Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Cipro: Finále bylo důstojnou tečkou

3 2000
P r a h a - "Viděli jsme krásný fotbal se vším, co k němu patří. Góly, zvraty, nádherné fotbalové momenty. Klobouk dolů před Italy. Všichni čekali, že to bude hra na jednu branku, ale to se vůbec nesplnilo. Itálie dokázala, že umí hrát nejen dozadu, ale i dopředu. Dá se říci, že si Italové vybrali kus smůly a Francouzi zase kus štěstí, ale to k fotbalu neodmyslitelně patří", říká v úvodu svého komentáře k finále mistrovství Evropy trenér Slavie František Cipro.

"Na Italech nebylo skoro vůbec znát, že měli o jeden den odpočinku méně než jejich soupeři a že v semifinále hráli skoro devadesát minut v deseti proti domácímu mužstvu. Dokonce si myslím, že si vypracovali více těch skutečně vyložených příležitostí. Mám tím na mysli především dvě šance střídajícího del Piera.

Pro mě je průběh mistrovství Evropy důkazem, že italská liga je skutečně nejlepší v Evropě. Všichni hráči squadry azzury hrají nejvyšší domácí soutěž a všichni jsou Italové. V jejich mužstvu nejsou žádní hráči z Ghany, Senegalu nebo jiných afrických států či z jiných koutů světa.

K samotnému zápasu se sluší připomenout, jak skvěle se vydařily  francouzskému trenérovi Lemerrovi zásahy do sestavy. Oba finálové góly dali střídající hráči. Francouzi měnili hráče pro útok, Italové zase pro defenzívu. Mnohem lépe to vyšlo těm prvně jmenovaným, ale to už je otázka štěstí a smůly.

Určitě se pro střídání, ke kterým sáhnul Lemerre, objeví označení "šťastná ruka" nebo "geniální tah", ale trenérovi při veškerých jeho znalostech a schopnostech musí přát štěstí. Samozřejmě je nutná dokonalá znalost hráčů, které má k dispozici, a potřebná intuice, ale to štěstí tam tu roli sehrát musí taky.

Finále bylo také potvrzením okřídleného rčení, že se zápas "hraje až do konce". Během šampionátu jsme byli několikrát svědky toho, že se rozhodlo až v samotném závěru či dokonce v nastavených minutách. Namátkou vzpomenu utkání Portugalsko - Rumunsko, Španělsko - Jugoslávie nebo také Rumunsko - Anglie. A Francouzům se jejich snaha až do konečného hvizdu rozhodčího vyplatila.

Když už jsem u rozhodčího, tak musím přiznat, že mě Švéd Frisk příjemně překvapil. K jeho kolegům jsem měl během turnaje hodně výhrad, ale tento Seveřan přesně zapadl do skvělého rámce finálového zápasu. Pár chyb se sice dopustil, ale prokázal velký cit pro hru a především to nechal na hráčích, ať si to rozhodnou sami.

Kdybych měl vyzdvihnout jednotlivce, tak bych určitě musel jmenovat oba dva brankáře. Tradičně jisté byly na obou stranách obrany. Zaujali mě i Henry na jedné a Delvecchio na druhé straně. Bylo znát, že se hráči velice dobře znají z italské ligy a i proto se Zidane prosazoval mnohem méně než v předchozích utkáních.

Podle mého soudu jsme viděli velice kvalitní šampionát, v jehož závěrečných fázích hrála skutečně nejsilnější mužstva. Myslím si, že ze čtveřice semifinalistů se mistrem Evropy mohl stát kdokoli a nikdo by nemohl namítat, že si to nezasloužil."

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze