"Chybělo nám to pověstné štěstí, které jsme měli v roce 1996 v Anglii. Tam když Vláďa Šmicer vystřelil, tak míč prošel několika hráčům mezi nohama a byl z toho gól. Tady jsme bohužel trefili ve dvou zápasech tři tyče, ale góly jsme nedávali," stýskal si Nedvěd.
Proměňování šancí stálo české barvy postup. "Kdybychom v těch dvou zápasech proměnili aspoň polovinu šancí, tak jsme je nemohli prohrát. S trochou štěstí jsme tady mohli zůstat," domnívá se český záložník. "Ukázalo se, jak bylo důležité remízovat první zápas, to bychom mohli i dnes hrát na remízu."
Největší šanci celého zápasu měl krátce po přestávce právě Pavel Nedvěd a sám si uvědomuje, že situaci špatně vyřešil. "V té hrozné rychlosti nebyl čas o ničem přemýšlet, ale je jjasné, že jsem měl udělat cokoliv jiného. Vystřelit buď nahoru nebo dolů, možná k přední tyči, jen ne do prostředka brány," vyčítal si. "Z deseti takových šancí musím dát devět gólů, tohle však byla ta desátá."
Ze dvou soupeřů, před nimiž se český celek musel sklonit, staví Pavel Nedvěd výše Francouze. "S Holandskem jsme měli na vítězství a prohráli jsme, s velice silnou Francií jsme sehráli absolutně vyrovnanou partii a mohli myslet aspoň na remízu," ví Nedvěd. Pro mmistry světa podle jeho odhadu hovoří především lepší obrana: "Přesto jsme se přes ní dostali, jenže já, Honza Koller ani Jirka Němec jsme šance neproměnili."
Posledních dvacet minut, kdy Češi doháněli ztrátu, to už byla jen křeč: "Dohrávali jsme vlastně v deseti, zraněný Šmicer moc nemohl hrát. Myslím si však, že i po tomto zápase můžeme odejít se vztyčenou hlavou," uzavřel Nedvěd.
Pavel Nedvěd prosí o přízeň fotbalovou štěstěnu |