Deset dní, čtyři parte. Proč umírají fotbalisté?

Denně trénují, jejich tělo by mělo být odolnější než u běžného člověka, který sedává u stolu. Přesto fotbalisté umírají přímo na trávníku. Během pouhých deseti dní fotbal vystavil parte čtyřem hráčům kvůli srdečním kolapsům. Angličan Anton Reid, Španěl Antonio Puerta, Zambijec Chaswe Nsofwa a další Španěl, Angel Arenales.

Antonio Puerta | foto: ČTK

Čtyři mladí lidé, dobře trénovaní sportovci. Zemřeli při fotbale. Přímo na hřišti, uprostřed zápasu, jim zčistajasna zkolabovalo srdce. Tomu nejmladšímu bylo šestnáct, nejstaršímu pouhých jedenatřicet.

Pro nejpopulárnější sport je to zdrcující zpráva. Čtyři parte během pouhých deseti dní. Přitom je teprve začátek sezony, do níž by hráči měli vstupovat svěží, ne se bát o život.

Proč zemřeli, když se dá těžko mluvit o únavě? Měli srdeční vadu? Zanedbal někdo lékařskou prohlídku? Dopovali? Nezničilo je extrémní vedro nebo psychický tlak? Nejde o čirou náhodu?

Otázky se dají shrnout do jediné: Dalo se jejich smrti předejít?

„V drtivé většině umírají fotbalisté kvůli vrozenému onemocnění srdce. Není to nic nezvyklého, kardiovaskulární potíže jsou nejčastějším zabijákem ve společnosti,“ řekl pro agenturu AP Jiří Dvořák, šéf lékařského odboru Mezinárodní fotbalové asociace (FIFA). Dvořák má české kořeny a léta žije ve Švýcarsku.

Zápas je jako šichta horníka

Příčinou však bezpochyby nejsou jen náhlé srdeční kolapsy způsobené genetickým dědictvím.

O fotbalistech si část veřejnosti udržuje dosti pohrdavou představu. Jsou to primadony zhýčkané pohádkovými platy. Mají nohy zkřivené do písmene O, při chůzi se kolíbají ze strany na stranu, na hřišti se kolikrát flákají, simulují a moc jim to ani nemyslí. To lyžařka Neumannová nebo atlet Šebrle se pro svůj úspěch nadřeli daleko víc!

„Hloupost. Já se fotbalistů zastávám. Jeden jejich zápas je srovnatelný se šichtou těžce pracujícího horníka,“ tvrdí lékař Josef Maurer. Zabývá se sportovní medicínou, je v oboru kapacitou a rukama mu projdou sportovci rozličných disciplín.
„Moderní fotbal je při zápase 90 minut běhu ve fázovaných sprintech. Srdce zažívá velký nápor.“

Někdy se stane, že zátěž nezvládne. Podle statistických odhadů ročně zemře na srdeční selhání tisíc sportovců při výkonu své profese. Další stovky se jich podaří se štěstím zachránit, jako třeba českého hokejistu Jiřího Fischera, jehož v listopadu 2005 přímo u ledu oživil klubový lékař Detroitu defibrilátorem. Laicky řečeno, elektrickým šokem mu nahodil srdce. Stát se to v české extralize, měl by smůlu, tady defibrilátory na stadionech nejsou běžné.

Oběti fotbalu v historii

Marc-Vivien Foe

Tragédie v přímém televizním přenosu. Foe zkolaboval v červnu 2003 při semifinále Poháru FIFA mezi Kamerunem a Kolumbií. Děsivá fotka, na níž bezvládné tělo kamerunského reprezentanta odnášejí na nosítkách z hřiště, obletěla svět. Ruce mu visely dolů, hlavu měl zakloněnou. Šlo o předního fotbalistu, hrál za Manchester City, v národním týmu měl 60 startů včetně mistrovství světa. Při zápase Foe zpomaloval tempo, trenér ho chtěl střídat, ale on odmítl. Pitva odhalila abnormálně velké srdce, dlouhodobá zátěž vyvolala arytmii.

