„Oproti asistentovi je to změna v tom, že veškerá odpovědnost za tým jde za mnou. Už jako hráč jsem měl rád výzvy a těžké zápasy. Když jsem s fotbalem skončil, tak mi adrenalin chyběl. Teď se mi zase vrací do žil,“ chválí si.
„Už v celostátní lize dorostu, který jsem vedl, jsme hráli parádní zápasy. Ale být hlavním koučem v áčku Dynama je to, co jsem si vždycky hrozně přál,“ dodává s tím, že budějovický klub byl, je a bude pro něj číslo jedna.
David Horejš (38 let)Narodil se 19. května 1977 ve Vimperku. S fotbalem začal v klubu Tatran Prachatice, vystudoval střední dřevařskou školu. Po maturitě získal první profesionální smlouvu v SK Dynamo České Budějovice, kam nastoupil v roce 1998. S výjimkou hostování v Třeboni (2000) a v Brně (2005/06) za něj hrál nepřetržitě až do ledna 2012. Ke svému prvnímu ligovému zápasu nastoupil 17. října 1999 proti Baníku Ostrava (2:2). S aktivním fotbalem skončil v roce 2012 po zdravotních problémech. Odehrál 210 ligových utkání, dal 10 gólů a se 187 starty za SK Dynamo se v historickém pořadí stal druhým hráčem klubu v počtech zápasů. Od roku 2012 trénoval mládežnické kategorie a od letošního ledna je hlavním trenérem A-týmu. Se ženou Monikou vychovává dvě děti, 10letou Karolínu a 13letého Davida. Ve volných chvílích hraje se synem na Playstationu, jezdí na kole a lyžuje. |
V poslední době neprožívá klub úspěšné období, což David Horejš vnímá. „Vždyť jsem tady prožil kus svého života. Dynamo prostě musí být srdcovka. Většinou, co jsem tady působil, tak jsme byli v první lize a hrál se tu hezký fotbal. Když teď klukovi řeknu, že na nás chodil téměř vyprodaný stadion a my porazili Spartu 2:0, tak mi skoro nechce uvěřit. Bohužel, pak se Dynamo dostalo do těžké finanční situace, nastaly změny ve vedení a podobně,“ vypráví.
Zároveň si ale myslí, že současná filozofie klubu, který chce sázet na své mladé fotbalisty, je správná. „Ano, asi to bude trvat déle, než se zase dostaneme nahoru, ale věřím, že se nám to povede. Je mi jasné, že lidi sem chodili na Černého, Poborského, Hunala. A takové hráče si teď musíme vychovat.“
Horejš je optimista a doufá, že si opět víc diváků najde cestu na dobrý fotbal, který se bude hrát na Střeleckém ostrově. Na novou práci se bývalého hráče ptají i kamarádi, když si jdou posedět na pivo. A vyzvídají.
„Oni vidí zvenku, jak Dynamo funguje. Ale už neví, co se děje uvnitř, co se tu dělo za předešlého vedení, proč odešel ten a ten. Proto se jim to snažím trochu vysvětlovat a musím říci, že většina z nich mě chápe. Oni nám to přejou a také si myslí, že jsme se vydali správnou cestou,“ říká.
„Já sám jsem začínal jako kluk a měl jsem okolo sebe pány fotbalisty. Oni mi pomohli a táhli mě nahoru. Dneska je to stejné, mladíci se musejí o někoho opřít, o zkušené Klesu, Šimáka, Benáta. Tak to je,“ má jasno.
Prostředí českého fotbalu je specifické. Třeba tím, že zápasy sleduje celá řada fotbalových „odborníků“ a „trenérů“. Z tribun radí trenérům, koho mají vystřídat a kdo by naopak měl vyběhnout na trávník.
„Co jsem trénoval u mládeže, tak vím, že v tomto ohledu jsou snad nejhorší rodiče těch kluků. Spousta z nich si myslí, že jejich syn bude vydělávat hory peněz, ale o tohle v mládežnickém fotbalu vůbec nejde. Hlavně by je měli podporovat,“ konstatuje a vzpomíná na zápasy, kdy se Dynamu nedařilo a hráči na trávníku slyšeli každý komentář z tribuny.
