Po zápase měl spoustu gratulantů včetně party fotbalových nadějí z pražské základní školy Eden, vítězů letošního McDonald´s Cupu.
Co vás napadlo, když míč vklouzl do sítě?
Že v Norimberku to dobře dopadne. Vedli jsme 2:0, do konce zbývala ani ne čtvrthodina. Jsem rád za mužstvo, mám radost ze svého gólu i z toho, že to ti malí kluci viděli a přišli mi po zápase osobně pogratulovat. Bylo to nádherné.
Původně jste za Freiburg ale neměl vůbec nastoupit.
Máte pravdu. V úterý na tréninku jsem nakopl spoluhráče zespodu do kolíku kopačky. Trefil jsem ho tak blbě, že jsem si udělal díru do žíly a vytekla mi krev do nohy. Udělala se mi obrovská boule, fyzioterapeuti říkali, že v životě nic takového neviděli. Nohu jsem měl jako slon. Naštěstí to rychle mizelo.
Takže šlo hrát?
V pátek jsem poprvé trénoval. Ale jen sám, běhání a lehké nahrávky, žádná střela. V sobotu před zápasem mi zavázali nohu a já se s trenérem dohodl, že na pár minut nastoupím.
Střídal jste v 75. minutě, vedli jste 1:0, hráli o deseti a domácí Norimberk mohutně tlačil. Jaký byl váš úkol?
Samozřejmě udržet výsledek a vytvářet obranné bloky před vápnem.
Nakonec se zrodilo nečekané vítězství 3:0 i díky vašemu krásnému gólu - z více než dvaceti metrů do šibenice.
Nevzpomínám si, že bych dal v životě hezčí. Můj první dotyk s míčem v zápase, navedl jsem si ho do volného prostoru a pak už zbývalo jen vystřelit a doufat, že nepoletí do tyče nebo ho nezblokuje brankář.
Ta střela byla bolavou levačkou?
Přesně tak! Poprvé od úterního zranění vystřelím a je z toho takový gól (směje se).
Co říkali spoluhráči?
Smáli se. Mám z toho zranění ještě trochu zmodralé prsty, tak říkali, že mi je odteď budou muset před každým zápasem barvit na modro.
Třetí zápas za Freiburg a druhý gól, předtím jste se trefil v Evropské lize. Nežádají spoluhráči nějaké zápisné?
Za góly se nedává, jen při příchodu platí noví hráči společnou večeři. A pak podle rituálu musí každý nováček zazpívat před všemi písničku. S Pilkou (spoluhráč Václav Pilař - pozn. red.) jsme museli předvést společný duet české hymny. Ve dvou, do mikrofonu přes celou restauraci. Byly to hrozné nervy.
Podobně jako první vítězství v bundeslize. Freiburg na něj čekal od začátku sezony, celých jedenáct utkání!
Konečně to vyšlo a snad nás to nakopne. Už nejsme v tabulce díkybohu poslední. Teď máme před sebou Evropskou ligu v Estorilu a pak doma Stuttgart. Ligové derby. Moc se těším!
