Dejte mi pevný bod a já pohnu fotbalem v Americe. A tím bodem bude Beckham. Tak uvažoval bývalý americký reprezentační obránce Alexi Lalas, když v dubnu 2006 usedl za manažerský stůl v klubu losangeleských Galaxy.
Ryšavý muž, který během hráčské kariéry kromě dlouhých vlasů a vousů upoutal fanoušky i zarputilým stylem hry, šel stejně nekompromisně za svým cílem také jako fotbalový funkcionář.
Právě jeho neústupnost přivedla do americké ligy největší hvězdu od poloviny sedmdesátých let, kdy za New York Cosmos hrál legendární Pelé. Pelé, který tehdy měl zbláznit Ameriku pro fotbal, vyhořel.
Prorazí teď Beckham tam, kde narazil i král kopané? Prostřelí americkou zeď, tvořenou obrovským zájmem o baseball a americký fotbal? Lalas si myslí, že ví, jak na to. Ví, že americké fotbalové publikum je jiné než evropské. Část obecenstva očekává od utkání především show.
Kvalita hry pak nemusí být nutně špičková. A tak generální manažer Los Angeles Galaxy střízlivě zhodnotil situaci a rozhodl se přivést za oceán renomovaného fotbalistu, který by však měl i potřebný přesah do showbyznysu. Hledání skončilo rychle.V Lalasově diáři zůstalo jediné jméno: David Beckham.
Soccer, jak Amerika říká kopané, ho potřeboval jako pacient kapačku. Bojuje totiž tak trochu o život.
Reklamní tvář
Po vyřazení na posledním mistrovství světa se nedostavila potřebná infuze úspěchu. Propad mírně rostoucí popularity fotbalu klepal na dveře. Odklon zájmu diváků by znamenal i odsun sponzorů a peněz. Liga potřebovala nový tahák. Přišel čas pro Lalase a jeho anglický trumf.
Při srpnové premiéře v americké nejvyšší soutěži se Beckhamovi příliš nedaří. Galaxy prohrávají 1:0. Beckham však úkol splnil: navzdory lijáku přišlo 47 000 lidí, což je více než dvojnásobek obvyklých návštěv.
Média se nemohou fotogenického fotbalisty nabažit. A spolu s ním se po hlavní koleji zájmu veze i fotbal.
Manažer Alexi Lalas si může spokojeně mnout ruce. Týmu se vlastně nijak nedaří, ale hlavně, že je Beckham. Sice ho bolí kotník, ale přitahuje pozornost širokého, a tedy i sportu nepříliš nakloněného publika. Odvážný plán ryšavého funkcionáře vyšel. Získal pro svůj klub výjimečného hráče a zároveň nepřehlédnutelnou reklamní tvář.
To celé za pakatel: šest a půl milionu dolarů za sezonu. Jiné zdroje tvrdí, že bývalý kapitán anglické reprezentace přišel pokladníka Galaxy ještě levněji. Beckham však pod cenu nešel. Novináři rychle spočítali, že dalších sto milionů si ročně může vydělat z reklam. Ale to už Lalase tolik nezajímá.
Jenže otázkou je, zda zájem vydrží.
Nejde o hru, ale o tahák
Odborníci jsou skeptičtí v otázce, zda Beckham bude pro americkou reklamu tak neodolatelný, jak se mnozí, a nejspíš i sám fotbalista, domnívají. Socceru Amerika prostě nikdy nepřišla pořádně na chuť.
Zájem fanoušků – a tedy i reklamu a peníze – ve Spojených státech vždy nejvíce přitahují historicky domácí sportovní odvětví. Kolektivním sportům jasně vládne americký fotbal, baseball a basketbal. Soccer zůstává daleko za nimi. Jeho nejvěrnější příznivci se rekrutují z řad příslušníků hispánské komunity.
Podobně jako Afroameričané basketball, považují "Latinos" fotbal za svůj sport. Jsou to oni, kdo drží návštěvnost na stadionech i počty rekreačních fotbalistů na slušné úrovni. Dokladem může být fakt, že na řadě ligových stadionů se změny skóre či střídání ohlašují výhradně španělsky.
|
Fotbalový křižák
... ale ani císař Sport pro Ameriku |
David Beckham má svým napojením na showbyznys vyvolat zájem o kopanou. A tím přitáhnout reklamu. I pro něj to bude těžké: Amerika považuje tento sport za málo mužnou, nudnou a příliš akademickou záležitost vhodnou hlavně pro ženy. Je to dáno dlouhou izolací Ameriky, během níž se vyvinuly její vlastní tradice.
