Čech se při nedělním tréninku Chelsea srazil se spoluhráčem Ben-Haimem.
"Ke konci tréninku jsme hráli na dvě. Já se svým spoluhráčem jsme se snažili zabránit gólu, on chtěl míč odkopnout, já se po něm vrhnul. Srazili jsme se a on mi podrážkou roztrhl tvář, byla to nešťastná náhoda," řekl pětadvacetiletý gólman v telefonickém rozhovoru s českými novináři.
Co se dělo potom?
Myslel jsem si, že mám jen malou díru na bradě. Nevěděl jsem, že je to horší. Přiběhl ke mně doktor a rovnou mi říkal, že budeme muset do nemocnice, že to chce specialistu.
V nemocnici jste podstoupil operaci, je to tak?
Ano, dostal jsem narkózu, trvalo to dvě hodiny a já se probudil další hodinu po operaci.
Kolik máte stehů? Anglické noviny tvrdí, že padesát.
Ten počet přesně nevím, neptal jsem se. Pro mě je důležitý výsledek a ten je super. Plastický chirurg odvedl výbornou práci. Vypadá to jako malé povrchní zranění. Nedá se to srovnat s tím, jak jsem vypadal před operací. Beru prášky, takže ani necítím bolest.
Jak velká je jizva?
Od rtu k bradě, je to na pravé straně tváře. Když jsem přišel domů, tak mě manželka i dcera Adélka poznaly, takže všechno v pohodě. Najíst se taky můžu, ale mluvím jen na půlky pusy. Jizva mi zůstane, ale měla by být minimální. Po takovém úrazu s tím musím počítat. Už jich mám dost, tak přibude další.
Minimální asi nebude doba léčby. Jak dlouho budete marodit?
Abych se přiznal, tak čekám, co mi řekne doktor. Dva dny po narkóze se nesmí dělat vůbec nic. Klub řekl, že za dva týdny bych měl být zpátky, tak uvidíme. Věřím, že to tak bude.
Na čem to záleží?
Mám zašitý obličej, takže musíme najít způsob ochrany, aby se mi to zase neroztrhlo. Jakmile se vyřeší tohle, tak se do tréninku vrátím. Ale jak dlouho to bude trvat, to nevím.
Anglická média napsala, že doba léčení může být až šest měsíců.
Kdybych byl normální pacient, který se neživí fotbalem, tak pravděpodobnost, že by to tak bylo, existuje. Ale jelikož moji prací je fotbal, tak se snažíme najít způsob, jak ránu ochránit. Abych se vrátil co nejdřív. Je jasné, že ta rána se nějakou dobu hojit bude.
Měl trenér Brückner strach, aby o vás na Euro nepřišel?
Volal mi asi desetkrát, mluvil jsem s ním. Volal mi i Honza Stejskal, trenér brankářů, i další kluci z národního mužstva. Věřím, že se najde způsob, který mi dovolí, že se co nejdřív vrátím. Neměl by to být až tak velký problém.
Jste na Ben-Haima naštvaný?
Když už jsme se oba po tom míči vrhli, tak je důležité, že gól nepadl. Takových situací nastane během tréninku padesát, tohle byla prostě nešťastná náhoda. Pro mě je horší to, že po dlouhém trápení s kotníkem jsem začal trénovat a mohl jsem už konečně zase chytat. To mě mrzí.
Právě, v letošním ročníku jste byl zraněný několikrát.
Tahle sezona, co se týče zranění, je hrozná. Když jsem se z jednoho dostal, tak přišlo další. Celý den jsem v tréninkovém centru, snažím se všechno dohnat, nabrat síly, abych se mohl vrátit, a pak se zase něco stane. Je to trochu frustrující. Myslel jsem si, že nejhorší mám za sebou. Měl jsem problémy se zády, s lýtkovým svalem, s bokem, vazy v kotníku a teď tohle. Ale třeba jsem si to vybral najednou a na dlouhou dobu budu mít klid.
To jste si myslel, když jste na podzim 2006 v souboji s protihráčem Huntem utrpěl poranění lebky. Vzpomněl jste si na to, když vás v neděli zase vezli do nemocnice?
Kdepak, vůbec. Spíš jsem přemýšlel, jak budu vypadat.
