Ještě než jsem viděl tento zápas, netušil jsem, jak těžké je hrát fotbal. Naše Sigma hrála opět poněkud nervózně a měl jsem tak více než kdy jindy obavy o výsledek. Modré barvy ale krásnou trefou spasil skvělý Vítězslav Tuma a za to mu patří dík, stejně jako spolehlivému Martinu Vaniakovi, který mezi třemi tyčemi Sigmu opravdu podržel. Nebýt jeho zákroků, Tumova gólu a i daších našich hráčů, kteří se i přes nepříliš pohlednou hru snažili, všechno mohlo být jinak. Zlín má kvalitní kádr (skvělý je především penaltový hrdina brankář Rzeszoto) a mohl také rozhodnout, ale při Sigmě stálo více štěstí. Když se nedařilo loni, byly to prohry a plichty, letos se plichtí a vítězí, a tak i díky tomuto utrápenému vítězství vidím záchranu Sigmy zase optimističtěji. Zápas byl sice poznamenán pískáním a nadávkami fandů, což osobně nepodporuji, ani sám nedělám, ale kritika trenéra Uličného (v deníku Sport) byla přece jen přehnaná. Vyhánět fandy z tribun je hodně nepopulární a něco mi to silně připomíná! I když jistě není lehké ustát takový tlak, mohl se myslím zachovat profesionálněji. Patrik Siegl, na kterého loni někteří fandové pokřikovali, a letos David Rojka, na to taky neřekli půl slova, i když to nebylo fér, a v tom vidím tu profesionalitu. Velmi mě ale potěšilo, jak někteří fandové přátelským potleskem vyprovodili ze hřiště Josefa Muchu. Je to důkazem toho, že ani v dresu soupeře neztratil sympatie olomouckých, kteří na jeho zásluhy v dresu Sigmy nezapomněli.