Ač jako kapitán dovedl Itálii k titulu na mistrovství světa, kde hrál ve skvělé formě, vítězství třiatřicetiletého obránce jsou často zpochybňována.
Proč? Právě proto, že je obráncem. Na Cannavarovy nesporné fotbalové kvality fanoušci rychle zapomenou.
"Nudný" post stopera ho tak trochu předurčuje, že upadne v zapomnění. V kurzu jsou totiž odjakživa ofenzivní hráči.
Těm se z defenzivních fotbalistů vyrovnal snad jen německý elegán Franz Beckenbauer. V podání dvojnásobného držitele Zlatého míče byl fotbal spíš uměním.
Srovnávaný s ním může být možná ještě jeho nástupce v německé reprezentaci Lothar Matthäus, který při premiérovém ročníku v roce 1991 získal právě ocenění od trenérů a kapitánů.
Výsledky za rok 2006:1. Fabio Cannavaro (It.) 498 Jak hlasovali Češi:Trenér Karel Brückner: Tomáš Rosický: |
O pět let později sice dostal Zlatý míč od novinářů jejich krajan a stoper Matthias Sammer, ale ani on nepatří k legendám. Spíš se mu výrazně povedla jedna sezona. Stejně jako Cannavarovi. Jenže Ital bral letos obě ceny.
To je takřka revoluční výsledek. Žádný obránce nikdy takhle nepřeválcoval konkurenci.
Třeba veterán Paolo Maldini z AC Milán byl často brán jako jeden z favoritů na některou z cen, ale nikdy se nedočkal. Uškodilo mu možná právě to, že je obráncem. I když hodně elegantním.
To Cannavaro je spíš neodbytným a zarputilým hlídačem, který neuhne ze žádného souboje. Podobných dříčů však ve světě najdete víc.
I proto se 176 centimetrů vysoký Ital stěží stane zbožňovaným idolem. Jako rozbíječ má v tomto ohledu velkou nevýhodu. Tak jako všichni defenzivní hráči, k nimž jsou fotbalové ankety trochu nespravedlivé.
Fanoušci po celém světě totiž básní o kličkách včera druhého Francouze Zidana, či třetího Brazilce Ronaldinha. Právě jejich finty a triky obdivují. Tak jako dřív zbožňovali Argentince Maradonu. Právě on působil před lety v Neapoli, rodišti Cannavara, kde v tu chvíli šestnáctiletý Fabio začínal s velkým fotbalem. Pro místní obyvatele posedlé fotbalem bude Cannavaro pravděpodobně hrdinou. Pro ostatní nejspíš "jen" vítězem dvou anket z roku 2006.
V anketách uspějí nejen legendyOmar Sivori, argentinský a italský útočník Pelé jej jistě právem zařadil mezi 125 největších hvězd fotbalové historie a v Itálii, kde strávil nejlepší roky kariéry, ho zbožňují. Přesto je jeho jméno už přece jen méně známé. Za Juventus Turín dal Sivori 171 gólů v 257 zápasech a měl lví podíl na třech jeho titulech. Argentinec s přezdívkou „Velká hlava“ byl v roce 1961 zvolen nejlepším evropským fotbalistou. Florián Albert, maďarský útočník Víte, že tenhle útočník bral Zlatý míč pro nejlepšího evropského hráče v roce 1967? Albert byl nejlepším maďarským hráčem v éře po Puskásovi, ale jeho věhlas se příliš neuchoval. Pravda je, že měl důležitou vlastnost útočníka: být v pravý čas na pravém místě. Díky tomu byl se čtyřmi zásahy jedním z nejlepších střelců šampionátu 1962 a dotáhl Ferencváros do finále Poháru UEFA. Allan Simonsen, dánský útočník Byl to postrach, dánský dynamit. Měřil 168 centimetrů a vážil 58 kilogramů, přesto se dokázal prosazovat i v hlavičkových soubojích a střílel důležité góly. Třeba ten ve Wembley v září 1983: Simonsen jej dal brankáři Shiltonovi, zařídil výhru 1:0 nad Anglií a posunul Dány na Euro, což byl jejich první turnaj po dlouhých letech. Simonsen byl nejlepším hráčem Evropy 1977. Paolo Rossi, italský útočník Na mistrovství světa 1982 jel jako náhradník a i za to byl rád. Kvůli šampionátu mu byl prominut zbytek tříletého zákazu činnosti ve fotbale za podíl na uplacených zápasech. Jenže pak dal „Pablito“ ve čtvrtfinále hattrick Brazílii, dva góly v semifinále Polsku, gól ve finále Německu a stal se hlavním hrdinou italského triumfu. V tom samém roce k němu přiletěl Zlatý míč. Igor Bělanov, sovětský útočník Míval problémy se životosprávou, ale rok 1986, kdy získal Zlatý míč, patřil jemu. S Dynamem Kyjev získal Pohár vítězů, pak dal čtyři góly na mistrovství světa za Sovětský svaz. Ještě před třicítkou se jeho umění vytratilo. Poznámka: Vybráni jsou vítězové Zlatého míče, což je starší anketa než ta pořádaná FIFA a Cannavaro ji letos vyhrál také. Pohled: Fantazie neuspěla. V létě ani včeraOdpovězte, prosím, poctivě na otázku: Kdo je nejlepším fotbalistou světa? Vážně jste řekli Fabio Cannavaro? Pokud ano, je tedy italský obránce lepší než Ronaldinho? Určitě ne. Ronaldinho je nejlepším hráčem současného světa. Čili i roku 2006, jehož se anketa FIFA týkala. Brazilec letos zářil na všech fotbalových jevištích, vyjma toho nejvyššího: letní scény na mistrovství světa. Tam se komputerově bezchybnou hrou zaskvěl Cannavaro, za což nyní sbírá ceny. Ronaldinho byl jako geniální herec, který neoslnil na prknech Národního divadla. Nikoliv však vinou nedostatku talentu, nýbrž kvůli únavě z množství hlavních rolí, které musel před angažmá v „Národním“ odehrát. Vždyť zdar dalších ansámblů závisel z velké míry na něm. Cannavarův úspěch na šampionátu je úctyhodný a nezpochybnitelný. Svědčí ale také o tom, jaký turnaj to v Německu byl. Neoslnil předvedenou hrou, byl příliš svázán taktikou. Kreativní „Ronaldinhové“ neměli dostatek sil k přemožení zástupu precizních „Cannavarů“. „Kolik je na světě takových Ronaldinhů?“ říkal jednou uznale i trenér české reprezentace Karel Brückner. I on ale v anketě hlasoval pro Cannavara. Jemu ani ostatním hlasujícím to nelze vyčíst. Zohlednili, že na mistrovství světa zvítězil pragmatismus dospělého člověka nad fantazií fotbalového dítěte. Možná se pak ale vyhlašování výsledků ankety nemělo konat v duchu hesla „fotbal se potkal s Mozartem“. Geniální virtuos nikdy neprohrává. Právě to se včera stalo. FILIP SAIVER, fotbalový redaktor MF DNES |