Miklós Fehér

Tak vehementně oslavoval vstřelený gól, až dostal žlutou kartu. Usmál se na rozhodčího a najednou padl k zemi. Elektrickým šokem přímo na trávníku mu oživili srdce, ale za půldruhé hodiny stejně zemřel. Stalo se v lednu 2004, Fehér byl na hřišti jen půl hodiny, pršelo.
Maďarský reprezentant a hráč Benfiky Lisabon zemřel na infarkt.

Antonio Puerta

Ve 22 letech měl všechno před sebou, přítelkyně v říjnu porodí jejich první dítě.
Se Sevillou dvakrát vyhrál Pohár UEFA, druhou nejvýznamnější klubovou soutěž v Evropě. Letos právě on dal vítězný gól v penaltovém rozstřelu.
Předminulý víkend mu selhalo srdce, tři dny dýchal na přístrojích, pak zemřel.

Roman Pavelka

Případ z domova. Pavelka hrál ligu, s Baníkem Ostrava evropské poháry. Otec dvou dcer zemřel při tréninku v Uničově.
V únoru 2001 dělal kondiční test a po doběhu jedné z vytrvalostních tratí se zhroutil. Našli mu málo průchozí koronární tepnu.

Srdce není perpetuum mobile

Podstatné procento mezi tisícovkou smrťáků tvoří fotbalisté. Jednou z příčin, i když těžko prokazatelných, je to, že tělo přetočí závit svých fyzických možností.

Počet odehraných zápasů narůstá. Frank Lampard, klíčový hráč londýnského klubu Chelsea, jich uplynulou sezonu odehrál 69 v lize, pohárech a reprezentaci, kde tělo pracuje na doraz.

Před čtvrtstoletím měl hráč takových utkání kolem padesátky. A hlavně ve volnějším a rovnoměrnějším tempu. „Atlet reaguje při běhu na jeden výstřel, fotbalista musí podle vývoje hry startovat a brzdit neustále. Střídá krátké a dlouhé sprinty s prodlouženou chůzí, při níž regeneruje. A rychlejších úseků je stále víc,“ říká Aleš Kaplan, který se stará o kondiční přípravu fotbalistů Sparty.

Tohle je nesmírně vyčerpávající, pokud si uvědomíme, že špičkoví fotbalisté takto naběhají přes 12 kilometrů během utkání. Horory srdečního svalu jsou potom pravděpodobnější. Srdce není nezničitelné perpetuum mobile. U sportovců nemusí být vždy odolnější. Čerpadlo krve dostává extrémně zabrat. Je-li tělo v klidovém stavu, pracuje srdce třeba na 45 úderů za minutu, při maximálním výkonu se počet tepů blíží 200. Výkyvy bývají dramatické.

Ojediněle zničující a smrtelné.

Medicína není tak dokonalá, aby odhalila skryté srdeční vady, které bývají nejčastější příčinou úmrtí. Loni zkolaboval v turecké lize Michal Meduna, bývalý útočník Sparty.

„Proč se to stalo, odhalila až magnetická rezonance srdce. A to je docela drahé vyšetření,“ vzpomíná Meduna. Objevili mu poruchu na srdci, má voperovaný kardiostimulátor a fotbal už nehraje profesionálně. Nesmí, jinak by riskoval život.

Sportovci procházejí zátěžovými testy na EKG a dalšími speciálními prohlídkami víc než běžní lidé. Jenže častokrát testy podceňují. Stejně tak jejich zaměstnavatelé čili kluby. „Polovina trenérů v naší lize bere laboratorní testy jako zbytečnost,“ upozorňuje lékař Maurer.

