Je to rok, co svého zaměstnavatele, Inter Milán, nazlobil. Ve volnu si šel zahrát plážový volejbal, ale ne jen tak z legrace s kamarády - nastoupil na turnaji profesionálů v Poreči, proti brazilským účastníkům olympijských her.
Mohl se zranit, a tak dostal od vedení za utajenou akci pokutu.
Vzpomněl si Ivan Perišič, chorvatský záložník, na volejbalové umění v neděli, ve finále fotbalového mistrovství světa?
Těžko, ale je fakt, že to tak ve 34. minutě mohlo vypadat.
Smolně plácl do míče rukou, rozhodčí Pitana se šel podívat na video a po důkladné kontrole ukázal na puntík - penalta!
ŠestTolik střel mířilo na chorvatskou branku, čtyři skončily v síti. Gólmanovi Subašičovi se finále nepovedlo. |
Za stavu 1:1 to byla pro Perišiče krušná chvilka. A zvláštní mix pocitů, které jako by symbolizovaly celý chorvatský finálový příběh.
Šest minut předtím dal gól, který fanouškům v šachovnicových dresech vrátil naději na šťastný konec zlatého snu. Celá země ožila a u televizí, v ulicích i v barech na pláži oslavovala střelce, který levačkou parádně napálil balon skrz val bránících soupeřů k zadní tyči.
Při oslavě ještě stihl ukázat na levý stehenní sval, který ho před zápasem zlobil. Jako by chtěl světu vzkázat: Podívejte, doléčil jsem to, a teď jsem tou nohou dal i gól!
Ale byla to poslední radost, kterou si Perišič, syn majitele slepičí farmy, v neděli vpodvečer užil.
Pak už přišel smolný penaltový moment - a od té doby se Chorvaté, kteří do té doby byli lepší, vezli.
Perišič nebyl sám, kdo v závěru turnaje prožil hořkosladké chvíle.
Tak třeba Mario Mandžukič. Chorvatský hrdina semifinále, který v prodloužení slavně vystřelil vítězství nad Anglií. Pro něj pro změnu zápas smolně začal: přímý kop Griezmanna si hlavou nešťastně prodloužil do vlastní branky, Francouzi vedli a on s kyselým výrazem jen zklamaně pokrčil rameny.
Že pak ve druhé půli po obrovském kiksu gólmana Llorise snížil na 4:2, už ho ani příliš netěšilo, protože víc toho Chorvaté nestihli.
Přitom po semifinále celý rozpumpovaný burcoval: „Dokázali jsme zázrak, bojovali jsme jako lvi. A stejní budeme i ve finále!“
Nasazení se Chorvatům nedalo vytknout a Mandžukičovi už vůbec ne. Možná proto o něm během turnaje bývalý německý reprezentant Stefan Effenberg prohlásil: „Patří mezi tři nejlepší útočníky na světě. Bral bych ho do týmu desetkrát raději než Neymara!“
Z porovnání s brazilským tahounem, který se na turnaji zviditelnil víc nafilmovanými pády než výkony, vyšel skutečně v Rusku jako jasný vítěz. A spolu s Perišičem se mohl utěšovat aspoň tím, že bilanci plusů a minusů mají ve finále srovnanou. Zato dalším dvěma tahounům finiš turnaje celkově nesedl.
Kapitán Luka Modrič se rval, bojoval, ale Francouzi se na něj jako první tým na mistrovství dokázali důsledně připravit a téměř k ničemu ho nepustili. Zápas mu znepříjemnili tak, jak se to jen dalo, a mrzet ho mohl gól na 1:3, při kterém špatně zareagoval na odraz míče a neuhlídal střílejícího Pogbu.
Zatímco soupeři létali při oslavách po hřišti s vlajkami v ruce, on je z dálky pozoroval smutnýma očima. Ani když přebíral trofej pro nejlepšího hráče turnaje, nedokázal na tváři vykouzlit náznak úsměvu.
„Jsem pyšný, že jsem získal tohle ocenění, ale já chtěl vyhrát vítěznou trofej s Chorvatskem. V tuhle chvíli slaví Francouzi, ale až opadnou emoce, budeme schopni lépe zanalyzovat, čeho jsme tu dosáhli,“ podotkl Modrič.
Smutné vzpomínky bude mít na utkání i gólman Danijel Subašič. Tým držel během celého turnaje, zářil při penaltách, čišela z něj jistota, ale zrovna ve finále si vybral nejhorší chvilku.
Šest střel na jeho branku mířilo, byly z toho čtyři góly. A při nich nevypadal jindy mrštný gólman jistě.
S penaltou těžko mohl něco dělat, ale... Na Mandžukičovu nechtěnou hlavičku si sáhl, nevytáhl ji však. Při Pogbově střele zpoza vápna udělal krok doleva, pak už se nestihl přesunout. A když z podobné pozice zvýšil Mbappé, zase se zdálo, že šel na zem hodně pozdě a pomalu.
Smůlovaté finále nesmí zakrýt, že všichni čtyři odehráli famózní turnaj. Stejně jako celé Chorvatsko, které svým hrdinům rozhodně nic vyčítat nebude.
Ale když je při přebírání stříbrných medailí začal kropit hustý déšť, byl v tom kus symboliky.
