Díky nedávné minulosti jste ale pro fanoušky hrdina.
Ale ne. Mám z postupu dobrý pocit. Aby mi ale někdo klepal po ramenou? Pohybuji se ve společnosti, kde se toho nemusím obávat. Nikdy jsem nebyl na žádné party, žádném večírku, tam se to možná děje. V telefonu si pamatuju čtrnáct dvojčíslí a pouze ty beru. Ale když mi gratulují lidé, kterých si vážím, mám radost.
A asi od nich přebíráte poháry za Moravskou superstar.
Moravská supestar?
Je to na tomhle poháru, co máte v kanceláři: Karel Brückner, Moravská superstar, třetí místo na Euru.
To mi asi někdo vyměnil. To ne, to není možný.
Je tam vaše jméno.
Jo? Až třetí místo? Nic moc.
Ne, že vy jste třetí. Je to za třetí místo reprezentace na Euru.
Á takhle! Já myslel, že jsem někde dopadl takhle špatně! Já ale nejsem na sbírání trofejí.
O jedné trofeji mluví kdekdo: o medaili z mistrovství světa. Jaká je vaše prognóza?
Fotbal se vyvinul tak, že mistrovství nemá favorita. Abyste ho vyhrál, nestačí jen kvalitní mužstvo, ale musí vám vyjít patnáct až dvacet dalších aspektů. A ty můžete ovlivnit částečně nebo vůbec. Žádné prognózy si dělat netroufám.
Něco ovlivnit jde, třeba závěrečná příprava. Asi vám vyhovuje, že tentokrát ligy končí 15. května, necelý měsíc před mistrovstvím. Pak už se s výjimkou Ligy mistrů hrát nesmí.
Před loňským Eurem to bylo horší. V Anglii už se měsíc stálo, v Itálii hráli, když jsme už skoro měli soustředění. Jenda Koller se minule nestačil málem ani oženit, musel dopoledne místo tréninku. Teď se to správně sladilo.
Jak pojmete finální část přípravy?
Budou čtyři dny volna, sraz, desetidenní soustředění v Seefeldu, pak dva zápasy doma, odlet na mistrovství pět šest dní předem, v Německu možná ještě modelovaný zápas. Klasika.
Lámete si hlavu, zda šampionát stihne zraněný střelec Koller?
Jo. Nadneseně řečeno, Koller je v jistých fázích nenahraditelný.
Pokud se tedy Koller uzdraví, automaticky do Německa pojede?
Automaticky ne. Trvá, než se herní mechanismy vrátí. Když se hráč uzdraví, neznamená to, že bude dobrý. Ale Koller si při hře pomáhá více silou. Je tedy předpoklad, že tyto věci se mu obnoví rychleji než třeba u techničtějších hráčů.
Pojďme k dalšímu hráči: nemáte obavu o formu Karla Poborského v druholigových Budějovicích?
Samozřejmě to není normální situace, aby Karel odcházel do Budějovic. Ale je zkušený, na mistrovství světa se nachystá, nemám obavy.
Jste přesvědčen, že na šampionát pojede i Pavel Nedvěd?
Pavel opakuje jednu věc, akorát u něj se to bere jinak než u jiných: jestli bude zdravý a v pořádku, tak na šampionátu bude.
Přejete si z tohoto pohledu, aby Juventus vypadl brzy z Ligy mistrů?
Ne! Pavel je hráč, kterému zatížení nevadí. Jemu vadí zranění a jeho způsob fotbalu je takový, že chodí hodně otevřeně do soubojů. Proto má těch zranění tolik.
Chystáte se hráče v průběhu jara sledovat na inspekčních cestách?
Něco tam je, já ale naprosto preferuji videokazety. V hledišti jsem divák, na kazetě si to desetkrát vrátím, vidím vše. Navíc hráče základního kádru znám. Spíš jde o to sledovat nové, ty Sivoky, Latky, Skácela, také Poláka, David Jarolím vypadá výborně.
Vidíte na zájmu hráčů, že se blíží velká věc?
Oni měli zájem vždycky, nikdo se mi ještě nikdy neomluvil.
Co už víte o soupeřích ve skupině?
Našel jsem tady kazetu Ameriky, když hrála letos v Holandsku. Je to silný mančaft, má možnost třeba tříměsíční přípravy. Jeho hra, to je tlak na soupeře, jednoduché řešení situací, kompaktnost.
