Při pohledu na tabulku střelců si Michal Ordoš povzdechne: "Obhajoba je už vyloučená." Útočník Olomouce, s 12 brankami nejlepší kanonýr minulé sezony, se letos ještě netrefil. Za mizernou bilanci nemůže. Kvůli zranění odehrál zatím jen 23 minut.
Jako by koruna pro "krále Michala" byla z trnů, nikoli ze zlata: nepřinesla mu zájem zahraničních klubů (kromě nabídky z Permu), pozvánku do reprezentace ani obdiv v Česku.
téma: kdo se stane kanonýrem ligy |
Vždyť za svůj životní počin často slýchával i posměšky: Tucet gólů? To je zoufale málo! "Nakonec jsem si ještě přečetl kritiku, že jsem to vyhrál. Bohužel, víc gólů mohl dát kdokoli jiný.Vyhrál jsem to já s dvanácti brankami, což není žádný šlágr, ale je to tak," říká pragmaticky.
Ne že by snad Ordoš potřeboval obhajobu, přesto pro připomenutí: od 9. kola nastupoval především v záloze (přihrál na 7 branek). "Na to, že byl Míša sedmdesát procent hry padesát metrů od branky, nabouchal gólů dost," zastával se svého syna Michal Ordoš starší.
Vytáhlého snajpra navíc zradilo zdraví.Místo toho, aby teď pochybovačům dokazoval, že střílet umí, od letní přípravy ho pronásledovaly patálie.
Netrénoval, jen jezdil po ordinacích. Lékaři nemohli zjistit, proč ho bolí záda i třísla. Až docent Kolář na vyšetření v Praze objevil trhlinku v břišním svalu. A pomocí injekcí plazmy dal Ordoše konečně do pořádku. "Byla to muka. Kopal jsem do lidí kolem sebe, jak mi cukaly nohy."
"Abstinenční příznaky" pominuly teprve před dvěma týdny a sedmadvacetiletý čahoun začal dohánět fyzické manko. Návrat do základní sestavy bude ovšem náročný, protože Olomoučtí válí i bez něj.
"Zápasovou zátěž nenasimulujete. Michal ji bude dostávat po troškách," říká trenér Zdeněk Psotka. "Někdy mi připadá, že ještě žije z loňského úspěchu. Musí pořádně zabrat."
