Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Český fotbal bude mít nového předsedu. Kdo byli jeho předchůdci?

Pavel Mokrý (vlevo) na tiskové konferenci. Jízliví fanoušci se občas smáli jeho přebreptům. | foto: René VolfíkČTK

27 2009
František Chvalovský. Jan Obst. Pavel Mokrý. Tři muži, kteří stáli v čele Českomoravského fotbalového svazu. Jak vypadala jejich vláda? A z čeho by si jejich nástupce neměl brát příklad?

Pokrokového diktátora zastavilo vězení

František Chvalovský seděl v křesle fotbalového šéfa osm let a možná by seděl i déle, kdyby ho nezastavily trable s podnikáním. V únoru 2001, kdy se chystal vyrazit na zápas reprezentantů v Makedonii, si pro něj přímo na ruzyňské letiště přijela policejní jednotka. Důvod? Obvinění z miliardových podvodů.

Velkopodnikatel a charizmatický muž změnil ve fotbale zaběhlé pořádky. Už jen tím, že milovanou vesnici Blšany dotlačil do ligy, zařídil v ní nadstandardní areál a pořádal tam významné schůzky.

První šéf

František Chvalovský: vždy bylo po jeho

Měl neotřesitelnou moc. Ačkoli byl jen jedním z členů fotbalové vlády, prakticky o všem důležitém rozhodoval sám. Ostatní jeho přání zpravidla jen pokorně odhlasovali. Například když se rozhodl udělat z Jozefa Chovance reprezentačního trenéra. Stalo se, co chtěl.

Nemělo význam se s Chvalovským přít. A nebylo ani proč. Velký boss, jenž se podepsal pod stříbro na Euru 1996, měl pokrokové myšlenky a nebál se veřejně říct jakýkoli názor.

Do velkého fotbalu přitom vstoupil jako úplně neznámý funkcionář. V roce 1995 o něm mluvilo celá Evropa, protože byl unesen, když si šel zaběhat do pražské obory Hvězda. O den později ho propustili.

Chvalovský se mermomocí snažil mít kontakty na vlivné lidi z byznysu i politiky, ti jím však mnohdy opovrhovali. Těžko nesli, že jim vesnický zbohatlík, který vydělává na chmelu a masu, přerůstá hlavu.

Funkce předsedy ČMFS byl zbaven 17. června 2001, sám byl v té době ještě v pankrácké cele. I když se stáhl do ústraní a s novináři nekomunikuje, jeho vliv je citelný. I Ivan Hašek, současný kandidát, s 55letým Chvalovským probírá budoucnost.

V politice manévrovat dokázal, hráči ho považovali za figurku

Všechno dělat opatrně, hlavně nenaštvat. A každého přitom vmanévrovat do předem určené pozice. Tím se vyznačoval právník Jan Obst, předseda v úvodu krize.

Po čtyři roky byl jen stínem výrazného šéfa. Autorita a síla osobnosti na veřejnosti? Nulová. "Ale já neměl v plánu, abych něčím vynikal, abych musel být vidět. Na své funkci jsem nelpěl," řekl.

Obst měl štěstí, že mu po zpackané baráži o mistrovství světa 2002 začala šlapat reprezentace, které se po podivných kotrmelcích ujal kouč Brückner. Vrchol nastal bronzem při Euru 2004 v Portugalsku. Jenže zatímco předchozí šéf Chvalovský by slavil s hráči a celou euforii by řídil, o jeho nástupci nikdo nevěděl. Obránce Řepka řekl: "Je to jen figurka."

Prostřední šéf

Jan Obst: příliš opatrný demokrat

Kritici o Obstovi tvrdili, že je předsedou, který nepředseduje: 57letý Obst neskrýval, že je hlavně úředník. Na svazu dřív dělal generálního sekretáře, místopředsedu, ekonomického ředitele a jen díky zákulisním manévrům, jimiž vynikal, se vyšvihl nahoru.

Byl mistrem kompromisů, taktizování, ne mužem odvážných činů. Navíc mu ubližovaly problémy s alkoholem. Na jeho zakulacené postavě byste ani nepoznali, že dřív fotbal hrával. Hodil se víc do politiky, sám patřil do pražského zastupitelstva, později neúspěšně kandidoval za ČSSD do Senátu.

Moc, kterou měl držet jako boss fotbalu, převzali jeho dva "podřízení". Takzvaný ministr financí Jaroslav Vacek a sparťanský šéf Vlastimil Košťál. Když se provalila velká korupční aféra a skončilo Obstovo čtyřleté období, do dalších voleb už nešel.

Na svazu však zůstává a jeho role předsedy legislativní rady zdaleka není podřadná. Obst se dokonale vyzná ve stanovách a býval přítomen i při schůzkách výkonného výboru.

Stal se loutkou proti své vůli

Loutka v rukou osudu. Pavel Mokrý tohle označení odmítal, ale i jeho blízcí spolupracovníci občas utrousili, že se ve funkci fotbalového šéfa utápěl.

Už začátek měl čerstvě 55letý brněnský patriot spletitý. Na protřelého funkcionáře s knírkem, kterého předchůdce Obst nazval "moravským markrabětem", totiž místo předsedy jaksi zbylo.

Trapnou půlroční patovou situaci mezi dvěma nepřátelskými kandidáty Haškem s Košťálem vyřešil v říjnu 2005 nepříliš vhodný kompromis s Mokrým. "Někdo tomu říká handl, já spolupráce. Celý svět je o dohodách, a pokud jsme v situaci, v jaké se nachází český fotbal, tak dohodu udělat musíme," řekl tehdy.

Poslední šéf

Pavel Mokrý: ten, který nerozhodoval

Jenže Mokrý nebyl dostatečně silnou osobností, aby znesvářené hnutí v době vyšetřování úplatkářských skandálů a postupného reprezentačního úpadku ukočíroval. Jestli se za poslední čtyři roky něco závažného rozhodlo, většinou to nebylo na popud předsedy.

Bývalému policistovi Mokrému, který miluje detektivní příběhy o Perrym Masonovi, svědčilo místo ve stínu. A podle toho i jednal. Před veřejností se spíš schovával, významná rozhodnutí za něj obvykle sdělovali jiní a na důstojnosti mu nepřidalo, když jako nejvyšší muž českého fotbalu naposledy nepředával pohár pro mistra ligy. Nechtěl, aby ho fanoušci Slavie znovu vypískali.

Neuměl se k vážným věcem postavit čelem. Označili ho třeba za spolupracovníka StB, on to považoval za politickou objednávku, ale lustrační osvědčení neukázal. Předsedův chabý mandát ještě zeslábl.

"Šili" do něj ostatní členové výkonného výboru a jízliví fanoušci se smáli jeho přebreptům. Když se volil nástupce reprezentačního trenéra Brücknera, Mokrý oznámil, že zájem o místo má slavný Brazilec Parreira. Jenže to byl jiný Parreira, úplně neznámý.

A když na svaz přišel podvržený e-mail podepsaný jménem Houllier, Mokrý tu mystifikaci pustil do světa. "Asi jsem naivní," hájil se. Jestli ne naivní, tak nepřipravený určitě. Přitom když do křesla usedal, prohlásil: "Prostředí fotbalu musíme především zdůvěryhodnit."

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze