Felix Awuku, osmnáctiletý mládenec z ghanské metropole Accry, předvádí, že umí dělat "nožičky" s grácií Ronaldinha. Merunu lehce podkopává a ta mu dopadá na nárt přesně podle jeho přání. Na zem míč pustí, až když jeho show začíná být nudná.
Tohoto kluka si vyhlédl druholigový Most, aby posílil jeho zálohu. Stalo se to už v listopadu 2008, jenže Awuku je stále v Accře. Nedostal totiž vízum, stejně jako jeho spoluhráči, které pro Most objevil fotbalový scout Milan Holub.
"Viděl jsem několik zápasů. Z Ghany by šlo odvézt letadlo plné talentů, ale já jsem jich vybral jen šest s tím, že si je v Mostu přezkoušejí a pak na některé z nich ukážou," říká muž, který se živí vyhledáváním nadaných mladíků hlavně pro anglický Fulham.
Česko? Historická města a zima
"Na ambasádě se k nám chovali moc mile, ale vízum nedali. Nechápu proč," dobrou angličtinou tiše artikuluje Awuku. Na otázku, co konkrétně měl předložit, však odkazuje na svého manažera, který se o veškeré papírování staral. Sám podepisoval jen to, co mu agent předkládal.
O Česku Awuku ví pouze to, že "jsou tam historická města a zima". Rozhodně je informován více než další dva vybraní mladíci, se kterými MF DNES mluvila. Dialog to byl dost jednostranný: přestože celá školní výuka v Ghaně probíhá v angličtině, hráči sotva rozuměli otázkám o rodině, o fotbale už vůbec. Těžko říct, kdo by jim taktické pokyny českého trenéra překládal do místního jazyka twi.
BUDU SE ŽIVIT FOTBALEM. Felix Awuku sní o tom, že se stane fotbalovým profesionálem – první stanicí má být druhá česká liga.
Třicátník Ernie Asiedu, majitel třetiligového FC Reega, v jehož dresu všichni vybraní nastupují, má kontakty na Holuba a Most přes svého bratra, který byl před lety na soupisce Bohemians. Talenty hledá na ulici. Megafonem svolá turnaj, kde nejlepší pozve do svého mužstva složeného z 16 až 19letých mladíků.
V jeho klubu hrají v podstatě za stravu a kopačky, sem tam dostanou pár drobných – cílem není brát trofeje, ale zlepšovat jednotlivé hráče a pak je dobře prodat do zahraničí.
"Útočníci se kupují za 50 tisíc eur, obránci a záložníci o deset až dvacet tisíc eur levnější," nastiňuje běžné ceny nezkušených mladíků pro jejich první evropské štace. Deset procent z přestupní částky jde na účet ghanského fotbalového svazu, který ho má investovat do rozvoje sportovišť v zemi.
Jeho klub je nyní prodělečný podnik, protože vysněná a dlouze budovaná spojnice do Evropy, po které každý africký agent touží, mu kvůli vízové překážce nefunguje. Ale on sám kvůli tomu hladem rozhodně netrpí, je za vodou díky rodinnému byznysu s prodejem japonských a amerických aut.
Odysea, nebo běžný postup?
Asiedu líčí předlouhou posloupnost požadovaných a splněných úkolů, které měli podle zástupců českého velvyslanectví v Accře vést k udělení víza. Na první pokus to nevyšlo ani pro jednoho ze šestice, proto při druhé žádosti Most zúžil výběr jen na tři. Podle ghanského bafuňáře je ambasáda vyloženě šikanovala, když mimo jiné požadovala potvrzení o trestní bezúhonnosti přeložené do češtiny nebo zřízení českého bankovního konta na jméno ghanského hráče.
Jan Levitner, který má jako konzul víza na starosti, se brání: "Požadovali jsme vždy jen to, co nám ukládají naše předpisy." To, že některé věci chtěl dvakrát, vysvětluje tím, že Afričané k vyplňování požadovaných administrativních formalit přistupují z českého hlediska příliš laxně.
SVĚT KONTRASTŮ. Reklama na celosvětově známou firmu a před ní dva afričtí chlapci, kteří sní o tom, že zbohatnou díky míči.
Diplomat, který během léta v Accře končí, odmítá o mosteckém i jakémkoliv jiném případu mluvit konkrétně s tím, že mu to zákony neumožňují, a o vízech pro fotbalisty hovoří jen v obecné rovině.
"Často jsem s žadateli dělal pohovor a oni ani nevěděli, kam mají jít hrát," vyjadřuje Levitner pochybnosti. "Problémem také je, že s námi kluby nejednají přímo, ale nechávají to na místním manažerovi, který může mít své postranní úmysly a klubům různé informace zatajuje," říká konzul.
