"Dalo by se říci, že všechno dopadlo tak, jak dopadnout mělo. Postoupila Itálie s Portugalskem, před branami čtvrtfinále zůstali hráči Rumunska a Turecka. Jejich účast mezi čtveřicí nejlepších by byla další ranou sledovanosti mistrovství Evropy po vyřazení Německa a Anglie, ale ani jednomu z těchto týmů se krok do semifinále nepodařilo udělat.
Mnohem víc se snažili Turci. Ač byli brzy oslabeni o vyloučeného Alpaye, bojovali s velkým nasazením. Výrazně je zlomila až neproměněná penalta v samém závěru prvního poločasu, čímž přišli o možnost vyrovnat náskok soupeře. Překvapilo mě, že na ni nešel kanonýr Hakan Sükür. A ještě víc mě udivilo, že ji zahrával faulovaný hráč. Pravidlo hovořící o tom, že ji má kopat někdo jiný, měli Turci v tomto případě respektovat.
Naopak další vyřazení čtvrtfinalisté Rumuni na mě působili dojmem, jako by byli smířeni s osudem. Proti Itálii jim viditelně chybělo sebevědomí, které z nich ještě více vyprchávalo po dvou inkasovaných gólech a po marných pokusech zdolat obranu soupeře. Když se k tomu přidalo vyloučení Hagiho v 60. minutě, byl konec Rumunska na šampionátu neodvratný. Z jeho kádru mě zaujal Cristian Chivu, kterého pokládám za objev turnaje.
K té červené kartě pro Hagiho si dovolím ještě malý dovětek. Rozhodčí mu druhou žlutou neukázal za nafilmovaný pád v pokutovém území, ale za jeho následné protesty. Kontakt tam ale byl srovnatelný s tím, za jaký nařídil Collina penaltu v duelu našich fotbalistů s Nizozemskem. Také by už bylo jen pouhou spekulací odhadovat, jak by tento zákrok posoudil Portugalec Pereira, kdyby k němu došlo na druhé straně.
Italové znovu potvrdili, že z minima šancí vytěží maximum. Už dlouho hrají osvědčeným systémem s perfektní defenzívou a rychlým přechodem do protiútoku. Hrotoví útočníci se neustále pohybují na hranici ofsajdu a spoléhají, že jim to párkrát vyjde. A přesně po takových akcích skórovali i proti Rumunům. Co se týče obrany, tak v ní přešli Italové na hru s liberem a dvěma přestopery. Ta změna se jim osvědčila a je jen potvzením toho, že záleží na hráčích, jaké má trenér k dispozici, a teprve podle nich může volit systémy.
Proti Itálii se dá uspět jen velkou trpělivostí. Receptem na jejich hru je hrát zezadu a spoléhat na rychlé protiútoky. Postupným útokem se proti nim prosadit nedá. I když je přehráváte ve středu hřiště, tak to obvykle není nic platné. Pro Italy je postup do semifinále úspěchem, protože před startem mistrovství Evropy se jim až tolik nevěřilo. Výhrami však získali potřebné sebevědomí a tak to jejich semifinálový protivník snadné mít vůbec nebude."
Mnohem víc se snažili Turci. Ač byli brzy oslabeni o vyloučeného Alpaye, bojovali s velkým nasazením. Výrazně je zlomila až neproměněná penalta v samém závěru prvního poločasu, čímž přišli o možnost vyrovnat náskok soupeře. Překvapilo mě, že na ni nešel kanonýr Hakan Sükür. A ještě víc mě udivilo, že ji zahrával faulovaný hráč. Pravidlo hovořící o tom, že ji má kopat někdo jiný, měli Turci v tomto případě respektovat.
Naopak další vyřazení čtvrtfinalisté Rumuni na mě působili dojmem, jako by byli smířeni s osudem. Proti Itálii jim viditelně chybělo sebevědomí, které z nich ještě více vyprchávalo po dvou inkasovaných gólech a po marných pokusech zdolat obranu soupeře. Když se k tomu přidalo vyloučení Hagiho v 60. minutě, byl konec Rumunska na šampionátu neodvratný. Z jeho kádru mě zaujal Cristian Chivu, kterého pokládám za objev turnaje.
K té červené kartě pro Hagiho si dovolím ještě malý dovětek. Rozhodčí mu druhou žlutou neukázal za nafilmovaný pád v pokutovém území, ale za jeho následné protesty. Kontakt tam ale byl srovnatelný s tím, za jaký nařídil Collina penaltu v duelu našich fotbalistů s Nizozemskem. Také by už bylo jen pouhou spekulací odhadovat, jak by tento zákrok posoudil Portugalec Pereira, kdyby k němu došlo na druhé straně.
Italové znovu potvrdili, že z minima šancí vytěží maximum. Už dlouho hrají osvědčeným systémem s perfektní defenzívou a rychlým přechodem do protiútoku. Hrotoví útočníci se neustále pohybují na hranici ofsajdu a spoléhají, že jim to párkrát vyjde. A přesně po takových akcích skórovali i proti Rumunům. Co se týče obrany, tak v ní přešli Italové na hru s liberem a dvěma přestopery. Ta změna se jim osvědčila a je jen potvzením toho, že záleží na hráčích, jaké má trenér k dispozici, a teprve podle nich může volit systémy.
Proti Itálii se dá uspět jen velkou trpělivostí. Receptem na jejich hru je hrát zezadu a spoléhat na rychlé protiútoky. Postupným útokem se proti nim prosadit nedá. I když je přehráváte ve středu hřiště, tak to obvykle není nic platné. Pro Italy je postup do semifinále úspěchem, protože před startem mistrovství Evropy se jim až tolik nevěřilo. Výhrami však získali potřebné sebevědomí a tak to jejich semifinálový protivník snadné mít vůbec nebude."
