Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dětský fotbal ovládla agresivita dospělých

Konflikt Tomáše Řepky a jeho manželky s dalšími rodiči na pražském turnaji byl jen jedním z mnoha icidentů poslední doby. | foto: ČTK

6 2009
Na hřišti vypadají roztomile. Malí kluci, kteří sní o tom, že jednou budou hrát fotbal jako Ronaldinho nebo alespoň Poborský. Místo fotbalu se však na hřišti často učí něčemu úplně jinému – agresivitě a nadávkám, které s profesionálním sportem nemají nic společného.

Okoukávají je od trenérů, ale i od rodičů, kteří vyvolávají při zápasech svých dětí konflikty. Napadají (slovně a někdy i fyzicky) rozhodčí, rodiče ostatních fotbalistů, povzbuzují své děti k tomu, aby byly tvrdé na soupeře.

Šarvátka, které se v pátek zúčastnil fotbalista Tomáš Řepka, není ničím výjimečným. Jeho manželka Renáta sprostě vynadala chlapci, který fauloval jejího syna, a vyvolala rvačku rodičů, do které se dostal i Řepka.

"To, co se děje poslední dobou, je do nebe volající. Za pětadvacet let u fotbalu jsem to nezažil,"  připouští šéftrenér mládeže fotbalistů z pražské Libuše Milan Kudrna. 

Klub právě v těchto dnech řeší incident trenéra svých starších žáků Rostislava Hertla, který při zápase s FC Tempo Praha vběhl na hřiště a dostal se do konfliktu s rozhodčím. Do následné strkanice se pak zapojili rodiče dětí z obou klubů.


VIDEO Z INCIDENTU


"Neměl jsem to dělat, ale vadilo mi, že nepíská tvrdé fauly, navíc mě pak pomezní rozhodčí bez varování uhodil praporkem," hájí se Hertl. Klub považuje jeho chování ze neomluvitelné, má však výhrady k tomu, že se video objevilo na internetu – podle zástupců Libuše ho tam pověsil soupeř.

Proč přibývá konfliktů při zápasech dětí? "Často je vyvolávají rodiče sami, protože každý už ve svém synovi vidí budoucího slavného fotbalistu," říká šéftrenér Kudrna. Takoví tátové – a někdy i matky – pak na dítě při zápase křičí, nadávají rozhodčím. A děti to odnášejí na psychice.

"Ještě větším problémem je však zaměření na co nejlepší výkon. Děti mohou mít pocit, že za něco stojí, jen když jsou dobří až nejlepší, jinak že budou za nuly." Dokud rodiče berou sport jako sport, tak si maximálně vymění pár nadávek, ale na pěsti už nedojde.

"Problém nastane tehdy, když dítě začne hrát na vyšší úrovni," líčí Pavel Šimáček, trenér fotbalové přípravky, který má na starosti deseti- až jedenáctileté kluky.

Dnešní sport totiž nepočítá s tím, že ho někdo dělá pro radost, od útlého dětství jde o vrcholové výkony. "Stačí mi tréninky hokejové přípravky. Stává  se, že ambiciózní tatínci řvou na své potomky přes celý zimák, u mantinelu je zesměšňují před ostatními rodiči, nadávají jim," popisuje sportovní redaktor Pavel Grossmann.

Pustit se do sebe dokážou i rodiče na basketbalu. "Hrozně nás vytočí, když rozhodčí třeba nadržuje soupeři, kluci to špatně nesou," soudí Petr Hrubý, otec dvanáctiletého syna.

Psycholog Klimeš považuje za problém pojetí dnešní výchovy. "Rodiče mají nejvýše dvě děti a do těch se musí vejít všechny jejich ambice." Roli hraje i to, že sportovci se stávají vzory pro celou společnost. "Dívky chtějí být modelkami, kluci fotbalisty a hokejisty," vysvětluje Klimeš.

Autoři:






Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze