V Karviné hrál před pěti lety svůj první druholigový zápas a jeho Táborsko tenkrát prohrálo. V Karviné se o rok později poprvé ve druhé lize trefil do sítě soupeře. Tým remizoval a zachránil se. A v Karviné se v sobotu od 16.30 hodin představí znovu. Tentokrát v dresu budějovického Dynama a chtěl by tam poprvé vyhrát.
Stoper Jakub Hric by si to přál pro celý svůj tým. Ten by to totiž už potřeboval. Po dvou remízách v řadě, kdy během zápasu zachraňoval doma s Táborskem a v Sokolově bod za remízy 2:2 a 3:3 a volném kole kvůli lichému počtu účastníků soutěže, klesl na devátou příčku tabulky. Výhru má zatím na svém kontě jen jednu a čelo tabulky se mu vzdaluje.
A mimochodem, důležitou roli hrál v obou utkáních právě stoper budějovického týmu. S Táborskem totiž srovnával svým prvním gólem za Dynamo. V Sokolově skóroval hned dvakrát. „První gól jsem dal, když se po standardní situaci odrazil míč k Honzovi Šimákovi a ten mě našel nahrávkou. Při druhém jsem si na přední tyči vyskočil na roh Petra Benáta a hlavou skóroval,“ popsal dva týdny starou záležitost Jakub Hric.
Ale klidně vám popíše i své starší trefy ve druhé lize. Byly totiž jen čtyři – gól dal Karviné, kde tenkrát střídal střelce Luboše Pecku, Třinci a dva Vlašimi. Svými třemi góly v této sezoně tak téměř vyrovnal své dosavadní maximum za pět let v dresu táborského celku.
„Všechny byly tak nějak po standardních situacích. Jako stoper se totiž před branku soupeře ani jinak příliš nedostanu,“ vysvětluje Hric a dodává, že třeba gól hlavou Sokolovu sice nebyla nacvičená situace, nicméně plánovaný úmysl. „Před tím rohem jsem Petru Benátovi říkal, aby mi to poslal na přední tyč,“ vrací se ještě ke své trefě Jakub Hric.
Ač je nyní nejlepším střelcem, útočníkům radit nechodí. „To rozhodně ne. Ono je jedno, kdo góly dává, ale hlavně abychom bodovali,“ říká celkem známou frázi, která v případě budějovického týmu zatím stále platí. Jen by ji chtěli ještě zvýraznit na to, že by chtěli vyhrávat, ne jen bodovat.
„Je dobře, že se nám v posledních zápasech podařilo z nepříznivého vývoje utkání dostat a srovnat. Ukázalo to naši sílu i morál. Ale už bychom také potřebovali, abychom uhráli zápas, který budeme kontrolovat a dovedeme ho do vítězného konce. Potřebujeme dostat do hry trochu pohodu,“ říká Jakub Hric.
Po svém letním příchodu z Táborska se v sestavě českobudějovického týmu prosadil až nečekaně lehce. Jako jediný z obrany dosud odehrál na svém postu plnou porci minut. Začal s Ondřejem Karafiátem, zahrál si i s Pavlem Novákem a v posledním duelu nastoupil vedle Brazilce Limy.
„Pro mě je hlavně důležité, že hraju já. Nekoukám se na to, kdo hraje vedle mě. S každým si dokážu vyhovět,“ vysvětluje Hric, který sám nečekal při svém letním příchodu z Táborska, že se dostane tak brzy do základní sestavy.
„V Táborsku to bylo o tom, že jsem hrál, když byly karty nebo zranění. Přes Mráze s Cíferským se tam nešlo moc dostat. Tady si myslím, že mi do sestavy hodně pomohla velká obměna týmu,“ říká.
V současnosti si tak plní svůj dětský sen. Hrát za Dynamo. V žácích v něm sice působil, ale do dorosteneckého týmu se nedostal. A tak to vzal oklikou. Od šestnácti hrál na Rudolfově za muže krajské soutěže. A když přišla možnost, zkusil jít ještě na poslední půlrok do druholigového dorostu Táborska.
A tam zaujal a postupoval dál do mužů. Hrál za béčko i za první tým. „Myslím si, že nějaké zkušenosti jsem tam nasbíral. Ale když se v létě objevila možnost jít hrát do Dynama, byla to pro mě jasná volba a cíl. Na nic jiného jsem nekoukal,“ vypráví. Vždyť v mládí chodil na Střelecký ostrov hráčům fandit. Teď sám může Dynamu pomoci k návratu do první ligy. Další krok může tým udělat už v Karviné, kam odpoledne vyrazí.
