Jihočeši mocně slavili vesměs až do noci. „U nás se pila místní specialita, nápoj bílý balet, což je španělský likér se smetanou,“ hlásil majitel baru Solidní šance v Hluboké nad Vltavou Michael Macháček, jehož podnik je útočištěm příznivců sportu. Ve středu mezi nimi pobyl i trenér Dynama České Budějovice František Cipro. „Bylo tady na něho ale asi rušno, později odešel. Já sám se dostal do postele ve tři hodiny, to je ještě dobré,“ uvedl Macháček, který hostil asi 60 fanoušků. Měl samozřejmě úplně plno.
Obdobně to vypadalo před velkoplošnou projekcí ve známé českobudějovické restauraci Vatikán na Lannově třídě. Hosté si chválili především skvělou atmosféru.
Hosté odpočítávali poslední vteřiny zápasu Atmosféra v kultovním snack baru českobudějovických hokejistů nedaleko náměstí připomínala oslavy konce roku. Odpočítávání posledních vteřin zápasu a pak skandování - je to doma, a neodmyslitelné přípitky šampaňským.
Restaurace je vybavena velkoplošným promítacím plátnem. „Hráli jsme na jistotu, na ten jeden gól s myšlenkou nezranit se. Nálada byla u nás výborná, lidé tady hodně žijí i fotbalem,“ zhodnotil majitel restaurace, bývalý prvoligový hokejista Ruda Aggermann.
O tom, že fotbal středečnímu večeru skutečně dominoval, svědčí případ z Tábora. Pořadatelé tamní přehlídky krátkých filmů Videofest přerušili v restauraci U Červeného koně projekci snímků, aby lidem pustili důležitý zápas. Museli ale překonat technické obtíže, protože ve sklepní restauraci, kde není televizní signál, se běžně sport nepřenáší.
„Napíchli jsme se koaxiálním kabelem do televizní zásuvky v bytě našich kamarádů, kteří bydlí nad hospodou. Kabel jsme táhli po ulici,“ řekl za pořadatele Videofestu Štěpán Pavlík. Obraz i zvuk byly vynikající. Na oslavu postupu se tu pila irská whisky. Až po fotbale následoval plánovaný koncert kapely Tanec v jeteli.
Zhruba stovka fanoušků obsadila v Táboře dvě patra restaurace U Švejka včetně bowlingového baru. „Myslím, že bychom barák naplnili i dvojnásobným počtem lidí. Objednali jsme dopředu víc piva, lihovin a šampaňského,“ řekl majitel hospody U Švejka v Táboře Pavel Burgstaller, jehož personál měl při oslavách hodně práce.
