Zní to celé směšně a absurdně, ale z velké části se to skutečně stalo, proto od čtvrtka ve světových kinech promítají dokument nazvaný Kaiser: Nejlepší fotbalista, který nikdy nehrál fotbal.
„Život je marketing,“ říká nyní pětapadesátiletý muž, čímž „vysvětluje“ neuvěřitelnou pavučinu lží, fíglů a manipulací, která z něj činí podvodníka, proti němuž byl i Harry Jelínek s prodaným Karlštejnem jen břídil.
Důležitý podotek: v Brazílii je ve fotbale možné opravdu takřka vše včetně strachu z toho, že sérii porážek způsobuje žába zakopaná pod hřištěm. Dále se zde konávaly zápasy v autofotbalu (ano, hraného ve vozech) a ve městě Macapá stojí stadion rozdělený rovníkem mezi dvě hemisféry. Ale Kaiser má i v tomhle panoptiku výjimečný status.
Můžeš mě faulovat, prosím?
V Riu, jeho osudovém městě, vidíte fotbalisty všude, ať už si čutají na pláží, na křižovatce, nebo na opravdovém hřišti. I Kaiser – přezdívku si zvolil pro domnělou podobu s Franzem Beckenbauerem – mydlil kopanou na ulici, v 16 letech na zkoušku odešel do mexického klubu Puebla, ale zjistil: „Nebavilo mě hrát, jen jsem chtěl žít jako fotbalista.“
A tak s tím začal.
Carlos Alberto Torres, kapitán brazilských mistrů světa, ho na startu své kariéry kouče zkusmo podepsal, což Kaiser okamžitě začal využívat ve svém fiktivním sportovním životopise. Také se jako excelentní hochštapler a sukničkář kamarádíčkoval se všemi důležitými postavami noční scény Ria. Uměl se spřátelit s mocnými a slavnými.
„Fotbal mě nebavil, ale hrozně se mi líbilo, jak fotbalisté žijí. Tmelil jsem tým.“ |
Syn zmíněného kapitána šampionů Alexandre Torres, sám hráč Fluminense a Vasco de Gama, přiblížil Kaiserův styl. Dokázal dokonale využívat dobu předinternetovou: „Neměli jsme tušení, co se děje v jiných zemích. Přišel, řekl, že hrál druhou ligu ve Francii a měl k tomu fotky z novin. Nemohli jste tušit, jestli je to pravda, nebo lež.“
Jeho postup byl tradiční: ohlásil „upřímně“, že není ve fyzické kondici a potřebuje pár týdnů na zotavenou. To už ho všichni milovali; i z takových důvodů, že spoluhráčům dokázal sehnat nejhezčí společnice na jednu noc a díky pavučině známostí zařizoval takřka nemožné.
„Jakmile otevřel pusu, okouzlil vás. Nešlo tomu uniknout,“ říká Bebeto – ano, ten slavný Bebeto, mistr světa a legendární útočník, který podle režiséra dokumentu přivítal kumpána Kaisera takřka v slzách.
Fanouškům platil za to, že skandovali jeho jméno; milovali, když jim kopal balony na tribunu, což mělo pragmatický důsledek v tom, že se bez míčů nemusel účastnit rozcviček. Uměl to s novináři a podplácel mladší spoluhráče, aby ho fingovaně faulovali – a pak balamutil doktory.
„Řekl jsem jim, že mám svalový problém. Jak to mohli zjistit? Žádné magnetické rezonance nebyly,“ popisuje. Když dokonce přivolali zaříkávače, což se v Brazílii děje nejen ve fotbale, na rovinu mu řekl: „Můžeš si dát pohov, kámo, tady máš peníze. Nic mi není a hodlám zůstat zraněný až do konce kariéry.“
Taky v šatně chodíval s atrapou mobilu a předstíral rozhovory s agenty, kteří mu shánějí domnělá angažmá. I v angličtině, byť ji neuměl.
Náš milý kamarád Kaiser
Dále zafungoval efekt toho, že když z vás někdo udělá hlupáka, raději o tom taktně mlčíte. Prestižní magazín Four Four Two přidává, že v 80. a 90. letech existoval občas institut „kamaráda v týmu“ – známého některého z hráčů, který šířil dobrou náladu (a sháněl děvčata), a tak mohl být hvězdám nablízku.
Nikdo to neuměl tak dobře a už vůbec ne tak dlouhodobě jako Kaiser. „Byl to náš milý kamarád. Nikomu neublížil, jen se chtěl bavit. A to jeho háro!“ narážel jeho jiný spoluhráč na účes, za který by se nestyděl ani Jaromír Jágr v největším vlasovém rozpuku 90. let.
Jednou však měl i mistr podvodů namále: mafiánský boss celku Bangu už měl dost toho, že „hvězdný“ Kaiser sotva trénuje, a za nepříznivého stavu mu nařídil jít na hřiště. Ze dvou možností – prozradit se slovně, nebo výkonem – si Kaiser vybral třetí. Když slyšel, že na něj fanoušci soupeře křičí „ty vlasatá buzno“, přelezl plot a porval se s nimi. Šéfovi klubu tvrdil, že uráželi i jeho a on bránil jeho čest. Výsledek? Obávaný Castor de Andrade ho objal a prodloužil mu smlouvu...
Jen legendární Zico byl podle producentů všemi triky a podfuky trochu uražený, ale jinak se setkával spíš s obdivem.
Takovou story totiž zrovna v Brazílii dokážou náležitě ocenit.
Podívejte se na trailer k filmu:
