Tehdy jednadvacetiletý mladík na Vysočině hrál, v barvách místního klubu nastoupil k pěti zápasům, a dokonce se jednou zapsal do listiny střelců.
"Sice to moje působení bylo krátké, byl jsem tam měsíc. Ale Jihlavě vděčím za to, že jsem začal hrát ligu," vzpomíná nebezpečný snajpr, který se dnes na stadion v Jiráskově ulici vrátí, aby zde bojoval o ligové body v dresu vedoucího týmu soutěže z Jablonce.
V tehdy ještě druholigové Jihlavě jste se mihl na jaře 2002. Připomeňte, prosím, jak k tomu tehdy došlo...
Do Jihlavy jsem odcházel z Českých Budějovic, kde tehdy byl trenér Bokša, který sázel na jiné hráče. Pro mě tak bylo lepší, abych šel na hostování, protože bych jinak nehrál. A tak jsem nabídky Jihlavy využil a byl jsem za to rád. Ale poté trenéra Bokšu odvolali, vrátil se pan Tobiáš. A ten si mě hned stáhl zpátky, protože tehdy to ještě šlo. Dal mi tu šanci a začal jsem pravidelně hrávat.
Za FC Vysočina jste dal dokonce i jednu branku. Předpokládám, že v dlouhé řadě těch dalších už si ji asi nevybavíte.
A víte, že jo? Vím, že to bylo v Kolíně (9. března 2002 – pozn. red.). Vyhráli jsme tam tuším 3:2 a já dával třetí gól. Takže vzpomínky na Jihlavu mám opravdu dobré.
Pamatujete si na některého z tehdejších spoluhráčů?
Akorát na Vácu, Lukáše Vaculíka, který je tam pořád. Ale spíš si pamatuji na pana Tulise (ředitel FC Vysočina – pozn. red.), pana Šilhana (sekretář klubu) a další lidi okolo týmu.
S Lukášem Vaculíkem už však po tak dlouhé době asi v kontaktu nejste, že?
To ne. Ani nevím, jestli si na mě ještě pamatuje. (usmívá se) Vím, že jsme spolu hráli. Ale říkám, byl to jen měsíc. Takže hodně krátká doba.
FC Vysočina se za deset let hodně změnil, letos se podruhé v historii probojoval do nejvyšší soutěže. Myslíte, že by v ní tentokrát mohl zůstat déle než jeden rok?
Já bych to Jihlavě přál. My jsme tam před dvěma roky, když jsme hráli někde na Moravě, trénovali. A musím říct, že místní stadion se hodně povedl. Pamatuji si ho ještě z dřívější doby a udělali tam velký kus práce. Proto si myslím, že Jihlava je město, které by si ligu zasloužilo. Už jen tím zázemím.
Vysočina se veze na fotbalové euforii, domácí zápasy jsou většinou vyprodány. Nemrzí vás, že podobné fanouškovské prostředí nemáte i v Jablonci?
Samozřejmě, že nás mrzí, že tady lidi nechodí. Většinou se říká, že když budou výsledky, budou chodit lidi. Myslím, že tady výsledky byly a jsou, a stejně lidi nechodí. Ale ten stav je dlouhodobý, takže už to ani moc neřešíme. Za to v Jihlavě je po fotbale hlad, lidi chodí dost. Takže i proto Jihlavě první liga sluší.
Jak vypadá atmosféra v Jihlavě, se můžete přesvědčit už dnes, kdy zde hrajete. Venku jste letos ještě neprohráli, takže i z Jihlavy asi budete chtít minimálně bod?
Tak chtěli bychom. Teď záleží, jestli Jihlava nebude proti. (usmívá se) Ale minule jsme doma ztratili body se Slavií, takže si z Jihlavy potřebujeme něco přivézt. A uvidíme, jestli se nám to povede.
Jablonecký kanonýr Lafata číhá, brankář Dukly Rada však tuhle situaci zvládl.
V dresu reprezentace. Na finskou branku střílí útočník David Lafata.
Jak vůbec Jihlavu jako prvoligového nováčka vnímáte?
Jsou příjemným překvapením a oživením ligy. Na nováčka mají hodně bodů, dávají i dost gólů.
To je pravda, dnes se střetnou dva gólově nejproduktivnější celky v lize. Dá se čekat, že padne hodně branek?
No, většinou, když všichni čekají góly, zápas skončí 0:0. (úsměv) Ale ne. Myslím si, že jak my, tak Jihlava raději góly dáváme, než jim zabraňujeme. Takže uvidíme. To je těžko říct. Přáli bychom si, aby jich padlo hodně. Ale abychom jich dali víc než oni. (úsměv).
