„Chvílemi mi chyběl dech. Doufám ale, že jsem to na nějaké úrovni zvládl,“ usmíval se brněnský křídelník. Konečně měl důvod k radosti. Víc než rok ho trápil kotník, který mu umožnil loni na ligovém trávníku pobýt jen 26 minut. Operace byla nevyhnutelná, následovala muka. Zdlouhavá rekonvalescence, desítky hodin osamoceného tréninku. Kondiční trenér Zbrojovky se stal jeho věrným partnerem.
Počátkem července se však 31letý Mezlík zase začal cítit jako právoplatný člen brněnského kádru. V základní sestavě se objevil v polovině srpna v pohárovém mači v Třebíči, kde dvěma góly pomohl k výhře nad třetiligovým sokem 4:0.
Na tiskovou konferenci, která se konala další den, ale dorazit nechtěl. Ošíval se, jako by nechtěl návrat na pažit zakřiknout. Loni se mu to vymstilo. A i po pátečním duelu, který jeho Zbrojovka remizovala 1:1, nechal hlouček novinářů v mixzóně čekat. „Hned po zápase jsem šel ledovat, protože jsem dostal nakopáno,“ omlouval zpoždění a ukazoval na bolavé lýtko.
Právě zarputilý Mezlík měl velký podíl na tom, že Zbrojovka z partie, ve které dlouho tahala za kratší konec, neodešla s prázdnou. V 68. minutě dostal na levé křídlo míč, zasekl si na silnější pravačku a „šteloval“ si to na střelu. Místo ní však nakonec posunul míč na rozběhnutého Sýkoru, který poslal do vápna gólovou pobídku Paškovi. „Sykece jsem cítil za sebou, dobře si naběhl,“ líčil Mezlík.
„Hráče nabádáme k časté střelbě. Ale ukázalo se, že nakonec vybral správné řešení,“ ocenil brněnský kouč Václav Kotal. „Celkově podal Pavel velmi dobrý výkon.“
Především ve druhé půli byl bojovník na levé straně hodně vidět. Jako by se s přibývajícím časem u Mezlíka projevily nekonečné výběhy bez balonu. „Když ke mně přišel, tak si síly vždycky najdu. Jinak jsem ale cítil, že tahám nohy,“ přiznal dříč, který vydržel na hřišti celý zápas. „Jsem rád, že jsem to odehrál. Musím ale ještě hodně pracovat, aby se moje výkony zvedaly.“
