Těžko se toho pohledu mohl polekat, protože tušil, že nevypadá hezky. Strádá na všech úrovních, nemá moc hráčů na dobrých adresách, znovu chybí v Lize mistrů, tak proč by měla zrovna reprezentace vykazovat pozitivní image?
Přesto realita bolí. V utkání, ve kterém šlo národnímu týmu o krk, se nejlepší čeští hráči dopracovali k jediné střele na branku. To je otřesná statistika. Zvlášť když si uvědomíte, že sedmdesát procent času drželi míč.
Když už v mužstvu chybí prvotřídní hráčská kvalita, kam se ztratila chrabrost, odhodlání, motivace? Případně typická česká vyčuranost, za kterou se dají nedostatky schovat?
Pondělní porážka 0:2 v Severním Irsku znamená konec nadějí. Ani na baráž Češi nedosáhnou. Je to propadák, to si řekněme na rovinu.
Mistrovství světa bude znovu bez Čechů, což už je vlastně tradice. Však si stačí nalistovat kroniku bojů o velký šampionát.
1998? Ne.
2002? Ne.
2006? Ano.
2010? Ne.
2014? Ne.
2018? Ne a ne a ne!
Tentokrát na to reprezentace ani neměla, protože se propadává čím dál hlouběji. Trenér Karel Jarolím zdědil generaci, které chybí správný vůdce, spolehlivý střelec nebo kreativní záložník s přesnou finální přihrávkou. Mužstvo ještě díky vhodné taktice a poctivému přístupu dokáže ukočírovat defenzivní práci, jenže jakmile musí tvořit, je bezradné.
Není to jen chyba trenéra, přesto by se měli zodpovědní zamyslet, jestli náhodou není důvod na změnu. A pokud ano, kdo a proč by měl k reprezentaci usednout? „Výměna trenéra? Totální nesmysl,“ reagoval Verner Lička, předseda trenérské unie: „Karel by měl zůstat nejen na příští dva roky, ale klidně další čtyři.“
Jenže Jarolímova dosavadní bilance budí rozpaky: 4 výhry, 4 remízy, 4 porážky a kvalifikace je v háji před dvěma závěrečnými zápasy.
Severoirští fotbalisté se radují po gólu Jonathana Evanse, český záložník Ladislav Krejčí smutní.
Jenže kdo je za český fotbal vlastně zodpovědný a komu bude státní trenér vysvětlovat neúspěch? Všemocný šéf Pelta skončil kvůli vyšetřování pochybných státních dotací a jeho nástupce v nedohlednu.
I když vedení asociace po pondělním výkonném výboru naznačilo, že Jarolímova budoucnost není úplně jasná, zdá se vysoce pravděpodobné, že bude pokračovat i v následné kvalifikaci o mistrovství Evropy 2020.
„Nerad prohrávám, těžko se s tím smiřuju, je to pro mě strašně těžké,“ prohlásil Jarolím, když se před pondělní půlnocí postavil před novináře. Nebyl z otázek na budoucnost podrážděný, přesto mu několikrát ujelo sprosté slovo. Jak by také ne, vždyť nezvládl projít velmi přijatelnou skupinou. S výjimkou suverénních Němců byli všichni soupeři k poražení. A měli být poraženi!
„Věřím, že máme daleko větší sílu, než kterou jsme v kvalifikaci ukázali,“ řekl obránce Filip Novák. Věříte tomu taky? Spíš pochybujete, viďte?
Nepočítáme-li slaboučké San Marino dokázala reprezentace vstřelit jen čtyři góly. V pasážích, kdy měla tvořit a vymýšlet postupný útok, se jen trápila. Co by s takovou bezradností dělala na mistrovství světa?
Je iluzorní si myslet, že se všechno vyladí, pokud se v AS Řím chytí útočník Schick. Ne, ani talentovaný mládenec, který stál miliardu korun, nespasí celý tým. „Pořád jsme v nějaké fázi hledání, ale myslím si, že teď se to nějak pohnulo k lepšímu. Kromě fotbalových dovedností musíme stavět na silných charakterech,“ líčil trenér Jarolím.
Jenže otázka je, jestli český fotbal silné charaktery nabízí. Do kvalifikace naskočilo už 31 hráčů, což je jasný signál, že hledání nekončí. Tápání bohužel taky.
