Trenéři na Zoubkovi oceňovali a oceňují schopnost na hřišti něco originálního vymyslet a posunout tím svůj tým ke gólu. Těmi však dlouholetý ligový fotbalista šetřil, žádný extra kanonýr to nebyl. Ale když už gól dal, stálo to za to. V Česku se nejvíc vzpomíná a bude vzpomínat na trefu, kterou zaznamenal v prvoligovém utkání Hradce Králové s Libercem.
Jeden z nejpamátnějších gólů hradecké fotbalové historie slaví desetileté narozeniny. "Teď už se mě na něj lidé tak často neptají, jako dřív, přesto si vzpomenou," říká David Zoubek.
Vy si ho asi pamatujete hodně dobře.
Jednak pamatuju, jednak mi ho synové našli na internetu, takže jsem ho několikrát viděl. Letěl na mě centr z pravé strany od Honzy Krause. byl jsem mezi dvěma hráči, míč letěl už spíš trochu za mě, neměl jsem moc možností. Kdybych si ho chtěl klasicky zpracovat, asi by se mi to ani nepodařilo a soupeřův obránce by se k němu dostal dřív a odehrál ho. Tak jsem zkusil tohle řešení.
Vyšlo parádně, na záznamu je vidět euforie vaše i vašich spoluhráčů. Co vám v první chvíli řekli?
K tomu gólu snad ani nic. My jsme byli hlavně rádi, že jsme ho dali. Už se blížil konec podzimu a my ještě nevyhráli, hodně jsme ty tři body potřebovali. Tohle byl třetí gól, dali jsme ho snad jen dvě minuty poté, co Liberec snížil na 2:1. Vždycky u mě byl první tým, takže jsem ani tehdy nebral, že by ten gól byl nějak výjimečný a ani bych se nechtěl pouštět do debat, jestli opravdu byl.
SLAVNÝ GÓL. David Zoubek svým kouskem zaskočil i fotografy, lepší snímek není.
Ale i po deseti letech si přesně vybavujete, jak vše tehdy probíhalo.
On to byl hodně zvláštní zápas. Dvakrát se nahrálo kvůli světlu, ale mně to nějak nevadilo, hodně se mi dařilo. Už v prvním poločase po faulu na mě rozhodčí pískl penaltu. A pak jsme také konečně vyhráli, přitom Liberec byl tenkrát mistrem.
Vaše nádherná trefa asi začala vaším rozhodnutím pro tohle řešení, zkusil jste ho někdy předtím?
V zápase asi ne, ale v tréninku jsem často zkoušel podobná netradiční řešení často. Nebo spíš po jeho skončení, kdy jsem zůstával na hřišti. Drželo mě to už od žáčků, byl jsem kluk z vesnice, tam jsme byli stále na hřišti a něco hráli, u toho jsme vymýšleli ptákoviny. Abyste pak něco takového zkusil v zápase, musíte to zkusit i v tréninku. A musíte to mít v hlavě, že to chcete i v zápase použít, s tím se asi musíte narodit.
David ZoubekOsmatřicetiletý fotbalista, začínal v Hrusicích, pak hrál v Dukle Praha, Kostelci nad Orlicí, Brandýse nad Labem, Turnově, Neratovicích, Pardubicích a Kralupech. Do Hradce Králové přišel v roce 1998 a vydržel tam čtyři sezony. V lednu 2003 přestoupil do Bohemians, s nimiž o půl roku později sestoupil z ligy. Podzim 2003 odehrál na hostování v Jokeritu Helsinky, pak šel do Dynama Minsk. V lednu 2007 se vrátil opět do Bohemians tentokráte do střížkovských. V lednu 2010 zamířil do Kladna, ale po roce byl zpět na Střížkově v FC Bohemians, nyní hraje divizi za Viktorii Jirny. V české 1. lize odehrál 113 zápasů a vstřelil v nich 14 gólů. Rychlý hráč s tahem na branku, dokáže soupeře obejít, může hrát i v útoku. |
Ale zkusit trefit míč patou ve chvíli, kdy skočíte jakousi šipku, to chtělo hodně sebevědomí.
Jak už jsem říkal, bylo to dané i tím, že jsem skoro neměl jinou možnost, byl jsem mezi obránci sám. A patou jsem míč určitě netrefil, kdyby to bylo patou, tak asi žádný gól nedám, to by nešlo. Trefil jsem ho vnějším nártem.
Zkusil jste škorpionskou střelu ještě někdy v utkání?
To ne, pár pěkných gólů jsem dal.
Na který vzpomínáte, vedle toho hradeckého, nejraději?
Třeba na ten, který se mi podařilo vstřelit v Bělorusku, když jsem tam hrál za Dynamo Minsk. Po standardce ke mně přiletěl centr, byl jsem asi metr za pokutovým územím, střihl jsem trochu větší nůžky a trefil přesně šibenici. Byl z toho tehdy v Bělorusku gól roku, takže jsem měl vlastně dva tituly za jeden rok, protože jsme tam tehdy vyhráli ligu.
Někdy je velmi tenká hranice mezi slávou, kterou vám přinesl gól proti Liberci, a zesměšněním v případě, pokud by vám váš úmysl nevyšel. Stalo se vám někdy, že byste při pokusu o podobný kousek neuspěl amusel pak poslouchat štiplavé poznámky spoluhráčů?
Nevzpomínám si na nic podobného. Většinou když jsem se pro něco takového rozhodl, tak jsem aspoň míč trefil, i když pochopitelně z toho góly často nepadaly. Byla to léta praxe, třeba v Bělorusku jsem měl spoustu času, byl jsem tamsám, bydlel jsem na hotelu, tak pro mě nebyl problém zůstat déle po tréninku, vyhledával jsem to, uzavírali jsme různé sázky, byla u toho legrace.
Ligu jste hrál v několika klubech, teď oblékáte dres Viktorie Jirny, ale řadu měsíců o vás nebylo slyšet. Proč?
Měl jsem problémy s kolenem, naštěstí to byl jen meniskus, netrvalo to zase tak dlouho. I v tomhle jsem měl ve fotbale štěstí, tohle bylomé první takové zranění v kariéře.
