Plzeňské mužstvo cestu skutečně zná, opět po ní stejně jako loni došlo do vyřazovací části evropského poháru. A došlo do ní proto, že nemění směr: za úspěchem jde atraktivním a kurážným fotbalem, který se líbí fanouškům.
V Coimbře si tým dovolil jen drobnou odbočku z obvyklé trasy. Vědom si toho, že mu k postupu stačí i bod, volil přece jen opatrnější taktiku.
Plzeňský kapitán Pavel Horváth oslavuje se svými spoluhráči vstřelený gól.
"Je strašně nepříjemné, když víte, že remíza stačí. My tak hrát neumíme a proti Coimbře se to ukázalo. Pokyny byly nastavené, že nemáme útočit v tolika hráčích, jak jsme zvyklí. Bylo to složité, ale vyšlo to: Coimbra nemá špatný tým, ale hrála to, co jsme jim dovolili," hodnotil zápas kapitán postupujících Pavel Horváth.
Právě on dal na postup razítko. V 57. minutě se rozběhl k penaltě, z ní nedal brankáři šanci a pádil v euforii slavit k rohovému praporku. Soupeř sice v závěru rovněž z pokutového kopu vyrovnal, avšak to plzeňský úspěch zhatit nemohlo.
"Ale musím přiznat, že jsem v posledních minutách, když soupeř vyrovnal, měl stažený zadek," líčil dvacetiletý záložník David Štípek.
On, pořád ještě zelenáč týmu, který musí nosit při tréninku těžké brány, postupový gól společně s mazákem Horváthem zařídili. Štípek dostal míč, rozhlédl se a... "Překvapilo mě, kolik mám prostoru, protože do té doby bránila Coimbra hodně pozorně. Nebylo nad čím přemýšlet, vrhl jsem se s míčem dopředu - chtěl jsem něco udělat, protože do té doby jsem nebyl se svým výkonem moc spokojen."
To, že se obrana domácích před Štípkem rozestoupila, nebylo samo sebou, nešlo o náhodu. "David to provedl nádherně, vlastně to byl jeho gól. Ale pravda také je, že Michal Ďuriš mu skvěle stáhnul obránce, on měl hodně prostoru a skvěle toho využil," líčil Horváth.
Rychlý Štípek se tedy vřítil do mezery, kterou mu Ďuriš vytvořil. Ocitl se v dobré pozici pro střelbu, přesněji řečeno, ve zdánlivě dobré pozici. "Měl jsem míč na levačku a tu mám spíš jen na opírání," líčil mladík. "Bylo vlastně dobře, že mě faulovali, protože fakt nevím, jak by můj pokus o střelu dopadl."
PROMĚNĚNÁ PENALTA. Plzeňský kapitán Pavel Horváth proměňuje penaltu.
Po Štípkově pádu rozhodčí nezaváhal - penalta. Kdo jiný by ji měl kopat než špílmachr, jehož příběh - jak zní název jeho čerstvé autobiografie - nekončí. Další kapitola se může jmenovat "Penalta, která znamená postup".
Míč si ovšem jako první vzal kolega ze zálohy Darida - nechtěl penaltu náhodou zahrát on? "Ne," vyvrátil to plzeňský kapitán, "nerad si beru míč, když je někde vzadu. Jsem spokojený, když mi ho podá spoluhráč a popřeje mi hodně štěstí," vtipkoval.
Horváth štěstí ani nepotřeboval, pokutový kop poslal suverénně k tyči, a ač brankář směr rány vystihl, neměl šanci. Krásná tečka, happy end za plzeňským snažením o evropské jaro tím byl vytvořen.
"Fantazie. Tenhle úspěch doceníme až s odstupem několika let, až se plzeňské mužstvo obmění a bude jiná doba. Vážně je to senzace," nebál se Horváth velkých slov.
Tak vzletný Štípek po utkání nebyl, možná by se ve svém věku cítil nepatřičně, kdyby taková slova říkal. Sám konec utkání strávil na lavičce, střídal kvůli křečím do obou lýtek. Ani sebevětší bolest by mu ale nezabránila, aby po závěrečném hvizdu nevlétl opojen štěstím na trávník a nekřepčil se spoluhráči.
A v kabině už bylo připraveno cédéčko Kabátů. Fotbaloví "rockeři" z Plzně zakončí svou podzimní evropskou šňůru 6. prosince v domácí aréně s Atlétikem Madrid, další dobrodružství je čeká na jaře. "Bylo by fajn dostat někoho z Anglie, třeba Chelsea," zasnil se nad budoucím soupeřem Štípek. "I když z hlediska postupu by možná nebylo špatné dostat snazšího soupeře."
Výběr budoucího protivníka nemohou Plzeňští ovlivnit. Zato na výbornou ovlivnili to, aby se k němu dostali.