S Američany začínáte. Je pro vás vstup do šampionátu hodně důležitý?
To je takové klišé. Je příjemné první zápas vyhrát, ale skupina bude hodně vyrovnaná a o postupu se asi bude rozhodovat až v posledních zápasech.
Čili s Ghanou a Itálií.
Ghanu znám málo, na to je ještě čas. Itálii jsem nedávno viděl asi dvacetkrát, ale moc jsem na ni nekoukal, protože to byly zápasy s Nory, naším soupeřem pro baráž. Italský fotbal, to je řemeslné profesionální bránění, nic nedají zadarmo.
Řeknete klíčové hráče soupeřů?
U Itálie to bude Nesta, Del Piero, Totti, možná Pirlo a také Buffon. Ghana, to je Essien, komplexní záložník. U Američanů je to Reyna, McBride, Donovan a samozřejmě Beasley z Eindhovenu, ten je v nejlepší formě. To jsou ale jen okrajové postřehy, dělat z nich závěry nejde.
Bude pro vás úspěch postup ze skupiny?
To je vždy úspěch. Napřed se musíme popasovat se skupinou a pak přemýšlet, co dál.
Ještě před turnajem, 27. ledna, je los kvalifikace mistrovství Evropy 2008. Bude to los pro tým trenéra Brücknera?
No právě! Mně končí po šampionátu u týmu smlouva, tak co bych dělal na losování Eura? Ale vážně: ještě jsme se o tom nebavili, je to daleko.
Pokud budete chtít u týmu zůstat, asi vám nikdo nebude bránit.
Ale! Vy si myslíte, že kdybych prohrál baráž, tak bych zůstal?
To ne. Bavím se o vaší současné pozici, kdy jste po bronzu z Eura dovedl tým na světový šampionát.
Absolutně jsem se o pokračování s nikým nebavil. Nemůžu odpovědět.
Mně jde o to, jestli máte chuť být u týmu dál.
Nejde o chuť, ale o možnosti, které vám někdo nabídne. Já jen vím, že nemám chuť jít do důchodu.
A kdyby vám bylo pokračování nabídnuto? Vím, že vás do odpovědi trošku tlačím...
Tlačíte pěkně, a ne trošku. Fakt jsem o tom ještě nepřemýšlel.
Ale rozhodnutí jde těžko odkládat na dobu po mistrovství světa. Pak bude zbývat už jen kousek do začátku nové kvalifikace.
Tak co chcete udělat, referendum?
Rozhodnout se musíte sám.
Teď mám jiné starosti. Já se rozhodnu. Někdy.
Kdybyste zůstal, zabýval byste se po šampionátu výměnou generací, že?
Nevěřím, že šest starších hráčů po mistrovství skončí. Oni si o tom povídají, ale když se jich ptáte, řeknou, že je nároďák zvedá. Jestli chce někdo pokračovat v kariéře, tak je to kolikrát bez nároďáku horší. Mám navíc s hráči domluvu: Když toho máš hodně, oznam mi to. Odpočiň si, a až budeš fit, zase přijď.
Ke všemu se zdá, že za mazáky není adekvátní náhrada.
Dramaticky to nevidím. Je tu Plašil, Svěrkoš, Latka nebo Papadopulos. Rezervy ale máme ve výchově mládeže. To je dnes průmysl, nemůžete dělat fotbal jako před padesáti lety.
Před padesáti lety nebyla ve fotbale ani komerce.
Komerce je všude, možná u nároďáku je ještě sportovní platforma. Nároďák je jediné mužstvo, do kterého nejde koupit hráče.
Ale můžete hráči změnit národnost.
Zase jste naboural mé pozitivní myšlenky! Já o tom vím, ale myslel jsem, že si toho nevšimnete, že mi to projde.
O komerci jsem mluvil, protože jsem se chtěl zeptat, jestli jste si takhle odůvodnil účinkování v reklamě?
V jaké?
V televizní – na Gambrinus.
Vy myslíte tu vteřinu?
Každý si jí všimne.
Jo, ale třeba do reklamy na hygienické pomůcky bych nešel.
Tlačili vás do natáčení?
Mám ve smlouvě, co musím udělat pro partnery. Nemůžu jezdit volkswagenem, když mám propagovat hyundai, nebo pít heineken. A myslím, že celkem se mnou byli spokojeni. Já chtěl lepší roli. Taková role? Nic moc. Snad příště.
Role se vám ale povedla.