Rozhorluje se nad tím, že si české kluby chtějí problémy způsobené ekonomickou krizí řešit nákupem levných Afričanů, jimž dají k podpisu smlouvu se směšným platem, navíc napsanou jen v češtině. "Představte si, jaký by byl v Ghaně poprask, kdyby se tu dozvěděli, že je jejich fotbalista u nás vykořisťován," nadhazuje.
Česko navíc zpřísnilo svůj hraniční režim poté, co se v prosinci 2008 stalo součástí schengenského prostoru, ve kterém vízum do jedné země umožňuje vstup téměř do celé Evropské unie – proto různí šibalové zkoušejí pod záminkou přestupu imigrovat do EU. Levitner zdůrazňuje, že Česko patří ke skupině států, kde je úspěch žadatele méně pravděpodobný.
Kolik osob za jeho dvouletého působení v Ghaně o vízum za účelem hraní kopané v Česku požádalo a kolik z nich bylo odmítnuto, nechce říct. Prozradí jen, že žadatelů byly řádově desítky. Tedy i odmítnutých. Nebo snad dokážete napočítat desítky západoafrických fotbalistů v našich soutěžích?
Je známo mnoho případů, kdy podvodní skauti dostali z Afriky hráče s příslibem, že mu v Evropě zajistí angažmá, a když z něj vytáhli peníze, nechali ho na holičkách. Ve výjimečných případech je místo na trávník poslali pracovat na stavbu či je využili jako drogové kurýry.
Připomíná to lákání naivních dívek z východní Evropy na Západ, kde se slibovaná práce tanečnic proměnila v prostituci. Proto se dnes v případě afrických talentů, jejichž věk se pohybuje většinou kolem osmnácti let, dá hovořit o "obchodu s černým masem".
Noví Wilfriedové na obzoru
DOSTAL SE DO EVROPY. Bony Wilfried se raduje z gólu v dresu Sparty a možná i z toho, že měl příležitost opustit africký kontinent a jít za svým fotbalovým snem.
Hráčskému agentovi Daliborovi Lacinovi, který byl v květnu jménem Sparty a Slovanu Bratislava na nákupech nových akvizic v Pobřeží slonoviny, podobné příběhy připadají jako přehánění. Rád by zopakoval úspěch, jenž se mu před dvěma lety povedl s dnešním útočníkem Sparty Wilfriedem Bonym. Jenže imigrační politika Česka (dle něho "nesmyslně striktní") mu to komplikuje.
Lacinův místní obchodní partner Francis Kacou připomíná, že Bonymu k cestě do Česka pravděpodobně pomohlo britské razítko v pase z doby, kdy se neúspěšně ucházel o angažmá v Liverpoolu. Dalším devíti fotbalistům, již o vízum žádali ve stejný čas, nebylo vyhověno.
"Nebýt zamítnuté žádosti o vstup, mohl za Spartu hrát i Lassina Traoré," upozorňuje Kacou na současného útočníka rumunské Kluže, jenž je v širším výběru reprezentace Pobřeží slonoviny a v hledáčku ho má londýnský Arsenal.
Nyní Kacou s Lacinou "upekli" další přestupy a sebejistě tvrdí, že tentokrát hráči víza dostanou. Český manažer se totiž krátce před jeho nástupem do úřadu sešel s novým velvyslancem v Ghaně Miloslavem Machálkem, představil mu svoje plány a ambasador mu údajně přislíbil, že s vyřizováním jeho obchodů už nebudou problémy.
Přijde česká akademie v Africe?
Sportovní zájem Čechů o Afriku poroste. "Naše základna už není dostatečná, děti mají jiné zájmy než sport. Aby si liga udržela aspoň tu úroveň, co má, potřebuje doplňovat hráči ze zahraničí," soudí Lacina.
České kluby si podle něho vzhledem ke své finanční síle nemohou dovolit sportovce odjinud než z Balkánu a Afriky, kde kluci berou kopanou jako příležitost dostat se z bídy. Jen hrubě se odhaduje, že se dnes fotbalem v zahraničí živí stovky Ghaňanů – a to nejen v Evropě, ale i v Asii nebo v arabských zemích.
Dlouhodobé záměry má na černém kontinentě i šéf Mostu Petr Kabíček. "Až odezní krize, chtěli bychom tam otevřít akademii, kde bychom si fotbalisty přímo vychovávali a nemuseli pak s nikým dojednávat přestupy. Nejreálněji to vypadá v keňském Nairobi," líčí do telefonu úmysl, který kluby ze západní Evropy už dávno zrealizovaly.
Tyto plány na poněkud pozdní českou expanzi v Africe, stejně jako imigrační politika v schengenském prostoru, však Felixe Awuku z počátku reportáže ani trochu nezajímají. Jediné, co chce, je hrát kopanou. Nechápe, že v celém byznysu kolem fotbalových nadějí je tak trochu pátým kolem u vozu.