"Pos... pos....j, v Boleslavi chovanej..." slyšel například při posledním domácím utkání Bohemians 1905 mladoboleslavský gólman Jan Šeda. Před každým zápasem stačí jen změnit město, odkud soupeřův strážce branky pochází, a dílo je na světě. Mimochodem, hodně staré dílo.
Oslovení fanoušci si přesně nevzpomínají, kdy pokřik vznikl. Přitom nejde o žádné zelenáče. "Abych řekl pravdu, nevím to. Ale přes dvacet let už je to určitě," říká bývalý předseda Družstva fanoušků Bohemians Antonín Jelínek.
"Taky nevím. Jsem sice pamětník a Bohemce aktivně fandím od roku 1974, ale asi jsme to převzali od dřívější generace," jde v historii ještě dál kotelník Michal Holas.
I pokřiky ovšem potřebují inovaci. "Asi před šesti lety se konec prodloužil a křičíme: díííró, díííró, díííró!" vypráví Jelínek.
Soupeřovým brankářům tahle zbraň fandů Bohemky nevadí. "Když jsem v lize začínal, přemýšlel jsem nad tím, co to vlastně křičí. Ale neberu to jako něco špatného, k Bohemce už tenhle pokřik patří," soudí Pavel Kučera, v současnosti brankář Českých Budějovic.
"Jde o způsob hecování a vůbec mi nevadí. Spíš je to příjemné," přidává se jeho kolega z Plzně Roman Pavlík. "A ten konec s dírou je taky dobrý."
Terčem pokřiku byl jednou dokonce i vlastní brankář Bohemians 1905 Radek Sňozík. "Když měl být zápas se Střížkovem a nehrálo se, dali jsme si utkání mezi sebou. Pokaždé, když jsem kopnul do míče, z recese to na mě fanoušci začali křičet," vzpomíná Sňozík.
"Škoda, že teď v Edenu to není takový hukot jako v Ďolíčku. Dřív to na slabší povahu mohlo mít nějaký vliv," mrzí ho.