Kouzelná byla vnučka, když se na to dívala a říkala: Dědo, on je ten fotbal nebavil, tak šli na pivo. Myslím, že dokonce řekla: On je ten váš fotbal nebavil.
Váš fotbal ale fanoušky baví.
Teď jsem se pobavil u vás v Praze já. S panem farářem na Žižkově. Máte tam dobrého faráře! Je to fanoušek a svolal farníky, krásně jsme si popovídali s těmi jeho babičkami. Je zajímavé vyprávět si s takovými lidmi. Je to jiný akord.
Na co se babičky ptaly?
Tož to moderoval pan farář, to bylo málo o dotazech. Ale cítil jsem se tam dobře.
Lidi zkrátka zajímáte. Můj strýc chodí s partou každé úterý na pivo a sestavili žebříček tří nejlepších trenérů historie: Ježek, Vytlačil, Brückner.
Pana Ježka jsem zažil, pana Vytlačila málo. Ale zažil jsem pana Vengloše, Antona Malatinského. To byli pánové!
Vzal jste si z nich něco?
Vystupování, chování. Ale když si někteří opisovali jejich tréninky, to byla hrůza. Jak to není tvá myšlenka, tvůj nápad, nemůže to fungovat. Jo, a vždy jsem si připravoval nádherný výrok Antona Malatinského a nemohl ho použít. Jednou prohrál 0:6 se svou Trnavou a řekl: Jen velké mužstvo může vybouchnout, neboť slabé prohrává pořád.
To zatím u nároďáku nešlo použít, protože jste nejvíc prohrál 0:2.
No právě. Sám jsem vám to takhle připomínat nechtěl.
U reprezentace jste si vybudoval velký respekt. Máte osobní ambice?
Pane, víte, co? Hodně lidí říkalo, že mám slabé ambice. A já byl u všeho, co se dalo. První jedenadvacítka, pak druhá, současné áčko, olympiáda, mistrovství světa ve Francii jako pozorovatel. Mám deset takových akcí. Při mé vrozené skromnosti musím konstatovat, že zase tak slabě ambiciózní asi nebudu.
Brzy si navíc opět půjdete pro cenu pro nejlepšího českého trenéra roku.
Snažím se, no.
Ale ne. Mám z postupu dobrý pocit. Aby mi ale někdo klepal po ramenou? Pohybuji se ve společnosti, kde se toho nemusím obávat. Nikdy jsem nebyl na žádné party, žádném večírku, tam se to možná děje. V telefonu si pamatuju čtrnáct dvojčíslí a pouze ty beru. Ale když mi gratulují lidé, kterých si vážím, mám radost.
A asi od nich přebíráte poháry za Moravskou superstar.
Moravská supestar?
Je to na tomhle poháru, co máte v kanceláři: Karel Brückner, Moravská superstar, třetí místo na Euru.
To mi asi někdo vyměnil. To ne, to není možný.
Je tam vaše jméno.
Jo? Až třetí místo? Nic moc.
Ne, že vy jste třetí. Je to za třetí místo reprezentace na Euru.
Á takhle! Já myslel, že jsem někde dopadl takhle špatně! Já ale nejsem na sbírání trofejí.
O jedné trofeji mluví kdekdo: o medaili z mistrovství světa. Jaká je vaše prognóza?
Fotbal se vyvinul tak, že mistrovství nemá favorita. Abyste ho vyhrál, nestačí jen kvalitní mužstvo, ale musí vám vyjít patnáct až dvacet dalších aspektů. A ty můžete ovlivnit částečně nebo vůbec. Žádné prognózy si dělat netroufám.
Něco ovlivnit jde, třeba závěrečná příprava. Asi vám vyhovuje, že tentokrát ligy končí 15. května, necelý měsíc před mistrovstvím. Pak už se s výjimkou Ligy mistrů hrát nesmí.
Před loňským Eurem to bylo horší. V Anglii už se měsíc stálo, v Itálii hráli, když jsme už skoro měli soustředění. Jenda Koller se minule nestačil málem ani oženit, musel dopoledne místo tréninku. Teď se to správně sladilo.
Jak pojmete finální část přípravy?
Budou čtyři dny volna, sraz, desetidenní soustředění v Seefeldu, pak dva zápasy doma, odlet na mistrovství pět šest dní předem, v Německu možná ještě modelovaný zápas. Klasika.
Lámete si hlavu, zda šampionát stihne zraněný střelec Koller?
