|
Článek vyšel v MF DNES v rubrice |
Když se Petr Čech postaví mezi tyče fotbalové brány, vidí před sebou jen zelený obdélník ohraničený bílými čárami. Co je za nimi, nevnímá. Ani světelnou tabuli, ani bouřící diváky. Maximálně se koncentruje – když už obrana Chelsea pustí soupeře do šance, je na čase vyhlásit výjimečný stav.
Z osudného večera 14. října si však nevybaví ani to, jak jde do branky. "Poslední, co si pamatuju, je rozcvička a chvíle, kdy si před utkáním podáváme ruce," vyprávěl. "Pak mám třicet vteřin vymazaných. Ze zápasu mi nezbylo nic."
Půl minuty, dokonce ještě o něco méně trvalo, než k němu doběhl průměrný záložník Readingu Stephen Hunt a kopl ho do hlavy. Půl minuty stačilo, aby se Čechovi obrátil svět vzhůru nohama.
Čas paradoxů
Petr Čech: Fotbalovou hvězdou snadno a rychle. Tak by se mohla jmenovat knížka, po které by sáhl každý kluk toužící dobýt slávu na hřišti. Snadno? Spíš rychle. Čechovi přece nikdo nic zadarmo nedal.
Ještě coby kluk z Plzně mohl strážit o dost menší bránu – kdyby doma měli na hokejovou výstroj. Kopačky vyšly levněji, a tak rodičovská výhybka přehodila synovu kariéru na jinou kolej. A záhy se ukázalo, že nikoli na vedlejší, ale na hlavní trať, po níž se prohánějí mezinárodní expresy.
Vždyť jednotlivé zastávky prosvištěl tak rychle jako málokdo jiný: vesnické Blšany, pražská Sparta, Stade Rennes a FC Chelsea. Po dvou sezonách ve Francii Čecha vyplatil ruský boháč Roman Abramovič, o němž si brankář předtím četl v časopisech.
Ani u Temže se přímá cesta neztratila v nepřehledných zatáčkách, v týmu nabitém prvotřídními hvězdami z celého světa Čech okamžitě zabral místo jedničky. Mistrovství Evropy v Portugalsku a bronz, první titul v Anglii – to vše byly další logické stanice. Pak přišel rok, jemuž na diářích patřilo číslo 2006. Rok důležitých zkoušek.
Ty, na které se Čech mohl připravit, zvládl na jedničku. Ta, jejíž výsledek ovlivnit nemohl, dopadla zle. "Byl to rok plný velkých paradoxů," bilancuje hráčský agent Pavel Zíka, jenž patří do Čechova nejbližšího okolí.
|
Petr Čech a život v datech 20. května 1982 – narodil se v Plzni 1999 – na stadionu Sparty si v sedmnácti letech připsal premiérový start v první lize 2001 – přestoupil do Sparty za senzační sumu 22 milionů korun; okamžitě se prosadil v domácí nejvyšší soutěži i v Lize mistrů 2002 – v přátelském utkání s Maďarskem poprvé nastoupil za českou reprezentaci; za 140 milionů korun ho koupil francouzský tým Stade Rennes 2004 – přestěhoval se do FC Chelsea; s reprezentací to dotáhl až do semifinále evropského šampionátu v Portugalsku 2005 – poprvé slavil anglický titul; v Premier League rekordních 1025 minut v řadě nedostal gól 2006 – s Chelsea obhájil prvenství v Premier League, nastoupil na mistrovství světa v Německu |
Tomu, co se může stát, přitom zprvu nic nenasvědčovalo. Čech přece sbíral jen úspěchy. Hned v lednu se dočkal první pocty, zvítězil v anketě o nejlepšího brankáře planety. Zanedlouho si šel pro další trofej – čeští hráči a trenéři ho zvolili Fotbalistou roku. Svůj hlas mu dal i záložník Pavel Nedvěd, sám aspirant prvenství.
Triumf muže v rukavicích přitom bývá ojedinělý. Vždyť si Čech také cestou na pódium Žofínského paláce vzpomněl, jak kdysi sedával při vyhlášení v zadních řadách. "Vyhrát to s těmi rukavicemi budeš mít těžké," prohodil k němu tehdy reprezentační trenér Karel Brückner. "Jsem rád, že jsem ho vyvedl z omylu," usmál se Čech. "I když těžké to bylo," uznal vzápětí.
Stejné pocity prožíval o tři měsíce později, kdy v rukou pro změnu držel Zlatý míč, domácí obdobu nejslavnější fotbalové trofeje.
I v jiné chvíli, kdy udělal zásadní krok ve své kariéře, neměl na nohou kopačky. Než s Chelsea vyhrál podruhé uznávanou Premier League, prodloužil s klubem smlouvu až do roku 2010. A jeho manažer Zíka vyhlásil, že se tak Čech stal nejlépe placeným českým sportovcem. Sumu 260 milionů korun ročně, která se postupně ještě navyšuje, sice šéf společnosti Sport Invest nikdy nepotvrdil, ale ani nijak vehementně nevyvracel. Čech by tak předběhl i hokejovou megastar Jaromíra Jágra či Nedvěda, nejuznávanějšího domácího fotbalistu posledních let.
Peníze nejsou priorita
Podle Zíky dokonce Čech vyskočil do světové špičky. Významu kontraktu odpovídá sedmadvacet stran, na nichž se roztahuje, i náročné několikaměsíční jednání. "Bylo to hraní se slovíčky, někdy rozhodoval i slovosled," líčí Zíka.