„Už jsem na to ale zvyklý a dokážu se s tím vyrovnat i jako trenér. Musím ale také uznat, že když se Dynamu dařilo, tak se na Střeláku fandilo parádně,“ vzpomíná.
Za Dynamo hraje i syn
Celý den je na stadionu, trénuje, vymýšlí plány na další dny. Když přijde domů, snaží se věnovat rodině. „Jdu si hrát s dětmi nebo si popovídám s manželkou. Ale někdy samozřejmě přemýšlím, co jsem udělal špatně. Občas si s klukama zavoláme a řešíme fotbal,“ přiznává.
I tak ale jeho nové zaměstnání nezůstalo bez odezvy od ženy Moniky. „Říkala, že když jsem hrál, tak jsem nebyl pořád doma. A teď, co trénuji, je to úplně to samé. Možná ještě horší. Ale už si za ta léta zvykla, prostě si vzala fotbalistu,“ směje se.
Svou trenérskou funkci se snaží Horejš potlačit i před svým 13letým synem Davidem, který hraje také za Dynamo. „Rád se na něj zajdu podívat, ale nechávám ho být. Je jasné, že mu doma řeknu, co se mi líbilo a co ne, ale jinak na něj netlačím. Protože jak mě vidí u hřiště, tak je asi nervózní. Celkově jsem rád, že ho to baví, že tam má kamarády a že se hýbe,“ míní otec dvou dětí.
A jaký má David Horejš trenérský sen? „Samozřejmě, že postup do první ligy,“ vypálí s úsměvem bez přemýšlení. „Věřím, že bych tomu mohl pomoci i já, ale myslím si, že to není na pořadu letošního jara,“ nedává si Horejš přehnané týmové cíle.
Kromě vymýšlení sestavy na první ligový zápas jara musí kouč Dynama myslet i na školu, protože si v těchto dnech dodělává zkoušky na profesionální trenérskou licenci. S přípravami na trénování a se samotným trénováním začal David Horejš hned po ukončení své kariéry v roce 2012.
Tři zápasy do rekordu
Podle některých skončila Horejšova hráčská kariéra ve chvíli, když v sezoně 2011/2012 angažovalo vedení Dynama do obrany Tomáše Řepku. „Vím, že spousta lidí si myslí, že mě vytlačil. Ale tak to nebylo, a Tomáš to dokonce napsal i do své knížky. Už jsem měl dlouhodobé potíže s kolenem, proto jsem skončil,“ vyvrací řeči.
DotazníkNa co se těšíte nejvíce? Co vás v poslední době naštvalo? Co vás naopak potěšilo? |
Horejšovi pak nabízeli návrat k fotbalu v nižších či zahraničních soutěžích, ale on odmítal. „Chtěl jsem vždycky skončit v Dynamu, ne jinde. Ani jsem nechtěl, aby na mě lidi pořvávali a tak. Raději ať si mě pamatují jako hráče, co pro Budějovice odevzdal maximum,“ zamýšlí se.
Když s fotbalem začínal mezi paneláky na prachatickém sídlišti, odkud pochází, a pak v místním klubu, nikdy by si ani nepomyslel, že se stane jednou z legend budějovického klubu.
Horejš v dresu Dynama odehrál 187 zápasů, což ho řadí v klubové kronice za Ladislava Fujdiara a před Karla Váchu. Do rekordu mu zbývalo odehrát jen tři utkání.
„Ke konci jsem to už sledoval a věděl, že mi na Láďu chybí tři zápasy. Ale už jsem opravdu měl obrovské problémy s kolenem. Vedení mi i nabízelo, že bych na hřiště jen tak skočil na pár minut, ale já chtěl končit jako plnohodnotný hráč. I tak jsem spokojený s tím, co jsem tu odehrál. Také si cením toho, že ve většině utkání jsem byl členem základní sestavy. A že mi nevyšlo první místo, to mě vůbec nemrzí. Jsem rád, že jsem se dostal mezi taková jména,“ těší hráče, který celkem v první lize odehrál 210 utkání, ve kterých dal deset gólů.
Když teď klukovi řeknu, že na nás chodil téměř vyprodaný stadion a my porazili Spartu 2:0, tak mi skoro nechce uvěřit.
