Řídila finále ženské Ligy mistrů, semifinále ženského mistrovství světa i Evropy. A letos v létě i souboj o zlato ženského olympijského turnaje USA - Brazílie. Před 60 tisíci diváky!
Kdy byla dole? Paradoxně rovněž letos, v olympijském roce. Nejenže marně toužila po návratu do ligy, ale nebyla nominována ani na zápasy nižších soutěží. "Jediná utkání, která jsem na podzim pískala, byla Sparta - Slavia v ženské lize a teď o víkendu jeden zápas ČFL," říká Dagmar Damková.
Proč? "Pro první a druhou ligu mi momentálně chybí testy. A ani nevím, jestli mi stojí za to si je ještě teď na podzim dělat," přiznává Plzeňanka.
"Musím splnit ostré mužské mezinárodní limity. Takové, které jsou potřeba pro Ligu mistrů. To znamená týdny intenzivního tréninku. A mám bohužel zkušenost, že i když je splním, nemám žádnou jistotu, že budu k ligovým zápasům nominována."
Damková má pocit, že si jejích výkonů váží víc v zahraničí než doma. "Když jsem odpískala olympijské finále, přišel mi pogratulovat šéf FIFA Sepp Blatter. Gratulace přišly z různých stran, jen ne z českého svazu. I když... nakonec, asi po třech týdnech, mi vlastně také poděkovali," usměje se hořce.
A je to právě olympiáda, která jí dodává sílu a vnitřní klid. "Vzpomínky jsou úžasné. Až teď, po několika měsících, mi dochází, co jsem vlastně dokázala. Když pak sedím jako divák na naší lize, kde jsou v ochozech tři tisícovky fanoušků, jsem nad věcí a už tolik nelituju, že nejsem aktérem na hřišti."
Damková se prostě učí žít i život bez fotbalu. "A zase jsme u té olympiády. Po ní se mi srovnala spousta věcí v hlavě. Daleko víc se věnuju práci, která mě baví," říká učitelka angličtiny na jazykové škole v Plzni.
"Baví mě i vaření nebo procházky s mými dvěma vlčáky. Užívám si prostě obyčejné věci." Rodinu zatím neplánuje. "Dítě se plánovat stejně nedá. To buď přijde nebo ne. A já mám místo něj zatím své psy," směje se.
Dnes už ví, že přes hořké chvíle jí fotbal víc dal než vzal. "Když jsem ve dvaceti začínala pískat, ve snu by mě nenapadlo, co všechno dokážu." I kdyby už žádný ligový zápas neodřídila, vzpomínky jí nikdo nevezme.
Třeba tu, jak byla v Pekingu na kafi s Ronaldinem…