Fotbal vyrostl v obrovský byznys a obětí se stává zdraví hráčů. „Za socialismu se trénovalo na velký počet hodin, jaksi do mrtva. Někdy i čtyři fáze denně. Do zápasu pak šel ten, kdo to s nadsázkou řečeno přežil,“ vzpomíná bývalý reprezentantWerner Lička, nyní manažer Baníku Ostrava. „Bylo z toho hodně úrazů, operovaných kolen, ale žádný srdeční kolaps si nevybavuju.“

Teď jsou i v předních evropských klubech, kde hráčům věnují prvotřídní péči. Narostl totiž počet zápasů, stresových situací a u fotbalistů se objevuje přeceňování vlastních sil. Hazardují. Přecházejí zdánlivě banální chřipky či angíny, což může vést k poruchám rytmu srdce. Tohle si neuvědomí, spíše vidí potřebu udržet si místo v sestavě. Jinak přijdou o práci a velké peníze.

Peníze nad zdraví

Částky jsou astronomické. Podívejme se do Británie, kde si průměrný Angličan vydělá přes 20 000 liber ročně. Tutéž částku má v kapse i John Terry, kapitán Chelsea.

Jenže denně!

Mimochodem, jeho spoluhráč Petr Čech, hvězda v reprezentační brance, se mu sedmnácti tisíci liber dost přibližuje.

„Hráči chtějí dokázat nemožné a kašlou na svůj zdravotní stav. Hledají pekelnou spásu,“ rozčiluje Zdeňka Zemana, v Itálii dlouhodobě žijícího českého trenéra. V jinotaji mluví o jediném – o nebezpečí dopingu.

Někteří hráči mají pocit, že bez zakázaných podpůrných látek to dál nepůjde. S dopingem to však ve fotbale nevypadá ještě kriticky. Svět sportu přinesl desítky mrtvých na doping, u fotbalových tragédií to jsou zatím jenom dohady.

„Nepovolený doping je spíš záležitostí atletů, cyklistů, kde je měřitelný výkon a rozhoduje hrubá síla. U her, tedy i fotbalu, pořád převládá šikovnost,“ tvrdí lékař Maurer. Přesto i on se před lety, kdy měl na starosti fotbalisty Slavie, setkal se zvláštním případem: „Jeden hráč, nebudu ho jmenovat, mě před testem v zahraničním klubu přemlouval: ‚Doktore, dej mi něco, abych se tam blýsknul. Podepíšu smlouvu a pak už v životě nic nevezmu.‘ Jenže najít něco fantastického, to ve fotbale nefunguje.“

Smrt Antonia Puerty z minulého úterý může být mezníkem. Znaly ho miliony lidí, reprezentoval Španělsko, proslul střílením gólů v posledních minutách utkání. Dobře zapamatovatelný sympaťák a sportovec v nejlepší kondici. Zkolaboval hned v úvodním utkání nové sezony, po pouhých 32 minutách. To nemá logiku.

Zemřel rovněž na srdeční kolaps.

Testy srdce budou přísnější

Znepokojena je i FIFA. Dva dny po Puertově smrti rozhodla, že bude vyžadovat pravidelné prohlídky zaměřené na srdce u reprezentantů i hráčů v národních ligách.

„Počítáme s tím, ale nejsem optimista, že by se tím celý problém vyřešil,“ říká sportovní lékař Miloš Barna, který mimo jiné pečuje o fotbalisty Slavie. „Testy vše neodhalí. Kardiologové třeba říkají, že ze třiceti procent mohou srdeční příhody způsobovat chronické infekce jako plísně.“

Podle šéfa lékařského odboru FIFA Dvořáka není počet úmrtí ve fotbale znepokojivý. Nepřesahuje jiné sporty, avšak při tragédiích fotbal platí daň ze své popularity.

Fotbalisté jdou střídavě uličkou přehnaného obdivu a kritiky, stejně jako populární herci či zpěváci. Ronaldinho, David Beckham nebo Thierry Henry jsou pod každodenním tlakem jako Brad Pitt či Madonna. Jejich život se o mnoho neliší a tělo to musí zvládnout.

