Země číslo 76. Už jen tím bylo Slovensko zajímavé, protože zapíchlo další špendlík do mapy zemí, které se kdy zúčastnily šampionátu. Angola, Salvador, Kuba, Trinidad či Haiti už tu šanci měly, teď se ukázalo samostatné Slovensko, jako 76. reprezentace v pořadí. Za to si Weissův tým zaslouží obdiv, protože v kvalifikaci za sebou nechali Slovince, Poláky a hlavně Čechy!
Nejdřív strach a nuda. Jistě, vyrovnávací gól od Nového Zélandu, který padl snad 30 vteřin před koncem zápasu, měl fatální význam, ovšem bez slovenského strachu by k němu nedošlo. Tým se bál vítězství. Slovenská bázeň a přílišný respekt ukradl odvahu, se kterou mužstvo ovládlo kvalifikační boje. Vystřelit s Paraguayí jedinkrát na branku, to byla vážně nuda.
BEZMOCNÝ MUCHA. Slovenský brankář Ján Mucha jenom bezmocně sleduje míč Jabulani, který do jeho sítě dostal paraguayský fotbalista Cristian Riveros.
Nerudný trenér. Vladimír Weiss neunesl první vážnou kritiku a vulgárně se na novináře obořil. Bývá nedůtklivý, ale teď to přehnal. I renomovaná agentura Reuters napsala, že je nabručený. Od Weisse to schytali i cizí reportéři, když neurvale utrousil: "Rád bych poděkoval slovenským novinářům, že jsou lepší než cizinci." A pak sjel i krajany (více zde).
Zázračná proměna. Stejný tým jen čtyři dny po porážce s Paraguayí pokořil mistry světa z Itálie, z mistrovství světa je vyprovodil a sám si vybojoval osmifinále. Senzační výsledek, ovšem zcela zasloužený. Slováci hráli sebevědomě, chytře, důrazně, obětavě. "Nejkrásnější den po narození syna," říkal dojatý kouč Weiss (více zde). Sympaticky hráli i v osmifinále proti Nizozemsku.
Takhle Vladimír Weiss koučoval tým při úvodním duelu s Novým Zélandem...
... a takhle dojatý děkoval po vítězství nad mistry světa z Itálie.
Fotbalisté trucují. Jenže sami hrdinové vítěznou euforii trochu pokazili. Kolem slovenských píšících novinářů prošli bez slova, žádné rozhovory. Uraženým vítězům vadila předchozí kritika. "Musí mít míru. Byli jsme za břídily, kteří udělali Slovensku jen ostudu," vysvětloval útočník Stanislav Šesták (více zde). Symbolický protest trval jen den.
Střelec Vittek. Odepisovali ho, že už nestačí. A on je se čtyřmi trefami a po boku argentinského útočníka Higuaína a španělského střelce Villy kanonýrem mistrovství. Navíc je teď i nejlepším střelcem slovenské historie. Italové ho za dva góly nazvali bestií, proti Nizozemcům se trefil jen z penalty, ač šancí měl víc. A další zásahy už nepřidá.
Exotický účes. Vyholené hlavy, rasta copánky, klasické afro, dredy či culík a za ním ohon... Jen Marek Hamšík zvolil účes "dikobraz". Černé ostny na hlavě - to je on. Jedna slovenská firma na jeho sestřihu postavila reklamu: malý černoušek Dede se geluje jako Hamšík a spadne nadšením, když mu slovenský vůdce zavolá. Co by teď řekl Dede Hamšíkovi? Nejspíš: Mohlo to být lepší, kámo.
DRUHÝ SLOVENSKÝ GÓL Robert Vittek (vpravo) se raduje poté, co v souboji přetlačil Chieliniho a překonal brankáře Marchettiho.
Perspektiva. Slovenský tým byl s věkovým průměrem 26 let osmým nejmladším na turnaji, záloha Weiss (20), Kucka (23), Hamšík (22), Stoch (20) z osmifinále šla ještě hodně níž. Hamšík byl nejmladším kapitánem, Weiss zase trenérem.
"Když budeme rozumní, zůstane trenér i tým pohromadě," říká gólman Ján Mucha. Mladé mužstvo se po cenných zkušenostech může dál zlepšovat. "Jeho síla se ukáže na mistrovství Evropy," předpovídá legendární československý stoper Anton Ondruš. "Očekávám čtvrtfinále."
