Jediným mužem, který zatím italského gólmana na mistrovství světa překonal, byl vlastní spoluhráč Zaccardo.
A pak? Proti Česku nula, proti Austrálii nula, proti Ukrajině nula, proti Německu nula.
"Grandissimo. Fantastico," plácali Buffona italští novináři, když v jejich uličce procházel.
V hlavním tiskovém sále stadionu v Duisburgu bylo včera po poledni horko a vydýchaný vzduch, takže snoubenci české modelky Aleny Šeredové co chvíli vyskočila na čele krůpěj potu. Ve vlasech měl černou sponku, aby mu dlouhá ofina nepadala do očí.
Gigi, zítra můžete překonat velký rekord v neprůstřelnosti na jednom mistrovství světa. Ještě 65 minut a budete lepší než váš předchůdce Walter Zenga na šampionátu 1990.
To víte, že mě to láká, protože... Protože když s Francií nedostaneme první hodinu gól, budeme mít velkou šanci na úspěch. Ale víte co? I když Zengův rekord nepřekonám a vyhrajeme, budu ten nejšťastnější člověk na světě.
Taky jste v nominaci na nejplatnějšího hráče šampionátu. Láká vás ta trofej?
Jsem pyšný na to, v jaké společnosti jsem se ocitl. Ale důležité je vítězství mužstva, ne individuální trofeje. Dnešní Itálie není plná individualistů, základem je týmový duch. Ne egoismus.
Kromě vás do All Stars míří ještě Cannavaro, Zambrotta, Gattuso, Pirlo, Toni a Totti. Sedm hráčů mezi 23 jmény je suverénně nejvíc. Co to vypovídá o síle Itálie?
Naprosto nás to charakterizuje: skvělé individuality pracují pro mužstvo. Nestojíme na jednom hráči, který by byl nade všemi.
Když jste postoupili jako vítěz skupiny do osmifinále, tušil jste, kam až můžete dojít?
Ještě nejsme u cíle, ne? (úsměv) Nikdy bych nevěřil, že můžeme dokázat tak velkou věc. Máme sice hodně kvalitní a sebevědomý tým, skvělého trenéra, ale během měsíce vás může potkat tolik problémů, že člověk nemůže jen tak říct: Vyhraju. Taky se nám mohlo přihodit to, co před dvěma lety.
Na mistrovství Evropy 2004 jste sice nepostoupili ze skupiny, ale na předchozím Euru byli ve finále. Právě s Francií.
Sice jsem tam nehrál (týden před šampionátem si zlomil ruku – pozn. red.), ale třeba to může být výhoda.
Proč? Prohráli jste v prodloužení.
No právě, podruhé už bychom měli velké finále vyhrát.
Tenkrát vstřelil zlatý gól Trézeguet, váš spoluhráč z Juventusu. Jste rád, že bude v neděli na lavičce?
Ale to přece není jisté. Kdyby zůstal náhradníkem, byl bych šťastný, protože vím, jak umí být nebezpečný. Všichni si pamatují, co Italům provedl.
Před osmifinále jste říkal: Australané jsou mi sympatičtí, je to skvělý národ. A pak jste je porazil. Co říkáte o Francouzích?
Jsou mi sympatičtí... Ale to bude úplně jiné. Jsme sousedé, bude to derby. Derby proti soupeři, který se neustále zlepšuje. A který má Zidana.
To jméno každý vyslovuje jako zaklínadlo. Vy jste se Zidanem hrával.
Všichni se dívají na něj, protože je mimo všechny kategorie. Ale já si musím dávat pozor na Henryho. Nechtěl bych, aby na mě běžel sám.
To je možné, když vaše defenziva funguje tak skvěle?
Doufám, že se to nestane. Máme skvělý tým, který bude bojovat klidně 120 minut o svou šanci.
A když dojde na penalty?
Tak budeme bojovat i v nich. Cítíme unikátní šanci poprvé od roku 1982 přivézt do Itálie pohár.
Potom byste se mohl objevit na italských známkách jako váš legendární předchůdce Dino Zoff.
To není můj sen. Chci se dotknout krásného poháru, ne být na známkách. Navíc si nejsem jistý, že bych si to zasloužil, Zoff byl kapitán.
Už tušíte, co bude po mistrovství? Odejdete z Juventusu, který se topí ve skandálu, nebo s ním budete bojovat ve třetí lize?
Nemůžete po mně chtít pár hodin před finále, abych přemýšlel o budoucnosti. Počkejte ještě. Teď jsem pyšný, že můžu být součástí národního týmu. Chci vyhrát finále a pak se uvidí.
