Slavný fotbalový útočník, střelec, kličkař, hospodský i povídálek slaví šedesát.
Zajímá vás, jaký dárek by chtěl dostat nejradši?
„Chtěl bych porazit ty mladý roštáky v pátečním tenise,“ odpoví olympijský vítěz z Moskvy 1980.
Abyste pochopili, v pátek bude Vízkovi šedesát a jeden den, takže se věkem zařadí mezi tenisové veterány. Hned dopoledne vyzkouší, co umí. Se zeťákem Vladimírem Šmicerem má domluvenou čtyřhru proti mladšímu páru Rudolf Skácel - Jaroslav Černý.
Pokud by Vízkova strana bývalé slávisty porazila... „Tak už se nebudu bát ničeho,“ odpoví oslavenec a rozesměje se. Tuší, že výhru mu nikdo nedaruje: „Kluci mě varovali, že nebudou mít slitování. Už třikrát jsme s nimi prohráli, tentokrát jsou v sázce steaky z uruguayského býčka. Kdo prohraje, platí.“
Vízek patří mezi nejpopulárnější fotbalové glosátory, protože má lidový styl a respekt široké veřejnosti.
Dvakrát, v letech 1983 a 1985, se stal Fotbalistou Československa, s Duklou Praha získal tři ligové tituly, v reprezentaci zvládl jednašedesát zápasů. Fotbal pořád hraje, a to v roli krajního obránce za B-tým Dolních Chaber, který válí v pražské II. třídě.
„I když mám mladé srdce, lhal bych, kdybych tvrdil, že se cítím jako ve čtyřiceti. Vůbec ne. Už to není ono. Přichází na mě stáří, což je asi jediná spravedlivá věc na světě,“ říká „Vizour“ pokorně.
