V seriálu iDNES o deseti ročnících samostatných českých soutěží najdete každé úterý díl k jedné sezoně hokejové extraligy a každý čtvrtek k sezoně v 1. fotbalové lize.
Přišlo to opravdu tak znenadání?
Pokud myslíte mě, tak to určitě. Něco s trenérem se čekat dalo, protože jsme po čtyřech kolech byli bez vítězství a se dvěma body čtrnáctí. Ale že to dají mně, s tím jsem opravdu nepočítal.
Proč jste kvůli tomu musel do Piešťan?
Tam se občas odbývaly porady klubového vedení. Spartu tehdy vlastnily košické železárny, takže hodně lidí bylo z Košic a někteří z Bratislavy. Takže ty Piešťany byly kompromisem mezi těmito městy a Prahou.
Co přesně vám tehdy slovenští šéfové Sparty řekl?
Že trenéra Petrželu s asistentem Borovičkou odvolávají, a že na přechodnou dobu přebírám mužstvo já. A přidělovali mi i asistenta Jozefa Módera, bývalého československého reprezentanta.
Ale Móder se na Spartě neobjevil.
Protože jsem ho odmítl. Chtěl jsem, aby mi pomáhal Petržela, ale to zase nechtěli oni. Prý, když řez, tak se vším všudy. Až později jsem se dozvěděl, že by to Petržela stejně nevzal. Výběr jiných asistentů ale nechali na mně, tak jsem začal tušit, že ta přechodná doba bude poněkud delší. A za asistenty jsem si vybral Zdeňka Ščasného s Honzou Poštulkou.
Začal jste remízou 1:1 v Ostravě, stejně dopadlo domácí derby se Slavií a po jednobrankové porážce v Jablonci byla Sparta po sedmém kole poslední...
Dík za připomenutí. Z toho Jablonce jsem jel vzteky bez sebe. Měli jsme dobré hráče, jenže ti ze sebe nevydávali všechno. Nehráli nadoraz, nehráli jako mužstvo, nebyli ochotní udělat pro výsledek to, co soupeř. To se ví, že na titul jsem ani nepomyslel. Říkal jsem si, aspoň se tak vydrápat někam do horní poloviny tabulky.
Nenapadlo vás, že zase pocestujete do Piešťan?
Ani ne. Já se spíš zabýval tím, jak z té bídy. S letenským vedením jsme společně s hráči měli velké pohovory, aby si uvědomili, že reprezentují Spartu, a že podle toho musejí jejich výkony vypadat. A u většiny hráčů šéfové dokonce rozhodli o opravdu vysokých pokutách. Za to, co do té doby předváděli.
Byl jste pro ty pokuty?
Byl. Protože hráči si pořád neuvědomovali, že k zápasům prostě musí přistoupit jinak. Mluvilo se do nich horem dolem, ale žádný efekt to nemělo. Ale jakmile se jim sáhne na peníze, okamžitě zpozorní.
Takže ty pokuty pomohly?
Už si přesně nevzpomínám, ale myslím, že byly podmíněné zlepšenými výkony. No a my další tři zápasy vyhráli. Tak mám takový dojem, že od nich vedení nakonec ustoupilo.
Vzpomenete si, díky čemu jste se tak zlepšili?
Trochu jsme změnili základní rozestavení a víc jsme propracovali ofenzivní část hry. Hlavně s důrazem na útočné schopnosti záložníků Mistra s Frýdkem. Především tihle dva měli útočné fázi pomáhat co nejvíc. A podle výsledků bych řekl, že jsme kalkulovali dobře.
Kdy jste začal myslet na titul?
Po podzimní části ligy. Vedla sice Slavia, ale my jsme na pátém místě ztráceli jen čtyři body. A při tříbodovém systému za vítězství není zase tak těžké takový náskok stáhnout.
A na jaře jste se opravdu vyznamenali. Z patnácti zápasů třináct vítězství a dvě remízy.
