Šikovný záložník podepsal v Hradišti kontrakt na dva a půl roku a při svém prvním zahraničním angažmá má velké plány. "Do Slovácka jsem šel proto, že klub chce v příští sezoně postoupit do první ligy. To mě láká," říká 25letý Francouz.
Jak jste se ve slováckém klubu vůbec ocitl?
Ozval se mi agent, že jeden český klub hledá ofenzivního záložníka. Zaujalo mě to, chtěl jsem vyzkoušet něco jiného než francouzskou třetí ligu. Kývl jsem i na nabídku, abych přijel na testy.
Na nich jste uspěl, ale pak vás Slovácko poslalo zpátky domů, protože toužilo po ostravskémLukešovi. Nemrzelo vás to?
Kdepak. Šéf klubu (ředitel Vladimír Krejčí) mi říkal, že jsou se mnou spokojeni a ještě se ozvou. Za dva týdny jsem měl telefon, zda sem chci jít na přestup.
Vaše okolí asi bylo docela překvapeno, kam jdete hrát fotbal.
To víte, že ano. Rodiče byli udivení, hned na internetu hledali, co je to za město. Nejdřív o mě měli strach. Pořád mi říkali, že tady nikoho neznám a budu tady sám. Teď jsme si ale volali a poznali, že se mi v Hradišti líbí. Chci, aby za mnou za pár týdnů přijeli na návštěvu. Ukážu jim město.
A jak se vám Hradiště líbí?
Je docela malé, ale pěkné. Prošel jsem si ho, vypadá docela hezky. Líbí se mi tady. Kolik má Hradiště vůbec obyvatel?
Asi dvacet sedm tisíc.
Vidíte, to bych ani nečekal. Zdálo se mi menší. (úsměv)
Proč jste se rozhodl opustit třetiligové Colomiers, za které jste na podzim hrál?
Lákalo mě zažít něco nového. Na podzim jsem se poprvé výrazněji prosadil do základní sestavy. Předtím jsem byl na několika hostováních, až na podzim přišel zlom. Ale i tak jsem odešel. Věřím, že Slovácko mě posune dál.
Co od svého působení čekáte?
Vím, že letos už to s postupem do první ligy moc nevypadá. Ale za rok to chci s týmem dokázat. První česká liga by byla zajímavá. S tímto cílem jsem přišel. Pokusím se pomoci k postupu dobrými výkony.
Jaký máte dojem ze svých spoluhráčů?
Příjemně mě překvapili. Nevěděl jsem, co mám čekat, ale tým je hodně dobrý. Navíc mám pocit, že spolu drží i v kabině. Jen mě mrzí, že je mezi námi komunikační bariéra. Francouzsky nikdo z nich neumí a anglicky jen velmi málo hráčů.
S kým si nejvíc rozumíte?
Je to levý obránce, přišel stejně jako já v zimě. (po nápovědě) Dejan Jurkič. Sympaťák, s ním si mám co říct. Ostatní kluci se ale taky snaží.
Už jste se bavil s trenérem Mazurou o tom, co od vás čeká?
Hlavně finální přihrávky a mám se snažit hodně střílet ze střední vzdálenosti. Ubezpečil mě, že se nemám čeho bát. Nečeká ode mě, že budu dávat tři góly za zápas. Ví, že potřebuji čas na aklimatizaci. Hlavně terény jsou pro mě nezvyklé. Na zmrzlém a tvrdém povrchu se mi nehraje dobře. Ale časem se to spraví.
Kdo má kvalitnější tým? Třetiligové francouzské Colomiers nebo druholigové Slovácko?
To je komplikované. (směje se) Nechci ani jeden tým urazit. Nemáte tam nějakou jinou otázku?
Tak zkuste aspoň porovnat, v čem se podle vás liší český fotbal od francouzského.
Jsem tady sice krátkou dobu, ale dobře. Je to jiné. Ve Francii se hraje hodně defenzivně a takticky, po ztrátě míče se musí každý vrátit do pozice, aby byl mezi vlastní brankou a balonem. Na tréninku se často piluje posouvání v prostoru a obranný blok. Navíc většina týmů se snaží co nejvíce držet míč.
A český fotbal?
Mám dojem, že je více kombinační. Docela mě překvapilo, jak fyzicky náročně se tady hraje. I tréninky jsou tvrdší než v Colomiers.
Mentalita lidí u nás vám vyhovuje?
Nic zásadního mi nevadí. Lidé ve Francii a Česku jsou stejní. Jen jsem byl trochu překvapený, že si tady lidé hodně vykají. Ve Francii si každý tyká, i s cizím člověkem. Tady si lidé více drží odstup a respekt. Ale to není na škodu. Pro mě je fajn, že poznám jiné prostředí. Fotbalové i lidské. Česko mě může obohatit.
