V restauraci vedle výstavní síně Mánes, s krásným výhledem na Vltavu a Národní divadlo. Zatímco venku lilo, on upíjel espreso bez mléka, pochutnal si na několika plátcích mírně propečeného brazilského masa a chvílemi nechápal, jak se jeho nástupci proti outsiderovi trápí - výhru 2:0 vydřeli až díky dvěma brankám v nastaveném čase druhé půle.
„Všichni víme, že od Brazílie se čeká víc,“ prohodil portugalsky, načež jeho slova do češtiny tlumočil překladatel. „Když jsme hráli tehdy proti Kostarice my, nastoupili jsme v rezervní sestavě, protože postup už byl jistý, a stejně jsme chtěli dát co nejvíc gólů. Ale i teď věřím, že Brazílie se bude zlepšovat.“
A proč vlastně koukal na zápas v českém hlavním městě? U Brazilců má člověk zafixované, že mistrovství světa sledují v baru na pláži, oblečeni do žlutých národních dresů, se sklenkou caipirinhy v ruce. Jenže Cafú není povaleč, který by si po konci kariéry dal nohy nahoru a užíval si milionů vydělaných při angažmá v AC Milán či AS Řím.
Cafú a zlaté brazilské časy. Od mistrovství světa 2002 v Japonsku a Jižní Koreji se Brazilci zatím na trůn nevrátili.
Zůstal mu naturel velkého šéfa, kapitána všech kapitánů. Dříče, za kterým všichni šli. Díky zarputilé povaze hrál jako jediný finále mistrovství světa třikrát v řadě, má ze šampionátů dvě zlata a vyhrál italskou ligu i Ligu mistrů. Ani dnes nezahálí, každý den má napilno.
Do Česka dorazil propagovat pivovar Samson, kromě toho si plní povinnosti ambasadora FIFA a UEFA, v Brazílii je poradcem ministra sportu a ještě stíhá řídit vlastní charitativní organizaci, která pomáhá chudým dětem z jeho rodné čtvrti. Fotbal hraje dál, využije každou možnost, kdy může naskočit v benefičním zápase.
Od doby, kdy válel v Lize mistrů a šéfoval reprezentaci, se ani moc nezměnil. Výrazné kouty měl už jako hráč, šedin mu příliš nepřibylo, ani kila nenaskakují. Jen paměť ho zřejmě v osmačtyřiceti občas zradí.
„V Praze jsem poprvé, je to zážitek a moc děkuji za krásné přijetí,“ vyprávěl, a přitom zapomněl, že před čtrnácti lety nastoupil za AC Milán na Letné proti Spartě v osmifinále Ligy mistrů.
Pořád je to sympaťák jako tehdy: na nic si nehraje, rád ukáže dokonale bělostný úsměv. V pátek se rozchechtal, když kouč Tite na oslavu vítězství udělal nepovedený kotoul. A také když o poločase uviděl v televizním přenosu vlastní tvář: studio České televize bleskově odvysílalo reportáž, kterou s ním redaktoři natočili těsně před utkáním.
Během zápasu na legraci moc náladu neměl: většinou spíš ustaraně krabatil čelo, a když se Kostarika probila do první velké šance, jen vyděšeně pozvedl obočí. Proto v poločase radil: „Musíme hrát víc po křídlech!“ Tite jako by ho na dálku vyslyšel - vyměnil nevýrazného Williana za Douglase Costu, který hru rozhýbal a po stranách tahal většinu útoků.
Až když Coutinho v první nastavené minutě trefil tři body, zvedl Cafú ruce nad hlavu a radostně si plácl s brazilskými kamarády, kteří seděli vedle něj. „To víte, že se mi ulevilo,“ vydechl po zápase, který definitivně rozlouskl druhým gólem Neymar. „To jsme potřebovali, jinak bychom se museli začít strachovat o postup.“
Mluvil klidně a emoce hlídal stejně jako kdysi na hřišti. Tam se také nikdy nehádal, nenadával, platil za fotbalového gentlemana, kterého mají všude rádi. A tak se ani v Praze nevztekal, když rozhodčí pomocí videa nejdřív nařídil, a pak zase odvolal penaltu po sporném zákroku na Neymara.
Jako by tušil, že nakonec Brazílie stejně soupeře přetlačí. I když s velkým šéfem na hřišti to proti Kostarice bývalo o něco snazší.
