Máme tu paradox: hráči se připravují na možná nejdůležitější zápas kariéry, na čtvrtfinále Eura s Portugalskem, avšak na jednu z věcí, jež může mít na úspěch zásadní vliv, se připravit nedokážou.
Útěchou je, že stejně je na tom zřejmě i protivník.
Vyřazovací boje na turnaji neznají kompromis - jeden musí být vítěz, druhý poražený. A pokud slávu a pád neurčí góly v normálním hracím čase ani v prodloužení, přijde na řadu individuální disciplína v jinak ryze kolektivním sportu.
Štve to šéfa světového fotbalu Seppa Blattera: po letošním finále Ligy mistrů, kdy vyhrála na penalty Chelsea, tvrdil, že by se měl vymyslet spravedlivější způsob cesty k výhře. Nic konkrétního však nenavrhl a penalty jsou pořád lepší než los mincí, jenž kuriózně rozhodoval v minulosti.
A navíc: jsou pokutové kopy vážně takovou nespravedlností? Loterií, jak tvrdí zažité klišé?
Legendární Ježek tým na penalty precizně připravoval
S tím by patrně nesouhlasil legendární český trenér Václav Ježek, který dovedl československý fotbal k největšímu úspěchu historie, titulu mistrů Evropy 1976. Triumf přišel právě po penaltách ve finále se západním Německem a Ježek by musel brát za nactiutrhání, kdyby to bylo označováno jako náhoda.
Precizní kouč penalty se svým výběrem trénoval. Na soustředění ve Vysokých Tatrách žádal ve vesnicích, kde hrála reprezentace přípravné zápasy, aby diváci při předem domluvených penaltách pískali a nepřátelským prostředím vytvářeli na hráče tlak. Kdo selhal, musel si na hřišti kleknout či vykoupit se pokutou, což mnozí opravdu udělali, aby se vyhnuli potupě.
Takto si Ježek hráče otestoval a určil jedince pro situaci, v níž může jít o vše. "Kromě předem vytipovaných hráčů musíte zohlednit i jejich momentální stav," říkával. "A těm určeným do toho nemluvit, ať si to udělají po svém."
Ježek podle legendy nemluvil do ničeho ani Antonínu Panenkovi, jenž mu prý s předstihem oznámil, že to kopne doprostřed brány. Právě tímto památným způsobem se tým stal definitivně mistrem.
"Penaltové geny" zdědili patrně i Panenkovi nástupci: když dojde na pokutové kopy, jsou Češi zpravidla úspěšní, jako by měli pevnější nervy. "Psychika hraje největší roli," podotýká Čech.
Psychickou odolnost ukázal český brankář nedávno a díky jeho zákrokům při penaltách vyhrála Chelsea finále Ligy mistrů. I tento fakt hraje ve prospěch Česka. "Soupeři o tom pochopitelně vědí a kvůli tomu to budou mít proti Petrovi složité," míní trenér Michal Bílek.
Teoreticky lze připustit, že pokud dojde zítřejší utkání až do penalt, budou Češi ve výhodě. Zbývá "maličkost": aby duel s Portugalskem do penalt došel... Anebo ne, zvítězí-li Bílkův výběr rovnou.
Petr Čech o penaltách: Oni vědí, já vím. Je to boj nervů |
Kdyby měl na hlavě klobouk, smekl by, když viděl, jak suverénně proměnil pokutový kop Manuel Neuer v nedávném finále Ligy mistrů. Pro laiky je nutné doplnit, že Neuer dělá v Bayernu Mnichov gólmana. Petr Čech stál tehdy jako soupeř v brance Chelsea.
Petr Čech přichází na poslední trénink českého týmu před čtvrtfinále mistrovství Evropy proti Portugalcům.
"Taky bych si troufl penaltu kopnout, ale jestli bych to dokázal se stejným klidem jako Neuer, to si představit neumím," říká Čech.
Na Euru nejspíš nic takového nehrozí, i když... "Připravený jsem na všechno," tvrdí s pousmáním.
Jisté je aspoň to, že byste byl při rozstřelu ve své brance. Dá se chytání penalt vypilovat?
Na obyčejném tréninku ne, chybí tomu kouzlo, hektika, únava.
Není to pro brankáře spíš nutné zlo? Střelci ho chtějí potupit.
Pokud z toho uděláte třeba soutěž, tak ne. Každý se hned snaží víc, žádné legrácky. Ale pořád se to nevyrovná stresu při zápase. Nikdo nemůže být při tréninku zdaleka tak psychicky i fyzicky vyždímaný jako po 120 minutách perné hry. I při zápase člověk ví, kam by chtěl penaltu kopnout, ale pod psychickým tlakem mu může selhat motorika. Všichni, kteří v rozstřelu neuspěli, vám řeknou, že takhle tu penaltu kopnout nechtěli.
Na penaltové střelce Bayernu Mnichov jste byl ve finále Ligy mistrů připravený a pro Chelsea vychytal triumf. Co na Portugalce?
Stačí si chvíli sednout k počítači a najít spoustu užitečných informací. Udělám to znovu. Nejde mi ani tak o statistiku jako o styl, jakým kopou. Abych měl představu, kolik mám času a co čekat. Každý malý kousek může být důležitý.
Podle čeho se tedy na brankové čáře rozhodujete?
Podle toho, jak hráč na penaltu jde. Je to válka nervů. Filozoficky řečeno: oni vědí, že já vím, a já vím, že oni vědí. Jde o vteřinové řešení. I brankář, který má jinak při penaltách špetku výhody, může udělat chybu. Pokud skočím doleva o chvíli dřív, musel by být střelec slepý, aby to neviděl. Záleží na nervech.
Třeba Ronaldovi jste penaltu chytil ve finále Ligy mistrů 2008.
Jenže jeho to moc nebolelo, protože nakonec vyhrál. Teď by se to mohlo otočit. On dá, ale já vyhraju.
Byl byste rád, kdyby to zítra ve Varšavě došlo až do penalt?
Raději bych, aby se tak dlouho nehrálo. Ale jestli je ve hvězdách napsáno, že postoupíme do semifinále na penalty, beru to okamžitě!
