Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Co tady dělám, proč tam vůbec lezu, vyčítal si Koller. V neděli opustil tým

6 2009
Bratislava (Od zvláštního zpravodaje iDNES.cz) - Má přes dva metry, sto kilo, ale vypadal jako hromádka neštěstí. Fotbalista Jan Koller šel loudavým krokem ze stadionu v Bratislavě a díval se do země. "No, co k tomu říct?" prohodil sotva slyšitelným hlasem.

Šestatřicetiletý útočník se po čtrnácti měsících vrátil do národního týmu, ale po kvalifikačním utkání proti Slovensku (2:2) prohlásil, že už dál hrát za Česko nebude.

Leskly se mu oči. Velký a tvrdý chlap byl naměkko.

"Jsem zklamaný hlavně mým výkonem. I když nás ve středu čeká San Marino, tak asi jedu domů. Už na to nemám sílu. Přenechám to mladším. Byl omyl, že jsem se vracel," říkal a novináři nevěřícně zírali.

V neděli pak své odhodlání proměnil ve skutečnost a český tým opustil. V kádru naopak zůstává záložník Arsenalu Tomáš Rosický, který ale v Bratislavě usedl jen na tribunu.  

Myslíte to vážně?
Jo, myslím, že jo. Zápas se mi nepovedl.

Opravdu chcete odjet ze soustředění?
Když tam místo mě nastoupil Milan Baroš, hned jsme se zlepšili. Už do mužstva nepatřím. Svý roky v nároďáku mám za sebou. Na mezinárodní fotbal už nestačím.

Ale vždyť to mohl být jen jeden nepovedený zápas?
Já to cítím jinak. Kvůli mě seděl na lavičce Milan a další kluci, kteří mají formu. Nechci dál zabírat místo. Chci se soustředit už jen na klub.

Odehrál jste 55 minut. Dá se říct, že jste se k vystřídání protrápil?
Jo protrápil.

A pak nakopl láhev s pitím. Byl jste frustrovaný?
Byl, říkal jsem si, proboha co tady dělám. Proč tam vůbec lezu. Jsem naštvaný jen sám na sebe.

Že to bude špatné, to jste tušil od začátku?
Začali jsme dobře, první minuty docela šly, ale postupem času jsem se do zápasu vůbec nedostal.

Když jste loni v reprezentaci končil po zápase s Tureckem na Euru, bylo to pro vás podobné rozčarování?
Ne, to bylo něco jiného. Tam jsme zklamali jako tým, tady jsem zklamal já. Byl jsem na obtíž.

Říkal jste to hráčům v kabině?
Jo říkal, ale oni mě utěšují, ale já to myslím smrtelně vážně. Jedu domů.

Třeba se z toho vyspíte a změníte názor?
Ne, nezměním, už je to definitivní. Nechci, aby mě někdo přemlouval.

To je pro nejlepšího střelce reprezentační historie trpký konec.
Je, ale co se dá dělat. Chtěl jsem pomoct, cítil jsem formu. Ale liga je asi jiná úroveň než reprezentace. Na ruskou ligu asi ještě stačím.

Myslíte, že jste neodhadl síly?
Spousta lidí mě od návratu zrazovala a měla pravdu. Rodina i kamarádi říkali, abych se nevracel. Ale já to musel zkusit na vlastní kůži, abych poznal, že na to nemám. Bohužel.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze