Jakými slovy byste utkání nazval? Byla to katastrofa?
Tak bych to nehodnotil. První gól jsme dostali z penalty, po které se Jarda Švach dušoval, že rozhodně nebyla. Byl to vyrovaný zápas, bez nějakých velkých šancí. Ve druhé půli jsme si vypracovali dvě vyložené, ale neproměnili jsme je. A okamžitě jsme dostali druhou branku.
Šmahaj a Činčala měli opravdu stoprocentní šance. V tu chvíli se asi utkání zlomilo, že?
Přesně tak. Bohužel jsme narozdíl od Olomouce góly nedali. Útok, to je naše trápení. A když už nám to nejde vpředu, nesmíme góly dostávat. S každou obdrženou brankou jsme to pak museli otevřít víc a víc a Olomoučtí si pak chodili do otevřené obrany.
Dvakrát vás tam pořádně vyškolili.
To bylo těžké. Při druhé brance jsem na míč nezvládl vyskočit, přeletěl mě. A při třetí jsem mohl před útočníkem jen ustupovat a doufat, že si míč ukopne trochu víc, abychom mu ho stihli sebrat. Zůstal jsem sám a u udělal si mě.
Slavíte smutné jubileum. V Olomouci to byl třicátý zápas venku bez výhry. Čím si to vysvětlujete?
No, to je krásné výročí... Nedaří se nám, nedáváme góly. V každém zápase si vytvoříme tři výborné příležitosti, ale nic z toho. A dobře to nevypadá ani v tabulce.
Věřili jste, že se právě od zápasu v Olomouci odrazíte?
Ano, mohlo nám to hodně pomoct. Jenže prohra, to je úplně nejhorší možnost. Už nám jde o bytí a nebytí, každý zápas bude nesmírně důležitý.
