Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Být v týmu s Rosickým a spol.? Je to pořád divné, říká Gebre Selassie

PRAVÝ BEK ČÍSLO JEDNA? To si o sobě Theodor Gebre Selassie říkat netroufá. Svými výkony k tomu ale spěje. Na snímku v souboji s černohorským střelcem Mirko Vučiničem. | foto: Stanislav PeškaČTK

13 2011
Nejsou to jen záložníci Plzně, kdo oživil hru fotbalové reprezentace. Z hráčů české ligy si v ní buduje slibnou pozici také liberecký obránce Theodor Gebre Selassie. V prvním barážovém utkání o účast na mistrovství Evropy proti Černé Hoře, které český tým zvládl a vyhrál 2:0, patřil Gebre Selassie k nejlepším hráčům.

V reprezentaci přitom debutoval teprve před pěti měsíci, když jej trenér Bílek nominoval na japonský Kirin Cup. Od té doby se Gebre Selassie dočkal celkem osmi reprezentačních pozvánek, pokud počítáme i úterní odvetu v Černé Hoře.

Ze začátku naskakoval na hřiště jako náhradník, ale v poslední době je stabilním členem základní sestavy. V předchozích třech utkáních - proti Španělsku, Litvě a Černé Hoře - odehrál vždy celých devadesát minut.

Dá se říci, že po příchodu prvního českého reprezentanta tmavé pleti, jenž se narodil na Štědrý den v Třebíči české matce a etiopskému otci, se národnímu týmu začalo dařit lépe. “To je asi náhoda. Ale dobrá,“ smál se při rozhovoru s novináři.

Šikovný krajní bek má k úsměvům důvod. V Liberci prožívá úspěšné období, i proto je členem reprezentace. “Ale doufám, že v životní formě nejsem. Asi je to nejlepší forma, v jaké jsem dosud byl, ale snad přijde ještě lepší,“ říká čtyřiadvacetiletý odchovanec Velkého Meziříčí a Jihlavy.

Od letní premiéry k baráži

Jak se Gebre Selassie propracoval v národním týmu do základní sestavy:

4.6. Peru - ČR 0:0 (Kirin Cup): náhradník, 45 minut
7.6. Japonsko - ČR 0:0 (Kirin Cup): náhradník, 45 minut
10.8. Norsko - ČR 3:0 (přípravný): náhradník
6.9. ČR - Ukrajina 4:0 (přípravný): náhradník, 31 minut
7.10. ČR - Španělsko 0:2 (kvalifikace): celý zápas
11.10. Litva  - ČR 1:4 (kvalifikace): celý zápas
11.11. ČR - Černá Hora 2:0 (baráž): celý zápas

Na rozdíl od jiných reprezentantů nehrajete pravidelně velké pohárové zápasy. Jaký je to skok, když přijedete z Liberce k národnímu týmu?
Zase tak velký ne. Pro mě je spíš problém, když se vrátím z reprezentace a jedeme hrát na Žižkov. Tam se pak trápím a je to takové divné. Paradoxně když přijedu z Liberce sem, tak je to vcelku v pohodě.

Ale zápasy reprezentace byly v poslední době přece jen vypjaté. Čím to, že je zvládáte lépe?
Já nevím. Pro mě bylo příjemnější, když jsme po reprezentaci jeli hrát na Spartu. To jsem věděl, že nás čeká zase těžký zápas, takže jsem se na to musel připravit. Tím nechci říct, že na jiné zápasy bych se nepřipravoval. V případě Žižkova to bylo možná tím, že jsme hráli dopoledne. Ale nevím, prostě mi to nějak nesedlo.

V národním týmu ale cítíte větší tlak, že?
To ano, nemůžu hrát na tak velké riziko jako v Liberci. Takže většinu věcí se snažím vyřešit tak, aby to bylo bezpečné.

Platí u vás, že čím větší výzva nebo těžší soupeř, tím lepší výkon?
Někde jsem četl, že s tím mám problém. Nevím, doufám, že to tak není. Ale možná na tom něco bude, na ty těžší soupeře se lépe připravíte. Víte, že nesmíte udělat chybu, nebo vás za ni potrestají, stačí sebemenší zaváhání. Proti soupeřům v lize si možná dovolíte nějakou lehkovážnost. I když nechcete, tak se to stane.

Karel Jarolím, který vás trénoval ve Slavii, o vás prohlásil, že vám chybí touha vyhrávat na tréninku.
No, to je blbost.

Cítíte satisfakci, že se vám po odchodu ze Slavie tak daří?
Satisfakci ne. Snad jsem některé věci, které se o mě říkaly, vyvrátil. S odstupem času si uvědomuju, že ten rok ve Slavii byla velká zkušenost, takže bych to nechtěl vzít zpátky. Ale ani bych se do té doby nechtěl vrátit.