Jo. Nadneseně řečeno, Koller je v jistých fázích nenahraditelný.
Pokud se tedy Koller uzdraví, automaticky do Německa pojede?
Automaticky ne. Trvá, než se herní mechanismy vrátí. Když se hráč uzdraví, neznamená to, že bude dobrý. Ale Koller si při hře pomáhá více silou. Je tedy předpoklad, že tyto věci se mu obnoví rychleji než třeba u techničtějších hráčů.
Pojďme k dalšímu hráči: nemáte obavu o formu Karla Poborského v druholigových Budějovicích?
Samozřejmě to není normální situace, aby Karel odcházel do Budějovic. Ale je zkušený, na mistrovství světa se nachystá, nemám obavy.
Jste přesvědčen, že na šampionát pojede i Pavel Nedvěd?
Pavel opakuje jednu věc, akorát u něj se to bere jinak než u jiných: jestli bude zdravý a v pořádku, tak na šampionátu bude.
Přejete si z tohoto pohledu, aby Juventus vypadl brzy z Ligy mistrů?
Ne! Pavel je hráč, kterému zatížení nevadí. Jemu vadí zranění a jeho způsob fotbalu je takový, že chodí hodně otevřeně do soubojů. Proto má těch zranění tolik.
Úspěch = postup ze skupiny
Chystáte se hráče v průběhu jara sledovat na inspekčních cestách?
Něco tam je, já ale naprosto preferuji videokazety. V hledišti jsem divák, na kazetě si to desetkrát vrátím, vidím vše. Navíc hráče základního kádru znám. Spíš jde o to sledovat nové, ty Sivoky, Latky, Skácela, také Poláka, David Jarolím vypadá výborně.
Vidíte na zájmu hráčů, že se blíží velká věc?
Oni měli zájem vždycky, nikdo se mi ještě nikdy neomluvil.
Co už víte o soupeřích ve skupině?
Našel jsem tady kazetu Ameriky, když hrála letos v Holandsku. Je to silný mančaft, má možnost třeba tříměsíční přípravy. Jeho hra, to je tlak na soupeře, jednoduché řešení situací, kompaktnost.
S Američany začínáte. Je pro vás vstup do šampionátu hodně důležitý?
To je takové klišé. Je příjemné první zápas vyhrát, ale skupina bude hodně vyrovnaná a o postupu se asi bude rozhodovat až v posledních zápasech.
Čili s Ghanou a Itálií.
Ghanu znám málo, na to je ještě čas. Itálii jsem nedávno viděl asi dvacetkrát, ale moc jsem na ni nekoukal, protože to byly zápasy s Nory, naším soupeřem pro baráž. Italský fotbal, to je řemeslné profesionální bránění, nic nedají zadarmo.
Řeknete klíčové hráče soupeřů?
U Itálie to bude Nesta, Del Piero, Totti, možná Pirlo a také Buffon. Ghana, to je Essien, komplexní záložník. U Američanů je to Reyna, McBride, Donovan a samozřejmě Beasley z Eindhovenu, ten je v nejlepší formě. To jsou ale jen okrajové postřehy, dělat z nich závěry nejde.
Bude pro vás úspěch postup ze skupiny?
To je vždy úspěch. Napřed se musíme popasovat se skupinou a pak přemýšlet, co dál.
Důchod? To ne!
Ještě před turnajem, 27. ledna, je los kvalifikace mistrovství Evropy 2008. Bude to los pro tým trenéra Brücknera?
No právě! Mně končí po šampionátu u týmu smlouva, tak co bych dělal na losování Eura? Ale vážně: ještě jsme se o tom nebavili, je to daleko.
Pokud budete chtít u týmu zůstat, asi vám nikdo nebude bránit.
Ale! Vy si myslíte, že kdybych prohrál baráž, tak bych zůstal?
To ne. Bavím se o vaší současné pozici, kdy jste po bronzu z Eura dovedl tým na světový šampionát.
Absolutně jsem se o pokračování s nikým nebavil. Nemůžu odpovědět.
Mně jde o to, jestli máte chuť být u týmu dál.
Nejde o chuť, ale o možnosti, které vám někdo nabídne. Já jen vím, že nemám chuť jít do důchodu.
A kdyby vám bylo pokračování nabídnuto? Vím, že vás do odpovědi trošku tlačím...
Tlačíte pěkně, a ne trošku. Fakt jsem o tom ještě nepřemýšlel.
