Na české triumfy v Lize mistrů si nejspíš vzpomenete. Třeba jak Vladimír Šmicer s Milanem Barošem slavili velký obrat Liverpoolu a do kamery křičeli vzkaz pro kamaráda Patrika Bergra. Asi si vybavíte, jak Petr Čech loni vychytal vítězství pro Chelsea v penaltovém rozstřelu. Nejslavnější klubovou soutěž vyhrál i Marek Jankulovski s AC Milán.
Ale schválně - proč si Tomáš Hübschman své finále Poháru UEFA protrpěl, proti komu jeho Doněck vůbec hrál a proč si Radoslav Látal váží Poháru UEFA víc než stříbra z Eura?
Jiří Němec a Radoslav Látal v dresu Schalke v roce 1997
Kolem to burácelo, ovšem on seděl sám ve středovém kruhu. Jen tiše, spokojený, s medailí na krku. Jako byste od mlčenlivého Jiřího Němce čekali něco jiného. Přitom příběh prvních českých vítězů v Poháru UEFA byl tak dramatický.
Na San Siru v Miláně se tísnilo osmdesát tisíc fanoušků a v pekelné atmosféře rozhodovaly penalty. Domácí diváky navíc nažhavil gól, jímž domácí Inter srovnal krok. Finále se tehdy hrálo na dva zápasy - Schalke nejprve doma zvítězilo 1:0, v odvetě v Itálii inkasovalo pár minut před koncem.
Jiří Němec v dresu Schalke
Prodloužení ovšem přestálo a penaltový rozstřel díky detailním instrukcím pro brankáře Lehmanna ovládlo. "Pro mě je to víc než stříbro z Eura, tam jsem ve finále kvůli trestu nehrál," říkal Radoslav Látal. On i Němec patřili k oporám Schalke. Němec odehrál v záloze oba zápasy, za výkon v Itálii dostal výbornou známku 1,5.
Látal první duel odmakal na hrotu, v odvetě lítal na pravém kraji zálohy a střídal až v závěru úplně vyčerpaný. V celém ročníku byl také nejčastěji faulovaným hráčem Schalke. "Bez nich si tým neumím představit," řekl tehdy trenér Huub Stevens.
Patrik Berger a Vladimír Šmicer v dresu Liverpoolu v roce 2001
Jedno z nejpamátnějších finále v historii Poháru UEFA proběhlo v roce 2001 v Dortmundu. Deportivo Alavés, které dnes hraje až třetí španělskou ligu, statečně čelilo slavnému Liverpoolu. Ten po poločase vedl 3:1, ve 49. minutě to bylo 3:3. Pak vedl ještě jednou, ale Deportivo dokázalo dvě minuty před koncem druhého poločasu vyrovnat. Bláznivý průběh podtrhlo prodloužení - rozhodující gól byl totiž vlastní!
V barvách anglického týmu slavili také dva čeští nerozluční kamarádi - Vladimír Šmicer a Patrik Berger. Oba se na hřiště dostali po přestávce. "Na tenhle den do smrti nezapomenu. Ta medaile je nádherná," radoval se tehdy Berger.
Šmicer se dokonce přimotal k rozhodujícímu okamžiku. Po faulu na něj rozhodčí vyloučil hráče soupeře a hned z následného přímého volného gólu si Španělé dali zmíněný vlastní gól.
"Ale v šatně to ani nevypadá, že bychom něco vyhráli. Neslavíme, nejde to. Sezona ještě nekončí. V kabině nebylo ani žádné šampaňské," divil se Šmicer, jenž o čtyři roky přidal ještě triumf v Lize mistrů.
Radek Šírl v dresu Petrohradu v roce 2008
Možná nejzaprášenější příběh. Radek Šírl si nevydobyl takovou slávu a respekt jako ostatní, v reprezentaci má jen osm startů, na závěrečném turnaji mistrovství Evropy či světa dospělých nikdy nehrál. V roce 2008 však jako jediný z českých fotbalistů získal významnou trofej - v dresu Petrohradu právě Pohár UEFA a následně Superpohár. "Taková sezona už se opakovat nebude," tušil levý bek či záložník.
Do Ruska odešel v lednu 2003 ze Sparty, vzal si ho tam trenér Petržela jako další české hráče - Mareše, Hartiga či Kincla. Jen on však vydržel, vypracoval se v oporu a dosáhl na poháry. "Trvalo mi dva roky, než jsem si zvykl, že jsem mimo domov," přiznal.
Do finále proti Glasgow Rangers nastoupil navzdory bolavému kolenu, přitom právě kvůli zranění vypadl z nominace na soustředění před mistrovství Evropy. Byl poctivý v obraně i aktivní dopředu. Zvládl celý zápas a slavil výhru 2:0.
Tomáš Hübschman v dresu Šachtaru Doněck v roce 2009
Písk! Konec zápasu! Rozhodčí ukončil poslední finále Poháru UEFA, který od následujícího ročníku nahradila Evropská liga, a fotbalisté Šachtaru Doněck začali přímo na trávníku radostně křepčit. Triumf si zajistili výhrou 2:1 v prodloužení nad Werderem Brémy.
Vtom mezi ně vběhl rozesmátý blonďák, který celé utkání sledoval z tribuny. Byl to záložník Tomáš Hübschman, jenž kvůli karetnímu trestu v rozhodujícím utkání chyběl. Přitom jinak patřil (a stále patří) k oporám ukrajinského mužstva.
"To, že nemůžu nastoupit, mi radost z postupu do finále nezkazí. Žlutou kartu jsem dostal v semifinále proti Dynamu Kyjev za hraní rukou. Asi byla přísná, ale s tím nic nenadělám," popisoval před finále v Istanbulu. A po triumfu dodal: "Na té tribuně to byla strašná muka, hlavně v prodloužení."
Tomáš Ujfaluši v dresu Atlétika Madrid v roce 2010
Bylo šest hodin ráno, když se na letišti v Madridu objevily rozespalé postavy. Unavené, ale šťastné. Fotbalisté Atlétika se právě vrátili z vítězného finále.
"Fantazie!" rozplýval se obránce Tomáš Ujfaluši po výhře 2:1 nad Fulhamem. Mimochodem - jak jinak v prodloužení...
Německá agentura DPA českého pravého beka vyhlásila nejlepším hráčem utkání. Na triumfu španělského mužstva tak měl velký podíl. Finále navíc pořádal Hamburk. Tedy město, kde Ujfaluši zahájil svou zahraniční kariéru.
"Když jsme přišli do kabiny, tak měl každý v ruce láhev šampaňského a stříkal kolem sebe. Všichni jsme byli zlití od hlavy k patě. Společensky jsme si připili až v letadle. Načež jsme všichni usnuli," popisoval Ujfaluši oslavy.
To je zatím poslední příběh českého vítěze, na který bude chtít ve středu večer navázat brankář Petr Čech.
