"Bylo hodně těžké, když po dvaceti letech opouštíte svou zemi, rodinu i kamarády a musíte začít vlastně nový život," vzpomíná Cleber na přesun do arménského FC Mika Aštarak.
"Jiná možnost, jak se ve fotbale prosadit, ale vlastně nebyla. O Brazilcích je známé, že fotbalové nadání mají od Pánaboha, a o místu v našich špičkových klubech tak sní miliony dalších hráčů."
A vše nešlo úplně hladce ani při evropských začátcích. Krizových momentů zažil Cleber hned několik. "Ve chvílích, když jsem zrovna v Aštareku nebo později v bratislavské Artmedii nehrával a neměl nikoho k sobě, tak mě snad třikrát napadlo, že bych se vydal zpátky do Brazílie, u rodiny a kamarádů se dal psychicky dokupy a pak se do Evropy vrátil. Pokaždé po takových myšlenkách se ale všechno rychle otočilo a bylo mi zase líp."
Jako každému Brazilci, kteří jsou známí svou nechutí učit se cizí jazyk, i Cleberovi dělala od počátku největší potíže neznalost místní řeči. "Ale dobrou atmosférou, kterou v kabině máme, mi kolikrát ani nepřijde, že mám jazykový handicap. Každopádně vím, že na češtině musím pracovat, i když zatím netuším, jestli ve Slovácku budu moct zůstat," připomíná, že do týmu kouče Josefa Mazury přišel zatím jen na půlroční hostování z Artmedie.
Rodným jazykem může pohovořit s brazilskou přítelkyní, která s ním v Hradišti žije. Blízký vztah navíc navázali s rodinou Afonse Maqueteho - Angolana, který už více než dvacet let žije v Česku a dříve jej testovala i Sigma Olomouc či Drnovice.
"On i jeho manželka, která byla v Portugalsku, umí jazyk. Je to moc fajn. Navzájem si vaříme česká a brazilská jídla," pochvaluje si Cleber.
Když se navíc rozhlédne po poklidném náměstí v centru třicetitisícového Uherského Hradiště, okamžitě přiznává, že v srdci Slovácka našel tu pravou pohodu. "Je to báječné. Tady není každý den slyšet, že by někdo někoho zastřelil, jako to bývalo u nás v Sao Paulu, kde je obrovská kriminalita, nepořádek a neustálý ruch," upozorňuje na negativa života v brazilské metropoli.
O tom, že by se natrvalo usadil v Evropě, však příliš neuvažuje. "Je tady sice báječný život, ale pravidlem v Brazílii je, že po fotbalové kariéře byste se měl vrátit zpátky domů k rodině a kamarádům," uvažuje dvaadvacetiletý Cleber. "Chtěl bych si postavit domek mimo velké město. Co přesně bych pak dělal, to ještě nevím, ale nejradši už něco mimo fotbal, něco klidnějšího."
