Letos hradeckému mužstvu pomohl k návratu do nejvyšší soutěže, v druhé lize nasázel soupeřům sedmnáct gólů. Pak váhal, jestli se má v tom pokročilém fotbalovém věku ještě vůbec odvážit na první scénu. Ale klubí šéfové společně s trenérem Petrem Uličným ho přemluvili. "Abych řekl pravdu, první liga mě přece jen lákala," říká Černý. "Takže mě vlastně moc přemlouvat nemuseli."
Původně měl být po domluvě s koučem jakýmsi privilegovaným náhradníkem, který mužstvu bude pomáhat v kritických chvílích. A hrát v základní sestavě, to spíš opravdu výjimečně. A když už, tak v zápasech na domácím hřišti.
"To mě vůbec nevadilo, rád pomůžu, když je zapotřebí, v tom se na mě trenér může spolehnout," říká útočník.
A podzimní skutečnost? Černý nastoupil ve všech dosavadních patnácti ligových utkáních. Z toho šestkrát v základní sestavě, čtyřikrát hrál celý druhý poločas a jen pětkrát šel do hry až během druhé půle. "Vždyť říkám, že tolik příležitostí jsem ani nečekal."
V neděli odehrál devadesát minut v Blšanech a druhým gólem přispěl k výhře hradeckého mužstva 2:0. "Pavel byl vynikající, statečně se bil na hrotu a klidně mohl dát ještě dvě branky," říká na adresu Černého trenér Uličný. "A jestli bude takhle pokračovat, bude hrát ligu ještě dlouho přes čtyřicítku."
A proč na první podzimní gól čekal až do patnáctého kola? "Na rozdíl od druhé ligy je to teď mnohem těžší," říká. "V první lize jsou obránci mnohem kvalitnější, je to znát v jejich technice a hlavně v taktice. Jsou zkrátka fotbalovější, líp si vás pohlídají a tak se už nedostávám do tolika šancí. Hodně jsem jich měl jen prvním kole v Jablonci, ale tam mě vychytal Petr Kouba."
Podle Uličného má devětařicetiletý veterán blahodárný vliv na mužstvo nejen v zápasech. "Fotbalově umí všechno, má výbornou střelbu, výskok, perfektně řeší standardní situace," popisuje kouč. "Jenže Pavel je i přirozenou autoritou, znamenitým parťákem, který dokázal být kamarádem třeba o osmnáct let mladšímu Pitákovi."
O Černého povaze podle Uličného hodně napovídají dva momenty. "V tréninku mu občas musím sám něco odpustit, protože on by si o úlevu neřekl. A nedávno jsem mu musel zakázat tahání přenosných branek, protože tohle by už opravdu mohl nechat na těch mladších."
Pořád ještě mu největší potěšení přinášejí míč a hřiště. "Má fotbal strašně rád, což je taky moc a moc důleřité," zmiňuje kouč. "Stejně tak si ale libuje na masérském stole. Úžasně dbá na regeneraci, za měsíc má třeba taky pětatřicet masáží. Prostě ví, že do příštího zápasu bude zas jak rybička."
Černý prý ale masážemi rozhodně nehoní všechny ty roky, které mu při fotbale tak utekly. "Já masážím přišel na chuť už když jsem s fotbalem začínal," zdůrazňuje. "Každý je jiný, někdo je nepotřebuje, jiný je nesnáší, ale já na masáže dopustit nedám. Nejen po zápase, ale klidně i dvakrát třikrát v týdnu. A je docela možné, že tahle osobní údržba se mi teď v devětatřiceti hodí."
Když měl před sezonou prozradit. čeho ještě chce ve fotbale dosáhnout, skromně spustil, že se hlavně nechce s ligou loučit nějakým zklamáním, třeba zase hradeckým sestupem.
"A tohle mi zatím vychází," libuje si. "Po třech prvních porážkách, kdy jsme dohromady dostali čtrnáct gólů a jen jeden dali, nás kdekdo odepisoval. Teď jsme osmí a když v neděli porazíme Jablonec, přezimujeme na místě, jaké tady v Hradci málem ani nepamatují."
Pokud trenéra Uličného požádáte, aby co nestručněji vystihl, co pro něj Pavel Černý znamená, pár vteřin zapřemýšlí a poté řekne: "Je to takový můj klenot."