Pelé měl strhnout USA pro kopanou v letech 1975–77, kdy hrál za New York Cosmos. V tomto velkém zápase proti baseballu a americkému fotbalu prohrál.
Franz Beckenbauer, přezdívaný Der Kaiser, císař, nastoupil po Pelém. Rovněž za New York Cosmos. Bylo to v letech 1977–80 a pak v roce 1983. I on prohrál.
Pro Evropana je baseball trochu nudný, trochu nepochopitelný, a proto nezajímavý. Pro USA je to však sport číslo jedna či dva vedle amerického fotbalu.Počet španělsky mluvících Američanů sice stále roste, ale jejich kupní síla není nijak omračující a to mnohé z firem připravených do sportu investovat miliony s cílem prodat výrobky od vstupu do fotbalu odrazuje.
Demografické odhady o dalším prudkém zvětšování hispánské komunity však obavy obchodníků rozptylují. Z pohledu fotbalových funkcionářů však příliš pomalu. Beckhamův příchod se projevuje okamžitě. Má to však háček.
"Beckham není typem hráče, který by vzal za srdce Hispánce. Mají svoje hvězdy. Obdivují hlavně temperamentní techniky. Beckham je pro ně příliš chladný," tvrdí odborník na sportovní management George Weisser. "Jeho úkol je jiný. Má přilákat ty, kteří nikdy na fotbal nechodili.
To je důvod, proč ho platí tým. Sám Beckham jde ještě dál. Už dávno není jen fotbalistou. Nemusí dávat góly, dokonce ani nemusí pár měsíců hrát, a bude přesto americkými médii obletován a vydělávat na reklamě. Se svou tváří a úsměvem osloví i lidi, kteří vůbec nevědí, že je to známý sportovec, a ani se to nedozvědí." "Je přitažlivý, pozitivní, úspěšný.
Lidé chtějí mít brýle jako Beckham, tričko jako Beckham, chtějí vonět jako David a Victoria. A mnohým z nich je úplně jedno, zda je Beckham fotbalistou, baseballovým nadhazovačem či hercem," míní sociolog Weisser. Beckham možná pomůže reklamě, ale není jisté, zda pomůže fotbalu v USA.
"A možná, že si ten anglický hezoun už nepozorovaně chystá prostor pro další kariéru. David je v této sféře stejně dobrý jako na hřišti. Možná už i maličko lepší. Určitě něco chystá," usmívá se Weisser.
V tomto světle nemusí být nijak přehnané dohady o tom, že Beckham a jeho žena Victoria koketují s herectvím. Chtějí se prosadit v Hollywoodu, a právě proto si hvězdný pár vybral k pokračování Davidovy sportovní kariéry Los Angeles.
"To by se musel stát zázrak"
Letošní léto se před fotbalistou s odzbrojujícím úsměvem ve Spojených státech těžko unikalo. Beckham číhal prakticky všude. Média se předháněla v boji o informace a záběry. Tentýž stokrát jinak. David Beckham na letišti v LA. David Beckham poprvé v dresu Galaxy. David Beckham na tréninku.
David Beckham se culí na ječící fanynky. Sportovní novináři, pohoršeni častými nájezdy kolegů ze společenských rubrik do svého hájemství, se v komentářích začali jízlivě ptát, zda v USA hraje fotbal taky někdo jiný než Beckham. Anglický záložník je nyní pro širokou americkou veřejnost nejznámějším fotbalistou. Podle odborníků však určitě není nejlepší.
"Beckham? Výborná pravačka, fantastické trestné kopy, přesné kolmé přihrávky. Zkušenost. Ostatní spíše průměrné. Hra hlavou mizerná. A to neříkám proto, že on je Angličan a já Ir," tvrdí hlavní trenér fotbalové akademie Connelly Soccer ve Virginii Tim Gore.
Sedmdesátiletý holohlavý muž pečlivě sleduje trénink jednoho z dorosteneckých týmů a dělá si poznámky: "Mnohý z těch kluků tady má lepší pohyb než on."
Zná soccer jako málokdo. Zakotvil ve Spojených státech v polovině sedmdesátých let, kdy ho přivábil tehdejší fotbalový boom. Ačkoliv se ligové týmy chlubily jmény jako Pelé či Beckenbauer, ambiciózní projekt po čase zkrachoval.
