Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Habanec před Slováckem: Klidně zamávám. Nebudu ze sebe dělat bubáka

Svatopluk Habanec | foto: Anna Vavríková, MAFRA

3 2017
Oblíbil si klub i přívětivé prostředí. Poznal řadu nových přátel. Ve Slovácku, které pod jeho velením netrpělo sestupovými stresy, se natrvalo etabloval mezi ligové trenéry. V sobotu se Svatopluk Habanec poprvé po úspěšných sezonách na střídačce Slovácka vrátí do Uherského Hradiště. Jenže tentokrát jako soupeř.

V bitvě regionálních i tabulkových sousedů povede od 15 hodin brněnské fotbalisty. „Je jasné, že když jste čtyři roky někde působil, bude počáteční pocit zvláštní,“ přemítá kouč aktuálně jedenácté Zbrojovky, kterou za chodu přeměňuje. „Ale už je to téměř rok a v naší branži bývají změny normální. Určitě nezamířím na lavičku domácích,“ usměje se 47letý Habanec, který už po loňském odchodu tušil, že jedna věc se nezmění.

Domácí fanoušci budou opět vyvolávat: „Svaťo, zamávej!“ Už jste přemýšlel, jak v sobotu na takovou situaci zareagujete?
Předpokládám, že to kotel zakřičí. Otázka je, jestli to uslyším, protože jsem někdy při zápasech mimo. (usměje se) Ale zamávám jim, proč ne? Nebudu ze sebe dělat nějakého bubáka. Vždycky jsem byl Brňák – a teď jsem k tomu Zbrojovák.

Pamatujete si, kdy jste naposledy byl na stadionu Slovácka coby host?
Nemám takový věk, abych to nezažil. Pamatuju si, že jsem tam hrál s Ústím, se kterým jsem byl tenkrát v lize.

Správně. Bylo to v srpnu 2010, tehdy zápas skončil 1:1. Bral byste nyní takový výsledek se Zbrojovkou?
Máme cíl neprohrát, nejlépe vyhrát. Až daná forma a připravenost ukážou. Vím však, že bych byl velice zklamaný, kdybychom prohráli.

Co se vám nyní vybaví, když se bavíme o Slovácku?
Velice dobré vzpomínky. Velice dobré angažmá. Když jsem tam působil, nemohl jsem si stěžovat. Do dneška tam mám spoustu kamarádů. Realizační tým tam vlastně zůstal pospolu. Jirka Dekař, Martin Juřička a Michal Kordula, s těmi jsem v neustálém spojení. K tomu masér Radek Smolčák. V kontaktu jsem i s Petrem Pojezným, který přešel do role (výkonného) ředitele. Minimálně jednou za měsíc si zavoláme. Když má někdo z nás cestu kolem, navštívíme se. Prostě to není tak, že jsem odešel s křivým pocitem. A myslím, že ve Slovácku to vnímají podobně.

Brněnský kouč Svatopluk Habanec sleduje hru svých svěřenců.
Svatopluk Habanec v roli trenéra Brna.

Díky Slovácku jste se také po dvaceti letech na severu Čech vrátil zpět na Moravu.
Tím, že jsem byl pořád Brňák a do Brna jsem často jezdil za tátou, jsem věděl, že Morava má svoje kouzlo. Slovácko je okořeněné tím, že Uherské Hradiště je menší město a lidi v něm víc drží pospolu, udržují zvyky a tradice. Celkově to dělá v kraji takovou rodinnou pohodu.

Zopakoval byste si někdy takovou éru?
Je to etapa, která byla. Teď bych chtěl zažít stejně dlouhou – nebo ještě delší – v Brně.

Jak rozdílnou roli má trenér ve Slovácku a ve Zbrojovce?
Myslím, že jak se nastavilo fungování na Slovácku, to plynně jede dál. Způsob hry se prakticky nezměnil, vyjma pár jiných návyků, automatismů a hráčů. Ve Zbrojovce se jedná o trochu delší proces, protože obměna hráčů byla velice citelná. Myslím, že nás čeká ještě spousta práce, aby se mohlo říct, že Zbrojovka má tuhle a tuhle tvář a že to tak funguje v celém klubu. Musím ale říct, že při kvalitě kádru bychom měli být neskromní a nespokojit se s tím, že jedeme na Slovácko odehrát dobrý zápas, ale vyhrát.

Poznáváte na současné hře Slovácka prvky, které jste týmu vštípil vy jako kouč?
Taková ta fotbalovost, která byla produkována za mé éry, tam pokračuje. Standa Levý s Michalem Kordulou a Jirkou Dekařem se v tréninkovém procesu snaží vyšperkovat, co ve hře nebylo. Ale celkově způsob hry je hodně podobný.

Zatímco v Brně plníte funkci jakéhosi budovatele, ve Slovácku jste v závěru angažmá stagnoval. Souhlasíte?
Byly omezené možnosti, co se týče hráčů, a laťka se de facto dala jen udržet. Slovácko má jasně nastavenou koncepci založenou na práci s mládeží. Když to přeženu, tak to platilo za jakéhokoli stavu a tabulkového rozpoložení. Proto si myslím, že Slovácko bude k pohárům směřovat hodně těžce. Povést se to může, ale když se nebude navyšovat hráčská kvalita, bude to mít složité.

Svatopluk Habanec se loučí s fanoušky Slovácka, protože v klubu končí.

Svatopluk Habanec při loučení s fanoušky Slovácka

Jak se vám pracovalo v pozici, kdy lepší hráči tým spíš opouštěli?
Naučí vás to pracovat s tím, co je. Na druhou stranu jste viděli, že posouvat se k ligové top pětce moc nelze.

Jako trenér Zbrojovky jste naopak už několikrát zopakoval větu, že majitel vám splnil vše, co vám na očích viděl.
Ono to má dvě strany mince. Je nutné se podívat, jaký tady byl kádr. Neříkám, že byl špatný, ale z hlediska fotbalovosti to bylo pro mě nepřijatelné, aby se dalo fungovat s takovým mančaftem. Majitele to stálo hodně peněz a jsem si toho vědom. Teď vím, že ten proces bude minimálně dvouletý. Když se mančaft dlouhodobě nebude měnit, je šance, že se můžeme reálně podívat do první poloviny tabulky.

Vy svou ofenzivní filozofií navíc sám na sebe vyvíjíte tlak, který je rozhodně větší než v časech na Slovácku. Jak to snášíte?
Poučil jsem se. V létě jsem často mluvil o útočné fázi, realita ale byla jiná a hodně lidí mi to dalo sežrat. Na druhou stranu hrát se sedmi obránci útočnou hru je trochu sci-fi. Nechci se tím obhajovat, ale byl to reálný stav kádru. Celoklubově chci razit určitou koncepci a útočnou vizi. Vyžaduji to v klubu po každé kategorii – a za tím si jdu. Mám k tomu realizační tým a lidi, kteří jednotu myšlení budou prosazovat se mnou. Kdo ji se mnou razit nebude, bohužel v klubu nezůstane. Nebo teda bohudík.(usměje se)

Kdybyste mohl vrátit čas, pozměnil byste vaše letní výroky?
Upravil bych to tak, že s tímhle kádrem zatím nemohu hrát tak útočně, jak bych si představoval.

A se současným kádrem to už je reálné?
Teď jde o sehranost a o to, aby si to sedlo. Aby vznikaly automatismy a věci z tréninku se přenášely do zápasu. A můžu říct, že i díky konkurenci se zvedla celková úroveň a kvalita tréninkových procesů.

Autor:


Najdete na iDNES.cz



mobilní verze