Ale rozhodnutí jde těžko odkládat na dobu po mistrovství světa. Pak bude zbývat už jen kousek do začátku nové kvalifikace.
Tak co chcete udělat, referendum?
Rozhodnout se musíte sám.
Teď mám jiné starosti. Já se rozhodnu. Někdy.
Kdybyste zůstal, zabýval byste se po šampionátu výměnou generací, že?
Nevěřím, že šest starších hráčů po mistrovství skončí. Oni si o tom povídají, ale když se jich ptáte, řeknou, že je nároďák zvedá. Jestli chce někdo pokračovat v kariéře, tak je to kolikrát bez nároďáku horší. Mám navíc s hráči domluvu: Když toho máš hodně, oznam mi to. Odpočiň si, a až budeš fit, zase přijď.
Ke všemu se zdá, že za mazáky není adekvátní náhrada.
Dramaticky to nevidím. Je tu Plašil, Svěrkoš, Latka nebo Papadopulos. Rezervy ale máme ve výchově mládeže. To je dnes průmysl, nemůžete dělat fotbal jako před padesáti lety.
Máte dobrého faráře...
Před padesáti lety nebyla ve fotbale ani komerce.
Komerce je všude, možná u nároďáku je ještě sportovní platforma. Nároďák je jediné mužstvo, do kterého nejde koupit hráče.
Ale můžete hráči změnit národnost.
Zase jste naboural mé pozitivní myšlenky! Já o tom vím, ale myslel jsem, že si toho nevšimnete, že mi to projde.
O komerci jsem mluvil, protože jsem se chtěl zeptat, jestli jste si takhle odůvodnil účinkování v reklamě?
V jaké?
V televizní – na Gambrinus.
Vy myslíte tu vteřinu?
Každý si jí všimne.
Jo, ale třeba do reklamy na hygienické pomůcky bych nešel.
Tlačili vás do natáčení?
Mám ve smlouvě, co musím udělat pro partnery. Nemůžu jezdit volkswagenem, když mám propagovat hyundai, nebo pít heineken. A myslím, že celkem se mnou byli spokojeni. Já chtěl lepší roli. Taková role? Nic moc. Snad příště.
Role se vám ale povedla.
Kouzelná byla vnučka, když se na to dívala a říkala: Dědo, on je ten fotbal nebavil, tak šli na pivo. Myslím, že dokonce řekla: On je ten váš fotbal nebavil.
Váš fotbal ale fanoušky baví.
Teď jsem se pobavil u vás v Praze já. S panem farářem na Žižkově. Máte tam dobrého faráře! Je to fanoušek a svolal farníky, krásně jsme si popovídali s těmi jeho babičkami. Je zajímavé vyprávět si s takovými lidmi. Je to jiný akord.
Na co se babičky ptaly?
Tož to moderoval pan farář, to bylo málo o dotazech. Ale cítil jsem se tam dobře.
Lidi zkrátka zajímáte. Můj strýc chodí s partou každé úterý na pivo a sestavili žebříček tří nejlepších trenérů historie: Ježek, Vytlačil, Brückner.
Pana Ježka jsem zažil, pana Vytlačila málo. Ale zažil jsem pana Vengloše, Antona Malatinského. To byli pánové!
Vzal jste si z nich něco?
Vystupování, chování. Ale když si někteří opisovali jejich tréninky, to byla hrůza. Jak to není tvá myšlenka, tvůj nápad, nemůže to fungovat. Jo, a vždy jsem si připravoval nádherný výrok Antona Malatinského a nemohl ho použít. Jednou prohrál 0:6 se svou Trnavou a řekl: Jen velké mužstvo může vybouchnout, neboť slabé prohrává pořád.
To zatím u nároďáku nešlo použít, protože jste nejvíc prohrál 0:2.
No právě. Sám jsem vám to takhle připomínat nechtěl.
U reprezentace jste si vybudoval velký respekt. Máte osobní ambice?
Pane, víte, co? Hodně lidí říkalo, že mám slabé ambice. A já byl u všeho, co se dalo. První jedenadvacítka, pak druhá, současné áčko, olympiáda, mistrovství světa ve Francii jako pozorovatel. Mám deset takových akcí. Při mé vrozené skromnosti musím konstatovat, že zase tak slabě ambiciózní asi nebudu.
Brzy si navíc opět půjdete pro cenu pro nejlepšího českého trenéra roku.
Snažím se, no.
