Dvacetiletému fotbalistovi vůbec nevadí, že nevyšly jarní námluvy s německým Hannoverem.
"Bundesliga mě samozřejmě láká, ale na ni mám ve dvaceti času až až. Takže když přišla s nabídkou Slavie, náš nelepší klub poslední doby, nebylo co řešit. Hannover jsem úplně pustil z hlavy," říká pravý obránce.
Neobáváte se, že ve Slavii nejspíš budete mít tvrdší konkurenci, než byste měl v Hannoveru?
Kdybych se bál, tak bych zůstal ve druhé lize ve Zlíně. Samozřejmě vím, jaká konkurence a boj o místo mě v Edenu čeká, ale jsem na to připravený. Samozřejmě, že s konkurencí ve Zlíně se to srovnat nedá.
Na jaře jste se zlínskými spoluhráči bojoval o záchranu, teď budete s novými parťáky usilovat v kvalifikaci o Ligu mistrů. Co na to říkáte?
Co asi tak mám říkat. Snad zase jen, že je to nesrovnatelné. Ale moc se na to těším. Věřím, že svým dílem Slavii přispěju jak k postupu do Ligy mistrů, tak k další obhajobě titulu. Ale ze všeho nejdřív musím trenéra Jarolíma přesvědčit, že patřím do základní sestavy.
Jaký největší zápas jste zatím v životě odehrál?
Asi ten březnový tady na Slavii. Ostudu jsme se Zlínem v novém Edenu neudělali, prohráli jsme jen jedna nula a pro mě byly zážitkem hlavně ty tribuny. Před dvanácti tisícovkami diváků jsem totiž ještě nikdy nehrál.
Takže na atmosféru na slávistickém stadionu se jistě těšíte také.
Samozřejmě. Doufám, že ten soukromý rekord dvanácti tisíc fanoušků co nejdřív překonám.
Jaký jste měl pocit z vašeho výkonu v prvním zápase za Slavii, který jste hrál v neděli proti Hradci Králové?
Strašně nerad hodnotím sám sebe. Špatné to asi nebylo, ale každopádně chci být ještě lepší. Já totiž chci být lepší vždycky. I když mám pocit, že jsem zahrál dobře.
Ve dvaceti jste nejspíš ještě svobodný, ale přítelkyni jistě máte. Budete se do Prahy stěhovat sám, nebo ve dvou?
Nejdřív sám, ale jakmile si vyberu bydlení, budu v Praze s přítelkyní Danou. Teda, vypadá to, že za mnou pak přijede.
Váš otec hrával za Zlín druhou ligu, vy už jste ho trumfnul s nejvyšší soutěží a teď dokonce mistrovskou Slavií. To má táta nejspíš radost.
Který táta, navíc bývalý fotbalista, by radost neměl. Moc mi fandí, a že už jsem to dotáhl o kousek dál než on, to mi jen přeje.
Český fotbalový národ se dělí především na slávisty a sparťany. Mají Čelůstkovi kus srdce v Edenu, nebo na Letné?
My to takhle opravdu nedělíme. Ale fakt je, že kus naší rodiny je teď v Edenu. A máme z toho radost.