Přežil jsem, byla to klika, říká fotbalista
Hrával za Spartu a jednou mohl střílet góly ve fotbalové reprezentaci. Nebo v necelých pětadvaceti letech zemřít. „Děkuji tam nahoru, že jsem měl tak velké štěstí,“ vypráví Michal Meduna. Loni 18. října se jako hráč Manisasporu zhroutil při zápase turecké ligy. Musel hned na operaci srdce, do konce života bude nosit kardiostimulátor. „Docent Pirk mi řekl, že stát se mi to na hřišti po třicítce, už jsem se možná neprobral.“

Co se tehdy stalo na hřišti?
Hráli jsme docela vypjatý zápas s Galatasaray. V 83. minutě proti nám rozhodčí pískl penaltu. Trochu se to před brankou hádalo, já šel na půlku a byl v klidu. Najednou se mi udělalo blbě. Stačil jsem akorát říct spoluhráči Filipu Hološkovi, aby volal doktora. Víc si nepamatuju.

Cítil jste extrémní únavu?
Vůbec. Bylo ale 36 stupňů a kvůli vedru zápas o hodinu posunuli.

Co člověk prožívá při kolapsu?
Nedýchalo se mi špatně, ani si nepamatuju, že by se mi podlamovaly nohy. Celý zápas šel v pohodě. Jenomže najednou tu byly mžitky před očima a pak tma.

Kolikrát v životě jste cítil slabost?
Nikdy. Vždy se mi běhalo dobře.

Vyšetření odhalilo vadu srdce. Máte ji vrozenou?
Asi po dědovi. Také byl velký sportovec, jednou přijel na kole domů, udělalo se mu zle a zčistajasna zemřel. Já měl kliku.

Nedalo se vašemu problému předejít, kdyby lékařské prohlídky byly u sportovců dokonalejší?
Mně na to přišli až při magnetické rezonanci srdce. To je drahé vyšetření a také dlouhé, pod přístroji jsem ležel hodinu čtyřicet. Nedokážu si představit, že by tohle byla povinná prohlídka pro všechny sportovce na světě. Vemte si fotbal u nás, to si dovolí zaplatit Sparta, ale těžko už chudší kluby v lize jako Kladno nebo Zlín.

Není to i tím, že na prohlídky v klubech kašlou? Že je berou za otravné formality?
O zdraví si hlavně musí pečovat sám hráč. Nejsme svatí.

V čem?
Třeba přecházíme chřipku. Spousta hráčů jde hrát pod prášky, injekcemi. Říkají si: teď se něčím nadopuju, odehraju mistrák a pak si tři dny lehnu. To poškozuje srdce, uloží se to v něm jako v databance.

Co vy?
I já jsem to dělal. Moje maminka je zdravotní sestra, varovala mě, přesto jsem nad tím mávl rukou. Člověk si řekne: trénuju celou zimu jako blázen a teď bych neměl hrát a přijít o místo v sestavě?

Hrajete dnes fotbal?
Jen amatérsky, pro radost. V Rakousku pátou ligu, to je úrovní náš krajský přebor.

A můžete s kardiostimulátorem?
Pro mé tělo je dobře, pokud se sportuje s rozumem. Omezuje se tím nebezpečí, že mi tep vyskočí na kritických 200 za minutu.

Co by se stalo při dvoustovce?
Srdeční záchvat. Já ho naštěstí nezažil. Kdyby přišel, nechá mě ten přístroj v srdci omdlít, abych necítil elektrický výboj, kterým srdce znovu nahodí. Prý je to rána, jako když kopne kůň. Ale budu díky tomu žít.

Kontrolujete si sám tep?
Ne! Těch 200 je strašně moc. Chodím ale na kontroly přístroje, den po dni se v něm ukládá, jaký mám tep. Nejvíc jsem měl 178.

Kdy?
Při fotbalovém utkání. Já se ale na hřišti šetřím, dlouhé přihrávky za stavu 2:0 pouštím radši do autu.

Smířil jste se s tím, že velký fotbal je pro vás tabu?
Hodně těžce. Není s tebou k vydržení, říkali mi všichni. Dokonce jsem si vzal psycholožku. Fotbal se mi zprotivil, ale už jsem z toho venku. Trénuju v Moravanech u Pardubic dorostence, jednou bych to rád dotáhl třeba do ligy.

Jak je vám, když se objeví případ jako nyní Puerta?
Oklepu se, když si uvědomím, že jsem mohl dopadnout jako on.