Chelsea nejen zvýšila Čechovi plat, ale odkoupila od něho i část osobnostních práv neboli image rights."„To je v branži signál toho, že se hráč dostal do top class," pochvaluje si Zíka. Pravidlem bývá, že hráč poskytne za fixní částku maximálně třetinu svých práv. "Peníze jsou důležité, ale nejsou priorita," říká Čech. "Beru to jako další posun v kariéře."
Čtyřiadvacetiletý brankář se stal nejen sportovním idolem, ale i reklamním tahákem, jenž zastínil i Tomáše Rosického nebo idol dívek Milana Baroše. Výnos z marketingových aktivit spojených s Čechovým jménem se navýšil přibližně o polovinu, čemuž napomohla smlouva s jedním z největších výrobců elektroniky. "Celosvětová reklama je z hlediska značky Petr Čech to nejvýznamnější," upozorňuje Zíka.
Čech na sobě zapracoval i v jiných ohledech. Ještě před mistrovstvím světa na plzeňském gymnáziu složil maturitu. Zapadlo to do pečlivě nalinkované kariéry vzorného inteligentního hocha, který se vyzná i mimo fotbal. Žádný jiný student – vyjma Jágra – neskládal zkoušky za pozornosti celého národa.
Nehoda není náhoda
Mistrovství světa! Pro jiné sen, v jehož naplnění už ani nevěřili, pro Čecha přirozená výzva. Není divu, že myslel na nejvyšší mety. "Není to nereálné," přemítal, když si představoval, kde bude trávit 9. červenec – termín finále.
Přestože české tažení Německem, dějištěm šampionátu, skončilo navzdory značnému očekávání ztroskotáním, Čech povedenými výkony vycídil své renomé. Zvlášť se zaskvěl v zápase s Ghanou, kdy odvrátil potupnou ostudu.
Po návratu do Anglie konečně podstoupil oddalovanou operaci obou ramen, neboť celou sezonu chytal pod prášky a injekcemi. "Mysleli jsme si, že bude pět šest měsíců mimo hru, odepsali jsme půl sezony," vypráví Zíka. "A on byl na konci srpna zpátky!"
Čechova odolnost a psychická i fyzická síla však záhy prošly ostřejším testem. V polovině října zůstal po střetu s Huntem ležet na trávníku. Angličtí novináři odhadovali, že inkasoval úder jako při autonehodě, kdy do sebe narazí automobily uhánějící rychlostí osmdesát kilometrů v hodině. Ještě v noci se Čech podrobil operaci lebky. Po ní mu v hlavě zůstaly dvě titanové destičky.
|
"Pořád jsem dítě štěstěny. Ano, ocitl jsem se v hodně smolné situaci, ale vyvázl jsem šťastně." Petr Čech |
Okamžitě se strhla vášnivá debata, zda ho Hunt při ošklivém střetu zranil záměrně. Všichni, kdo náležejí do Čechova cechu, tvrdí až na výjimky, že ano. "V žádném případě to nebyla nešťastná náhoda! Nechápu, proč šel Hunt kolenem dolů," rozohní se bývalý reprezentant a nynější asistent West Hamu United Luděk Mikloško. Muž, který poznal anglickou tvrdost na vlastní kůži, při vzpomínce na zranění zvyšuje hlas. "Byl to jednoznačný úmysl," přidává teplický brankář Tomáš Poštulka.
Co na to Hunt? "Ani nevím, jak jsem ho zasáhl. Nemohu uvěřit tomu, co se stalo... Klidně odpřisáhnu, že to nebyl úmysl," dušoval se. Nebylo mu to však nic platné. V Česku se stal vyvrhelem, který si zaslouží nejpřísnější trest.
Já se vrátím...
Událost kupodivu nechala anglickou Fotbalovou asociaci chladnou. Incident ani neprošetřovala. "To nikdy nepřijmu, rozhořčilo mě to. Nikdo o tom nechtěl mluvit," zlobí se Mikloško. Případ však přesto není uzavřen, Chelsea by se mohla v extrémním případě obrátit na soud. "Možné je všechno. Ale my o tom nesmíme mluvit," tvrdí Zíka.
Čech se v Radcliffe Infirmary v Oxfordu mezitím krůček po krůčku vracel do normálního života. Když poprvé promluvil, byla to událost. Stejně jako když vstal z lůžka či přijal první návštěvu. Jako by chtěl potvrdit, že je fotbalový terminátor, už 12. prosince začal individuálně trénovat. Pomýšlí na to, že by v únoru opět pomohl spoluhráčům na hřišti.
"Musí jít okamžitě do soubojů jako dřív," nabádá legendární brankář Ivo Viktor. "Dva tři zápasy může podvědomě na to, co se stalo, myslet, ale pak na to zapomene," předpovídá.
Čech se zatím s nejtěžší chvílí své kariéry vypořádává statečně. Všiml si toho i Zíka, který s ním trávil několik dní dovolené v Dubaji. "Je to pro něj nová zkušenost, nikdy nedošel na práh ohrožení života. Ale psychicky je neskutečně odolný – a teď se mi zdá ještě vyzrálejší," povídá. "Je optimistický, je nahoře."
A co říká Čech? "Udělám všechno pro to, abych se vrátil silnější a lepší," slibuje. Není důvod mu nevěřit.
