Tolik se toho od té doby změnilo. Z portugalského frajírka se vyklubal fotbalový fenomén, hvězda hvězd, kluk z plakátů, na kterého s otevřenou pusou zírá celý svět.
Tak jako v úterý v Madridu. Jeho Real proti rivalovi Atlétiku, úvodní semifinále Ligy mistrů. Vítězství 3:0 nese čitelný podpis – ze tří šancí Ronaldo nastřílel tři góly.
„Neumlčitelný. El Matador. Neskutečný,“ zásoboval Twitter po každém jeho gólu novými příspěvky bývalý slavný anglický útočník Gary Lineker.
A novinářům hned začala těžká práce: Jak v následujících dnech Ronalda oslavit, aby neopakovali, co už bylo tisíckrát napsáno? Příběh kluka z Madeiry, který dobyl svět, každý dávno zná.
Ale i to samo o sobě je důkazem, jak obdivuhodně se Ronaldo drží na vrcholu. Už je mu dvaatřicet, takže by měl být ve fázi, kdy výkonnostní křivka začne klesat.
Kdy gólů začne ubývat, kdy už nebude schopný naskočit do každého zápasu a odehrát celých devadesát minut. Tak to přece chodí, ne?
Chodí, ale ne bez výjimky. Ronaldo se rozhodl, že hranici fotbalového opotřebení posune. Aby se mu to povedlo, potřebuje jeden základní předpoklad – neztratit motivaci.
Sami si zkuste odpovědět: Dokázali byste ji v sobě na jeho místě najít? Zase a znovu, každý týden?
Když se vám podařilo na klubové úrovni vyhrát všechno, co jste vyhrát mohli, zlomili jste desítky rekordů, získali všechny možné individuální ceny?
Proč se dřít, když máte sladký život a můžete si užívat luxusní vily, rychlých aut, krásné přítelkyně, malého syna?
To všechno by mohlo Ronalda odvádět od fotbalu, ale neodvádí. „Chci si dál užívat fotbal, co nejvíc to jde,“ říkal po zápase s Atlétikem v televizním rozhovoru. „Díky gólům jsem šťastný, ty mě motivují. A chci hrát spoustu dalších let!“
Ronaldo nesnese, když je někdo lepší než on, k fotbalovému životu potřebuje góly a trofeje. A je dobře, že se v jedné éře setkal s Lionelem Messim, tahounem konkurenční Barcelony. „Hvězdné války“ baví fanoušky a oba střelce posouvají pořád dál a dál. Stejně jako kritika.
Když portugalský hezoun na přelomu března a dubna prožil v lize měsíční období bez gólu, už se objevili pochybovači: Vidíte, zasekl se, zestárl, už to není jako dřív.
Jenže pak přišla smršť v Lize mistrů: tři zápasy v play-off = 8 gólů.
„Vždycky odpovídám na hřišti. Moje statistika mluví sama za sebe,“ mohl se Ronaldo kasat. „Je normální, že mě lidé kritizují, ale není přece náhoda, že posledních sedm nebo osm let se držím na tak vysoké úrovni. Pořád na sobě tvrdě makám, proto to tak je!“
Proto také den po úvodním semifinále převzal od prezidenta klubu Péreze dres s číslem 400 – tolik gólů už nastřílel od roku 2009, kdy do Realu přišel.
Nebo ne? Podle oficiálních údajů jich má být „jen“ 399, Real prý jednu branku přičetl chybně. Gól sem, gól tam, pro Ronalda to nic neznamená. „Zkusím nastřílet dalších 400,“ pousmál se ve středu.
Jen vtípek? Kdo ví...