"Bylo to velké zklamání, ale vydržel jsem tady. Teď je to už pár let mnohem lepší. Zájem o fotbal mezi mladými pomalu roste. A taky vzrůstá fotbalová kvalita. A není to už zdaleka jen ženský fotbal. Američané mají slušné předpoklady pro tento druh sportu a začíná jim to docházet. Ale zatím je to stále příliš atletické, takové uběhané."
I přes vzestup zájmu o fotbal však tento sport nemá podle Tima Gora v dohledném čase šanci dotáhnout se na nejoblíbenější sportovní odvětví ve Spojených státech.
"To by se musel stát zázrak a místní reprezentace vyhrát mistrovství světa. Ale ani to by nejspíš nestačilo. Američanům tato hra připadá příliš nudná. Prostě tomu nerozumějí. A na tom nic nezmění ani celá jedenáctka Beckhamů," tvrdí přesvědčivě muž, který fotbalu v USA věnoval přes třicet let života.
|
Proč Amerika považuje fotbal za sport pro ženy Teď jede fotbal ve Spojených státech zase zrovna nahoru. Nejen kvůli Beckhamovi, ale i pro dlouhodobě velmi dobré výsledky národního týmu. A také kvůli sílící hispánské menšině, která fotbalu rozumí a fandí. Příznivci věří, že tentokrát už to musí vyjít a celosvětově nejpopulárnější sport se na výsluní přízně náročného amerického publika dostane. Historie však varuje před předčasným optimismem. I když jsou někteří Američané ochotni soccer přijmout, tradic se nevzdávají a tvrdošíjně hájí "své“ kolektivní sporty, baseball a americký fotbal, případně basketbal. Proč fotbal s kulatým míčem – tolik opěvovaný zbytkem světa – dosud nikdy nedosáhl ve Spojených státech omračující popularity fotbalu s míčem šišatým, zůstává předmětem dohadů. Odpověď může skrývat poměrně dlouhá izolace Ameriky od zbytku světa a poněkud odlišný, výrazně rychlejší vývoj společnosti, který se promítl i do sportovních odvětví. Takže se vydejme na kratičký historický výlet. Těžko se dá zjistit, kdo první mlátil klackem do kamínku ve snaze odpálit jej co nejdál. Američané jsou přesvědčeni, že to musel být jejich předek, protože baseball je zkrátka jejich sport a americká baseballová liga zároveň světovým šampionátem. Oprávněnost takového tvrzení dokládají historickými fakty. První baseballový klub, New York Knickerbockers, vznikl už v září 1845 a ještě před občanskou válkou se v Americe hrála ligová soutěž za účasti šestnácti týmů. Je to nemužný, nudný a akademický sportZ Británie se za moře dostal i pradědeček amerického fotbalu. I ti nejzarytější odpůrci kopané přiznávají, že jejich fotbal a to evropské čutání mají společné předky. Že soccer je ošklivý a neduživý bratránek toho skutečného a jedinečného amerického fotbalu, který je sportem opravdových mužů. O tom, kde se jejich hra poprvé hrála podle pravidel podobných dnešním, se přesto vedou polemiky. Patrně šlo o zápas studentů univerzit Rutgers a Princeton v roce 1869. Historické záznamy však připomínají, že v té době už někteří obyvatelé Bostonu nejméně sedm let holdovali míči kopanému. V roce 1862 zde vznikl klub Oneida, jehož členové hráli cosi mezi rugby a fotbalem. Archivy také zdůrazňují, že členové bostonského klubu se rekrutovali z vyšších společenských vrstev. A tady snad došlo k zásadnímu zlomu. Zatímco baseball a americký fotbal si rychle získaly širokou hráčskou základnu mezi lidem obecným, soccer zůstal záležitostí spíše elitní. Když se pak snažil prosadit, jeho silnější rivalové už mu nedali šanci. Američanům se tato hra zdála nudná, příliš akademická. Navíc soccer vypadal v porovnání se svalnatou konkurencí málo mužně, a snad i proto je pro mnohé Američany stále sportem vhodným spíš pro ženy a dívky. Kořeny nekritické náklonnosti k baseballu a americkému fotbalu je třeba hledat i v rodinách. Společné sledování zápasu je po generace neodmyslitelnou součástí některých svátečních dní. Podobně jako mnozí čeští muži vzpomínají, jak je táta bral na Spartu, Slavii, Bazaly či Julisku, v Americe se vzpomíná hlavně na návštěvy baseballových stadionů. Na pevné tradici nic nezměnil ani kouzelník Pelé, ani císař Beckenbauer, a ani hvězdná posila Los Angeles Galaxy asi nedonutí Američany hromadně zavrhnout baseball a vychutnávat krásu kopané. |