Tohle jaro bylo opravdu parádní. Hodně tomu pomohly i dvě čerstvé posily. Z Japonska se vrátil zkušený Ivan Hašek, který mužstvu pomohl nejen na hřišti, ale i v kabině, jestli mi rozumíte. A pak přišel i výborný Martin Čížek z Ostravy.
V začátku ligy byly problémy, jak zacelit díru po odchodu brankáře Kouby.
To byl opravdu jen začátek. Střídali se slovenský brankář Ondruška s Čalounem, ale po té prohře v Jablonci jsem už vsadil jen na Čalouna a ten nás vlastně držel až k titulu. Ale stejně tak bych mohl chválit dalších dvanáct čtrnáct hráčů. Například Siegla, který se zase rozstřílel a stal se nejlepším kanonýrem ročníku. Po tom hrozném začátku se prostě dalo dohromady výborné mužstvo a mimo hřiště dobrá parta.
Vybavíte si, jak jste na jaře odvedli Bohemians podzimní porážku z Letné?
Docela ano. Rozhodla jediná branka z úvodu zápasu. Někdo rozehrál nepřímý kop, míč přeletěl celé pokutové území Bohemky a Míša Horňák ho ve skluzu usměrnil do branky.
A jak dopadla jarní odveta se Slavií?
Neprohráli jsme, což bylo hodně důležité. Nula nula, nebo jedna jedna, jinak to být nemohlo. To už jsme byli první a slávisti byli čerstvě nalomení nečekanou prohrou v Karviné.
Hráli jste na Slavii 1:1 a slávisté týden předtím opravdu prohráli v Karviné, čímž jste se poprvé dostali do čela tabulky.
Tak mi paměť ještě slouží.
Takže si jistě vzpomenete i na váš jarní zápas s Karvinou.
Aby ne. Dvě kola před koncem jsme s ní na Letné remizovali dva dva. A víte, že já měl z toho zápasu strach. Měli jsme za sebou dlouhou vítěznou šňůru a mně bylo jasné, že tak jednou za půl roku každé mužstvo na světě ztratí nečekaně body ve chvíli, kdy by to nikdo nečekal. A moje tušení se vyplnilo. Naštěstí ty dvě kola před koncem jsme vedení v tabulce neztratili a v příštím zápase po výhře s Olomoucí jsme byli mistry.
Měl jste u hráčů, s nimiž jste většinou ještě hrál, potřebnou autoritu?
Tady žádný problém nebyl. Brzy všichni pochopili, že já i oni jsme prostě Sparta. A nerad bych se pletl, ale možná jistou roli sehrál i fakt, že jsem jim na jaře v pětadevadesátém pomohl, když jsem se na hřiště nečekaně vrátil z postu manažera. A oni mi tu pomoc o dva roky později oplatili.
Říkalo se také, že na jaře před šesti lety měla Sparta usnadněnou roli i díky vlivu manažera Ivana Horníka, který na Letnou přišel v prosinci 1996 z Viktorie Žižkov.
To jako myslíte, že nám zařizoval body?
To zrovna ne, ale právě Horník je proslulý tím, že se zkrátka vyzná. Hlavně ve fotbalovém zákulisí.
Samozřejmě vím, kam míříte. O Horníkovi se toho tenkrát v souvislosti se Spartou napovídalo a v novinách propralo dost a dost. Ale taky si dobře vzpomínám, jak někdo po lize v souvislosti s Horníkem a Spartou napsal něco ve smyslu, že nám na jaře nikdo neublížil, ale na druhou stranu ani nepomohl.
Ale svou práci Horník nejspíš odvedl dokonale.
To předpokládám. Proto přece přišel, sám jsem ho do Sparty přivedl. Takového člověka, který se vyzná, mají skoro v každém klubu. Znát dobře zákulisí, to se přece hodí v každém oboru, na tom nevidím nic špatného. Horník pomohl Spartě nejvíc tím, že umí dělat přestupy. A spekulace novinářů jdou mimo mě.
