Stačí vzpomenout na EURO 2000, kdy jako trenér dovedl hvězdný výběr své vlasti až do semifinále.
Z lavičky pak šéfoval reprezentacím Korey a Maroka, zamlada zase válel v národním týmu i Benfice Lisabon s legendárním Eusebiem.
Nyní tento proslavený kouč pobývá se saúdskoarabským mistrem Al Shabab na soustředění v brněnském hotelu Voroněž. Zde také poskytl exkluzivní rozhovor pro MF DNES, i když se mu anglicky zprvu odpovídat nechtělo.
"Interview musí být v portugalštině," trval Coelho na svém. Nakonec se však nechal přesvědčit.
Pane Coelho, jak se vám líbí v České republice?
Už jsem tu před mnoha lety hrál. Teď je vidět, že se úroveň života hodně zvedla, všechno šlo kupředu. Je to pro mě docela překvapení.
Byl jste se podívat i po Brně?
Ne, bohužel. Celý den pracuji, takže je velmi obtížné si někam zajet. Ale hotel je příjemný.
Žil jste ve spoustě zemí. Kterou máte nejradši?
Můj domov, Portugalsko. Ale líbilo se mi třeba i v Maroku, tam je snadné si zvyknout. Oproti tomu Jižní Korea je hodně daleko, ale zase mě moc bavilo pracovat s korejskými hráči. Jsou velmi silní, odhodlaní a disciplinovaní. A jejich země je krásná. Tedy až na počasí, někdy je tam velká zima, až minus deset stupňů. Ale líbilo se mi tam, je to úplně jiná kultura. Všechno je pro nás jiné.
Máte rád dobrodružství? Protože trénovat v tolika různých koutech světa, to musí být dobrodružné.
Ano, mám to rád. Člověk se tak vyvíjí. Mám rád poznávání nových lidí, odlišných způsobů fotbalu. Líbí se mi jen tak se sbalit a jít pracovat na zajímavá místa. Je to velká příležitost, poznávat tolik různých hráčů, jejich styl. Ale nakonec stejně zjistíte, že fotbal je všude stejný.
Hvězdy Arabů se spolu zatím nedomluvíB r n o (rkr) - Byl to pozoruhodný střet dvou různých dimenzí. Na jedné straně stáli hráči, z nichž někteří ještě neokusili ani druhou nejvyšší soutěž v Česku. Proti nim se protahovali i borci, kteří se zúčastnili nedávného mistrovství světa v Německu. I tak ale Al Shabab získal už druhý skalp, v sobotu porazil divizní Židenice 4:0. Příští středu se pak utká s týmem 1. FC Brno. |
Hodně jste toho zažil, v mládí jste třeba hrál s legendárním Eusebiem. Řekněte, jaký byl?
Skvělý hráč a můj dobrý přítel. Když jsem začínal hrát za Benficu, bylo mi osmnáct, vzhlížel jsem k němu. Byl velkou hvězdou, ale také milým člověkem. Skvělá osobnost. Je to krásný pocit, sedět s takovým hráčem v jedné šatně. Je fantastické znát takovou legendu.
A jaké je být trenérem portugalské reprezentace?
Hlavně obrovská zodpovědnost. Ale já miluji fotbal. V mém životě je na druhém místě hned za mojí rodinou. Fotbal je vlastně mým životem. A proč je to zodpovědnost? Už jenom kvůli těm jménům, jako jsou Figo, Pauleta, Rui Costa. Ale myslím, že jsme na Euru 2000 odvedli dobrou práci. Udělali jsme výsledek, když jsme skončili třetí, ale také jsme hráli velmi dobrý fotbal. Rád hraji hezký fotbal, protože o tom ta hra je. A když hrajete dobrý fotbal, výsledky se dostaví.
Jak se trénují hvězdy typu Figa nebo Paulety?
Jsou to výborní profesionálové a dobře vědí, že každý máme své úkoly. Já trénuji, oni hrají. A všichni jsme cítili respekt vůči své práci. Bylo to vážně jednoduché. Skvělí hráčí, skvělí profesionálové. Důležité také bylo, že všichni tihle kluci fotbal milovali a dokázali se z něj těšit. A chtěli být stále lepší.
Říkáte, že máte rád hezký fotbal. Jak se vám tedy líbilo mistrovství světa v Německu?
Hodně týmů hrálo defenzivně, to je pravda. Ale když hrajete na mistrovství světa, vytváříte tím obraz své země. Hráči jsou pod nepředstavitelným tlakem. A často je spousta z nich unavená. Nikdo nechce prohrát, takže první věc je, že musíte bránit, abyste nedostali gól.
Co jste říkal na vystoupení Čechů?
Bylo to pro mě obrovské zklamání. Očekával jsem víc, tak jako asi všichni včetně trenéra. Myslím, že nejlepší hráči nebyli ve formě a váš tým tím utrpěl. To se prostě někdy stává. Vím, že Česká republika má velmi dobré hráče a velmi silný tým.
Vraťme se k vám a vašemu novému týmu Al Shabab. Kluby ze Saúdské Arábie jsou velmi bohaté a mohou si koupit i hvězdy světového formátu, jako je třeba Batistuta. Sníte o nějakém takovém hráči?
Problém je v tom, že když jsou tito hráči na vrcholu, vždycky hrají v Evropě. Však to víte. Až když končí a jdou s výkony dolů, tak přichází do takovýchto týmů. Ale skvělého hráče tam nedostanete.
Přesto, je nějaký hráč, kterého byste si přál?
Tak tedy Deco, Ronaldinho, Robben... (smích) Vážně, zrovna hledáme cestu. Hledáme dobré hráče, ale musíme to prodiskutovat.
Jak se těšíte do Saúdské Arábie? Učíte se jazykům země, kde máte trénovat?
Snažím se. Umím anglicky, velmi dobře francouzsky, portugalsky, španělsky. Snažil jsem se taky naučit korejsky, ale to není jednoduchý jazyk. Teď začnu s arabštinou, ale taky to asi nebude jednoduché. Ale když umíte anglicky, dorozumíte se téměř všude.
Ale s námi jste se původně anglicky bavit nechtěl. Přitom je vaše angličtina výborná.
Pro vás se snažím. (úsměv)
Je hodně náročné koučovat tým v cizím jazyce?
Je to těžké. Nemůžete komunikovat přímo s hráči, musíte používat tlumočníka a musíte mu věřit, protože nevíte, jestli překládá správně. Někdy na hráčích vidíte, jestli vás chápou, vidíte jejich reakci. Ale nakonec, fotbal je vizuální věc, spoustu věcí stačí ukázat.
Kolik času vám sebere adaptace na saúdskoarabský fotbal? Ten je svým způsobem specifický, trénink se například musí uzpůsobovat náboženským potřebám.
Ano, tohle jsou odlišnosti, které musíme respektovat. Musí se najít nějaká hranice, kterou se budou všichni řídit. Budu potřebovat každý den, protože každý den se naučím něco nového. Nevím, jak dlouho to zabere, ale svým způsobem nikdy s adaptací nepřestanu.
 DOBRODRUH. Portugalský trenér Humberto Coelho projezdil s fotbalem celý svět. Nyní pobývá v Brně. |