Byl to první velký krok, že?
Šel jsem z Jihlavy do Slavie, ještě k tomu ke trenéru Jarolímovi. Nebylo to jednoduché, ale na druhou stranu mi to pomohlo být nějakým způsobem silnější.

Co vám tyhle důležité zápasy za reprezentaci dávají?
Je to zkušenost. Člověk se hlavně musí soustředit celých devadesát minut, aby nic nezkazil, jinak bude potrestaný.

Jak jste vnímal přechod na vyšší úroveň, když jste v červnu poprvé reprezentoval na Kirin Cupu?
Tehdy jsem to bral tak, že je to za odměnu a že nemám co ztratit. Ani jsem nepočítal s tím, že bych mohl hrát kvalifikaci nebo baráž. Takhle daleko jsem nehleděl, šel jsem do toho s tím, že si to chci užít a že jsem tu s těmahle klukama.

Po utkání se Španělskem padla na reprezentaci kritika. Vnímáte teď určitou změnu nálady?
To je úplně opačná strana. Samozřejmě vnímáme, že jsme udělali první krok správný. Do odvety můžeme jít s tím, že oni musí dohánět.

Video: podívejte se na sestřih zápasu

Utkání Česko versus Černá Hora ve videoreportáži

Kromě vás hrají za reprezentaci z ligových hráčů ještě Plzeňští. Co myslíte, že týmu dáváte?
Asi tu snahu a bojovnost. Nechceme nic vypustit, pořád hrajeme o všechno. Furt musíme dokazovat, že sem patříme.

Černohorci nevypadali tak nebezpečně. Nebo byl dojem z pohledu hráče jiný?
To tedy ano. Když třeba Vučinič dostane balon na nohu, tak je strašně těžké mu ho sebrat. Na míči je hodně silný.

Černá Hora je statisticky nejvyšší národ v Evropě. Jak se hraje proti takovému soupeři?
Mně osobně líp. Sice to není pravidlo, ale kvůli té výšce jsou neobratnější, takže mně vyhovuje, když jsou vyšší.

Byl jste někdy v Černé Hoře nebo blízkém okolí?
Kdysi jsem tam byl na první dovolené autobusem, asi v osmnácti. Celý den, to bylo strašné.

Připomíná vám styl, kterým hraje reprezentace, v něčem Liberec?
Řekl bych, že Jiří Štajner je hodně podobný Tomáši Rosickému, i když Rosa je ještě o úroveň výš. Jsou tam podobnosti. Snažili jsme se hrát pořád dopředu, po zemi, kombinačně. Hlavně jsme dost napadali, což bylo hodně důležité.

Byli se na vás v pátek podívat rodiče?
Byli. Ještě že jsme vyhráli, protože když přijedou na Liberec, tak vždycky prohrajeme.

Nezakazoval jste jim, aby kvůli tomu nejezdili?
Ne, snažil jsem si vtlouct do hlavy, že tím to není. Teď se ta smůla naštěstí prolomila.

Jste teď první volbou na post pravého obránce?
To určitě ne, tak to necítím. Musím pořád dokazovat, že mám na to hrát v základu.

Když se postup podaří, a to i díky vám, myslíte, že ještě zůstanete v Liberci?
To nevím. Do konce podzimu určitě ano.

Fotogalerie

Ale berete to tak, že vám výkony v těchto zápasech otevírají cestu do zahraničí, že?
Samozřejmě bych byl rád, kdyby to tak bylo.

Kam byste chtěl nejlépe zamířit?
Žádnou vytouženou soutěž nemám. Záleží na tom, na jakou bych měl. Jestli přijde nějaká nabídka, tak se uvidí. Nejvíc se mi líbí španělská liga, na anglickou bych asi neměl postavu.

Jste krok od účasti na Euru jako hráč. Co jste dělal během šampionátu v roce 2008?
Asi jako každý. Seděli jsme s tátou u televize a fandili jsme. Vůbec mě nenapadlo, že bych si na příštím Euru mohl zahrát.

Je to hodně vzrušující představa, že by se vás to v létě mohlo týkat?
To je samozřejmě super. Ale já si na každém tréninku, když vedle mě vyklusává například Tomáš Rosický, říkám: Ty jo, to je fakt divný. Nebo když se koukám na sestavu a jsem tam vedle nich, tak si říkám, že je to takové zvláštní. Když na ty hráče koukáte deset let v televizi a pak jste s nimi najednou v týmu, tak je to prostě divné. Ale v dobrém slova smyslu.

Dávají vám najevo, že jste pro mužstvo přínosem?
Nijak extra najevo to nedávají, ale pochválí vás. I když se vám něco nepodaří, což je skvělé.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze