Dias ho srazil k zemi a polský sudí Borski ukázal nekompromisně na značku pokutového kopu.
Horváth penaltu bezpečně proměnil a poslal Viktorii do vedení. Coimbra sice v závěru, také z penalty, vyrovnala, ale plzeňští fotbalisté i tak mohli začít křepčit radostí.
Mají před sebou jasnou vidinu pohárového jara.
Jak se zrodil váš nápad pustit se takhle odvážně do šestnáctky?
Do té doby jsem nebyl se svým výkonem příliš spokojený. Říkal jsem si, že už si musím konečně něco dovolit. Přede mnou se otevřel prostor, tak jsem šel do šestnáctky a naštěstí to vyšlo.
Z tribuny ten průnik vypadal jednoduše.
I já jsem byl překvapený, kolik mám prostoru, protože do té doby bránila Coimbra hodně pozorně.
Už jste si v hlavně promítal, jak celou tu situaci zakončíte?
Měl jsem míč na levačku a tu mám spíš jen na opírání. Bylo vlastně dobře, že mě faulovali, protože fakt nevím, jak by můj pokus o střelu dopadl.
Co se dělo o přestávce v kabině?
Vyříkali jsme si, co bylo špatně. A hlavně jsme chtěli vepředu zpřesnit hru. Oni nás překvapili tím, jak byli zalezlí. Čekali jsme, že nás budou víc napadat.
Jaké jste měl pocity, když Coimbra v závěru vyrovnala?
Musím přiznat, že jsem měl stažený zadek. Trošku jsem se bál, že jim tam může náhodně něco spadnout. Ale kluci to odehráli v klidu, oni neměli žádnou šanci. Je však škoda, že jsme jim dovolili zápas zdramatizovat.
Vy jste strávil závěr na lavičce, bylo vaše střídání vynucené?
Pravidelně mě v každém zápase berou křeče. Ani teď mě to neminulo. Musel jsem ven, na hřišti už bych nebyl k ničemu.
Už jste přemýšlel, jakého soupeře byste si přál do dalších bojů?
Já bych chtěl někoho z Anglie. Chelsea? To by sice byl atraktivní soupeř, ale raději bych tým, přes který bychom měli šanci přejít.
Teď vás ale ještě ve skupině čeká Atlético Madrid, které má postup také jistý. Jak se těšíte na domácí souboj s obhájcem trofeje?
Budeme si to chtít užít. Bude to radost, ale zároveň se chceme poprat o první místo ve skupině.
